Večer pro babičku

12. prosinec 2015 | 21.40 |
› 

 Ležím na podlaze, vedle mne Danek s Kerbinem a pozorujeme po stropě poskakující plamínky. V kamnech plápolá ohníček, olizuje polínka a já chvíli vzpomínám a chvíli vyprávím pejskům o babičce, kterou jsem znala tři desítky let.

 Za ty roky jsme spolu probraly snad všechno, co přináší život, dobré i zlé. Obě jsme milovaly svou rodinu, ruční práce, toulání a kytičky. Ta její zahrádka, kde jak tvrdila, zapomíná na všechna trápení, byla kouzelná.

 Naše první setkání bylo právě na zahrádce. Přivedla mne tam její vnučka a představila slovy. "Babičko, to je nejhodnější paní, kterou znám," a právě ta samá vnučka mi včera poslala zprávu: "Dnes ráno odešel ten nejhodnější člověk, který kdy žil na zemi."

 Byl pátek, obloha byla tmavá plná těžkých mračen a najednou vykuklo skrze mračna na chviličku sluníčko a právě v ten čas se s námi loučila babička, starostlivá, pozorná, pracovitá. Vzpomínky jak ty plamínky po stropě přeskakují jedna přes druhou.

 Jednou jsme šly na výlet, já babička a Andrýsek, tak říkala své vnučce. Přepadl nás déšť a my se schovaly pod stromy a kolem nás proudily potůčky vody. Nevzdaly jsme to, nakonec se vyčasilo a my šly okolo přehrady, dál na Vyhlídku a babičku bolela noha. Andrýsek se vždycky otočí, a ptá,"Babí, co noha," a babička? "Bolí, ale to je dobrý." Jak dobré to bylo, si dnes umím představit, když mne začne zlobit ta moje.

 Říkali jsme ji všichni v naší rodině "babičko," byla naší stejně jako Andrýska a když nám telefonovala, tak se i tak představovala. "Tady babička,..."

 Babička se bála psů, náš Danek to vycítil, a když přišli s Andrýskem k nám, tak se k babičce vždycky lísal, a ona ustupovala, bylo vidět, jak strachy tuhla, a čím víc jsme Danka okřikovali, tím víc se k babičce měl. Když byla malá, pokousal ji vlčák, z toho vznikla ta obava. Moje Kolíbříky už nepoznala.

 Těch ponožek, co její ruce napletly, těch domácích papučí, svetrů, nikdy nenechala ruce zahálet, okna plná květináčů a s jarem kelímky se sazeničkami rajčat, okurek.

 Na zahrádce jsme sedávaly u chatičky na schůdcích a pod nohama nám kvetly hrachory s řeřichou. "Musím říct vnukům, aby posekali trávník," řekla a pak mi nabízela kapradí. "Ale to není jen tak obyčejný, to je botanický." A s obdivem prohlížela pravidelně rostlé kapradí u rybníčku. "Pepa chtěl puškvorec, tak jsem mu kousek odryla, je támhle v kbelíku, tak abychom na to nezapomněli," ukázala na kbelíček, který stál u kmene blumy.

 Bydlela v devátém patře, sedávaly jsme v kuchyni a z okna se dívaly na březový hájek, louku, kde bylo cvičiště pro pejsky a dál už domy, za nimi hory a v zeleni stromů kostelíček Panny Marie. Měla ráda ten kostelíček, měla ráda pohled z té výšky jak z kuchyně, tak z obývacího pokoje, kde se dalo přehlédnout celé město a za ním Ještědské pohoří. Nádherné východy slunce a ještě krásnější západy.

 Noční světla města osvětlený ještědský hotel a nad tím vším hvězdy. Milovala svůj domov, starobylé pendlovky, pod nimi kolovrátek, háčkované drobnosti, suché trávy ve váze.

 Čas šel a přišlo stáří a s ním i zapomínání, přišlo s ním místo, kde dveře byly na petlici a ven se smělo jen s doprovodem.

 Dnes už je svobodná, dnes už je se svým mužem, maminkou vnučky Andrýska, která zemřela při jejím narození a babička ji vychovala, je i s mým Pepou, znali se tak dobře,...

 Moje maminka říkala: "Na světě je krásně, ale když ti začnou odcházet lidé, které máš rád, už to není o kráse, už to je o smutku."

 Taky bych chtěla být takovou babičkou, Miládko. Je mi to moc líto. 

     



<


 

 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Večer pro babičku adil 13. 12. 2015 - 15:16
RE: Večer pro babičku zdenka"ren" 17. 12. 2015 - 18:27
RE: Večer pro babičku lentilka®sdeluje.cz 24. 12. 2015 - 07:33
RE: Večer pro babičku jarmila* 13. 01. 2016 - 08:44
RE: Večer pro babičku marinka 18. 01. 2016 - 18:13
RE: Večer pro babičku nena i. 19. 01. 2016 - 07:39