Nic jim není svaté

24. leden 2015 | 06.43 |

  Dny jdou a štěňata se zabydlela přímo vzorně. Nepláčí v noci, i když se vzbudí. Nechávají mne vyspat do pěti, někdy i šesti hodin, kdy vstávám sama, abych si při chůzi po schodech říkala, "tak co zas dneska vyvedli, místo toho spaní?." Oni si totiž vždycky nějakou zábavu najdou.
 Tak třeba dneska. Otevřu dveře do světnice a mám pocit, že jsem na horách, všude vysoké závěje sněhu. Ono to tak vypadalo, než jsem rozsvítila. Nakukuje nám sem pouliční lampa a tak nemáme nikdy v chalupě úplnou tmu.
 Když jsem rozsvítila, sněhové závěje se změnily na pruhy z kuchyňské utěrky, kterou naši páni kluci roztahali po celé podlaze asi s přáním utřít loužičku, která se jim povedla u stolu. Na tohle jsou učenliví, ale aby počkali, až přijdu a vezmu je ven, to ne. Dokud bydleli na noc v krabici, něco takového se nestávalo a vydrželi až do té doby, než jsem je vyzvedla a odešli jsme ven.
 "Tak pánové, jdeme ven," řekla jsem, když zmizely bílé závěje z podlahy a co myslíte? Kerbin nabral směr a šup, už byl pod gaučem, že tedy on nemusí, že už si svou potřebu vykonal.
 Já se pod gauč nedostanu, na to jsem moc velká. Daníček poslušně stojí u dveří, že on půjde. Z pod gauče musím dostat Kerbíka. Dělám to takovým podivným způsobem a vede se mi to. Rozsvítím baterku a posvítím si pod gauč, lavici, prostě tam si právě zalezli, a v tu rádu jsou venku, tak i teď Kerbíček vylezl a poslušně se zařadil vedle brášky, když už to tedy musí být, že tedy také půjde.
 "Budeme prát, pračka vám vypere tan váš brloh, už máte ty deky uválený, tak ať se vám dobře spinká," prozradila jsem jim naši další činnost.
 Koupelnu tu mají rádi, je tam spousta zajímavostí a koutů a všelijakého tajemství. Nakrmila jsem pračku a koukám, že Kerbíček vzal do zoubků prádelní koš a snažil se mi ho přiblížit blíž k pračce.
 "Prádlo se dnes nepere, jen ty vaše deky," povídám mu, ale on se dře, couvá dává do toho všechnu svoji sílu, aby košem pohnul, tak s ním škube a povedlo se. Ovšem za chvíli mu v jeho snažení překážela předložka před sprchou a tak nechal koš, popadl předložku do zubů a táhl zas ji.

65pt 0pt 0cm; text-justify: inter-ideograph"> "Že si nedáš pokoj," říkám mu a Danek, aby snad nezůstal pozadu, popadl předložku, která ležela před vanou a táhl si ji do kuchyně.

 "Asi se z vás jednou zblázním, tedy než vyrostete a dostanete maličko rozumu." Řekla jsem těm, kteří mne neopouští snad ani ve spánku a vzala jsem jim jejich "hračky" abychom se přesunuli do světnice.
 Uvařili jsme, pračka vyprala, tak jsme šli deky pověsit ven a narazili tam na slípky. Kluci už každý dostal nějaký to klobnutí, tak se slípek straní a jdou za mnou velikým obloukem, zato slípky se přidají jako v májovém průvodu a čekají, co ze mne vypadne. Jsem tu přece od toho, abych trousila zrní, nebo snad ne?
 No nic, povedlo se pověsit, pejsci se proběhli, pejskům se najednou nechtělo domů, a tak když jednoho chytím, druhý mi zdrhne a slípky z toho mají legraci.
 Ve světnici nás přivítala Fífa, už jí došlo, že ti malí neposedové jsou částí naší rodiny a ona se s tím musí smířit.
 "Kamarádi hned tak nebudem," zasyčela a vyskočila a stůl. Stůl je bezpečně vysoko, tak nemá strach, že ji tam budou obtěžovat, i když začal pochod kolem dokola. Chvíli je to bavilo a potom se uvelebili před gaučem. Sice naznačovali, že chtějí nahoru, ale dělám, jako když to nevidím.
 Fífa seskočila na zem a oni okamžitě za ní, oběhli všichni tři stůl a kočka mi vyskočila na klín, když jsem se bavila tou jejich honičkou.          
 Pejsci jsou zaražení, překvapení, že to stvoření, které na ně prská a syčí, si klidně sedne na můj klín a já ji zato ještě hladím.
 "Tak to tedy ne," řekl si Daníček, který je takový nebojácný a šel Fífě vysvětlit, že ten klín je jeho a když tak ještě brášky, ale nějaký kočky ani náhodou. Tak chvilku před ní tancoval, přiskočil, odskočil, zatočil se dokolečka a jinak ji zastrašoval, ale ona ho vůbec nebrala na vědomí, tak přišel blíž, že ji tedy shodí. 
   Chudáček, sekla po něm packou, to aby si příště nedovoloval a dovolila, abych ji dál hladila po huňatém kožíšku.
 "To si musíte vyřídit sami mezi sebou, do toho vám mluvit nebudu," řekla jsem jim a shodila kočku z klína, abych šla přiložit do kamen, kočka v kuchyni zalezla pod dřez a tvářila se, jako že není.
 Přešel Pepíno a já žaluju, vyprávím, přeháním a on se směje a potom se ptá: "Jestlipak ti Kerbin řekl, že včera spadl do potůčku?"
 Tak to byla novina, proto se dožaduji vysvětlení, "jak to, žes na ně nedal pozor?" A on vypráví, jak se začali prát právě na té lávce a Kerbíčkovi to nevyšlo s otočkou a skončil dole ve vodě. Okamžitě byl vyloven a přenesen domů, kde se vzpamatovával z nepříjemného zážitku.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Nic jim není svaté adil 25. 01. 2015 - 00:08
RE: Nic jim není svaté zdenka"ren" 25. 01. 2015 - 10:34
RE: Nic jim není svaté pavel 26. 01. 2015 - 12:59