Chtěli ho za kamaráda

1. březen 2015 | 06.22 |

  Už jsem sice tvrdila, že je konec, ale na kamnech mi bublá budoucí oběd, štěňata chrní a venku je pošmourno. Sice neprší, jak slibovali při předpovědi počasí, ale i kdyby tam svítilo sluníčko, musela bych dávat pozor na kamna, abych uvařila a ne připálila oběd.

 Dnešní noc byla tak trošku hektická. Každou chvíli bylo slyšet, jak nožičky huply na podlahu, jak běhají kolem stolu, jak cos kutí před kamny, ale už jsem si natolik zvykla na ty zvuky, že jim nedávám pozornost, a provozuji něco jako polospánek, či polobdění.

  Když mi hodiny ukazovaly šestou, tak si říkám, je na čase, abych přestala dělat mrtvého brouka a otevřela do světnice oči a podívala se na to, co zas natropili.

 Musela jsem párkrát zamrkat, musela jsem  sama sebe přesvědčovat, že to, co vidím není sen, ale skutečnost. Světnice byla posetá takovými podivnými šupinkami a ty šupinky byly i na dece, kterou jsema byla přikrytá.

 "Co to je?" ptám se sama sebe a vezmu jeden ten kousíček, abych se nedůveřivě dívala na cosi, co připomínalo molitan, nebo já nevím co.

 Když už jsem byla alespoň natolik použitelná, beru smeták a smetám ty drobné kousíčky na lopatku a pořád nejsem v obraze, co to jen může být. Kolem kamen jsou roztahané třísky a letáky, které používám ne na to, abych se podívala co kde mají, ale na zatápění.

  Když všechno posbírám, poskládám tam, kam to patří, objevím kus čehosi, a co bývalo houbou na mytí. Tak už jsem "doma." Milánkvé mi ukradli z koupelny houbu a v noci, abych jí jim nemoha vzít si na ni brousili zoubky.

 Nevadí, houbu jsem neměla a nemám jen tu jednu.

 Udělám snídani jim a sobě a připravuji do košíčku králíčkům. Fífa posnídala s pejsky, oni totiž nějaké ty psí kapsičky, psí konzery, to oni nebudou a ona, když se páni kluci nasnídali, dojedla to, co  nechali.

 Jdeme ke králíčkům, řekla jsem větu, kterou slyší každé ráno a tak s radostí vyběhli ven. Oddělala jsem provizorní branku na dvorek, kterou jsem si udělala zatím z postranice z dětské postýlky a všichni tři jdeme ke králíčkům.

 U krmení musí asistovat, to ani jinak nejde. Oba si zvykli, že nakouknou do kotce ke dvěma fešákům a kontrolují, jestli jim dávám jen dobré věci a ochtnávají. Tedy ukradnou kus tvrdého chlebíčka, kousek zelí, mrkvičku, prostě všechno na co dosáhnou.

 Jednoho dne se stalo, že Daníček se vydrápal do kotce a chtěl tam s nimi pobývat, i když už bylo nakrmeno. Nerad se nechal vytáhnout ven a domů se mu viditelně nechtělo.

 Dnes však ani nevím jak se stalo, mám najednou pejsky tři. Batolí se mi pod nohama a já jen tak nedůvěřivě zírám, co se to zas děje a najednou si uvědomuji, že to co je tu navíc, je králík. Oni už ti moji pejsci králíčky dorostli a barvou jsou si tolik podobní, že se jeden v tom šeru klidně plete.

 Sáhnu po ušatci, uhnul se mi a všichni tři uhání do nitra kůlny, tam je tolik krámů, že mám pocit, že už toho, který patří za dvířka kotce, nenajdu.

 Ne tak ty tři, aniž bych je prosila, volala, vyběhli a zase se motají kolem mne, a ten, který k nim nepatří se mi nepovedl odchytnout,  mi zase proklouzl a šup už jsou všichni pod králíkárnou. Tam jak jsem se přesvědčila, je díra, která vede dál do dalšího oddělení, kde míval můj táta uhlí.

 Tam je zbytečné za nimi chodit bez světla, tak domů pro baterku, když si tam posvítím, všichni tři jsou v rohu a docela spokojení, Myslela jsem, že ten ušatec je vyplašený, ale nebyl, nechal se klidně chytit a když jsem ho nesla do kotce, ti malí nezbedové na mne skákali, jak se dožadovali, abych jim kamaráda nechala, že se budou honit zahradou všichni tři.

Jsem asi zlá, neposlechla jsem je.   


Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Chtěli ho za kamaráda adil 01. 03. 2015 - 13:44
RE: Chtěli ho za kamaráda chatarka 05. 03. 2015 - 07:36