Jak to bylo u nás včera

2. duben 2015 | 13.15 |

    Jak to u nás včera vypadalo, vypráví Daníček našim dětem, kdo si myslí, že je také ještě dítě, může číst s nimi. 
    
    Mysleli jsme si, že ten včerejší den byl jeden z nejdivočejších, které jsme zažili, ale to byl veliký omyl. Sice ráno bylo zelené, tedy dvoreček byl zelený, jen tam, kde pán dělal cestičku, byly ještě drobky, jak sníh házel lopatou. Pobíhali jsme po dvorku a paní doma vařila pro pána oběd, nebo co. Já jsem se divil, že nás nechala tak samotné, ale asi má spoustu starostí. Už v noci nemohla spát, pořád vstávala a běhala k oknu, aby se podívala, jak tam ten vítr řádí, vážně to okolo hučelo, kvílelo a šumělo, jak si s těmi stromy lomcoval, asi byl nějaký rozzlobený, když u toho tak vyváděl.
Hned po rozednění jsme šli obhlížet, co se zas kde stalo, ono totiž v noci stále něco bouchalo, naproti se bortily nějaké plechy, ona se paní bála o popelnici, popeláři přijeli dlouho za tmy a tak když odjeli, vyšla jen tak nalehko a šla ji uklidit za vrata, to aby prý nelítala po ulici. Ta paní je, ale divná. Už i my víme, že co nemá nožičky, to nechodí ani neběhá, natož aby to lítalo. Ale popelnici se za vraty nelíbilo, ona sice nelítala, ani nikam neodešla, ale povalila se na zem a bylo to. Paní ráno spojeně řekla. "Ještě že jsem tě zatáhla za vrata, to bych tě teď mohla hledat dole ve vsi." Přišlo nám to k smíchu, protože se paní chovala tak divně už celou noc, tak jsme raději běhali zas po dvorku, kde už nebylo po sněhu ani památky, prý ho snědl déšť.
Pán přišel dnes velice brzo a stahal všechny větve z borovic a sekerkou z nich osekával chvojí a silnější klacky házel na hromadu. "To to tady řádilo, co?" Otočil se k paní, ale kde už ta byla?
     Než šel pán do práce, tak nám slíbila, že dnes půjdeme na procházku, že se už vítr utišil a my se potřebujeme projít. Ale myslím si, že spíše ona potřebovala zjistit, jak to všude okolo vypadá, protože pán jí navyprávěl, co kde viděl a ona se jen divila.
"    Jo a máme ulomenou velikou větev u kudrnatý vrby," řekl a ona se ptá.

"   Co máme?"
"   No viděl jsem to ze silnice," vysvětlil a ona jen řekla: "Aha," a šla se podívat.
    Pán odešel do práce a ještě než jsme se nachystali, že tedy i my půjdeme na procházku, setmělo se, vítr se prohnal zahradou, zalomcoval borovicemi, jako by jim chtěl oškubat zbylé větve a od západu se přihnala sněhová bouře, to nám řekla paní, to jsme si nevymysleli, ale když zahřmělo a zablesklo se, trošku jsme se přikrčili a ona nás pohladila po kožíšku. "Tak dnes z té procházky taky nebude nic." Řekla a postavila se k oknu.
Venku řádil vítr, sníh a ta bouře, jak nám paní řekla. Vítr hnal sněhové vločky rovnoběžně a hrozně se u toho zlobil. Venku byla skoro bílá tma.
Najednou v chodbě cosi cvaklo a vypnuly se hodiny, vypnulo se světlo, které paní rozsvítila, když se tak setmělo a ona teď řekla. "Asi někde něco spadlo na vedení, nejde proud."
    Po  chvíli slyšíme, "Kluci, půjdeme se podívat, jestli jsou slepičky doma, jestli se stačily schovat před tou činou, tak je zavřeme. Jestli chcete čůrat, tak klidně jděte do slepičího bydlení, tam to nevadí, ven mi nechoďte, vítr by vás někam odnesl."
Sice nám to přišlo k neuvěření, aby nás nějaký vítr, co není ani vidět, jen slyšet, že by nás mohl někam odfouknout, když už nás nejednou neunese paní ani pán, ale poslechli jsme. Rádi chodíme ke slepičkám, tak pěkně jim to tam voní a taky občas ochutnáme to, co tam mají po zemi roztroušené, ale paní potom říká: - "Fuj, ty čuně, co to zase baštíš?"
    Pánům se nezavděčíš, to tedy ne. Jednou jsem našel takovou maličkou hromádku na dvorku a ona mi tak moc voněla, že jsem se trošičku v ní vyválel a právě u nás byla Šárka, která nás tak ráda hladí, měl jsem se k ní a ona mne skutečně pohladila, ale okamžitě taky řekla: "Fuj, ty si se někde vyválel ve slepičincích," a štítivě mne pustila na zem a šla se umýt.
    Když se vrátila z koupelny, řekla naší paní. "Mělo by se to čuně vykoupat."
Takže se potom dělala očista a já si to pamatuji a už se v těch hromádkách neválím, ale raději je ochutnávám, ale i tak jsem pro paní "čuně."
Kerbin se vyvalil na gauči a chrní, paní stojí u okna a dívá se ven, jak tam ta sněhová bouře dovádí a já, abych také něco dělal, tak jsem se vrhnul na Fífu, kterou paní pustila do světnice, proletěli jsme kolem stolu, potom do kuchyně, z kuchyně do světnice a paní najednou otevřela dveře a Fífa vyběhla na chodbu. Tam za ní nepůjdu ani náhodou, vím už, že letí nahoru, úplně nahoru až na půdu a tam se mi vysmívá. A tak jsem si vyskočil vedle Kerbíka, vzal si sebou polínko, abych měl      co dělat a uvelebil se tam, aby se mi zavírala očička, tak si budu chvíli spát, když se nikam nepůjde. 
A co myslíte, že bylo, když jsme se vyspinkali? - Všude zas bílo, že nám sníh byl až po kolínka. 
   Takhle to bylo u nás včera a dnes je ještě hůř, odrána se sype a sype.                       
                           
                                    

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jak to bylo u nás včera adil 03. 04. 2015 - 07:16
RE: Jak to bylo u nás včera jarča n. 03. 04. 2015 - 07:39
RE: Jak to bylo u nás včera zdenka"ren" 03. 04. 2015 - 15:03
RE: Jak to bylo u nás včera mi-lada 11. 04. 2015 - 21:06