Chůva

16. leden 2015 | 15.23 |

 Nechci se vzdát svých toulek ani psaní a tak to řešíme všelijak. Na psaní mi Pepíno instaloval starý počítač ve světnici a tak si vždycky mohu dole napsat to, co jsme zažili a když spí, tak to překopíruju a nahoře vložím.

 Právě ted' tohle ťukám jedním prstem, protože mi na klíně spí Kerbin a Daníček se vyšplhal až na mé rameno a tak ho spícího  přidržuji rukou, aby nepřepadl dozadu. Chtěla jsem je uložit do krabice, ovšem?! Jen je tam položím, u mne spí jako o půlnoci, tam jsou okamžitě čilí a kňourají, že chtějí ven.

 Tak píšu, chovám je a ještě u toho vařím. Je vědecky dokázáno, že ženy dokážou dělat několik věcí najednou, tak proč ne i tohle?

  Když však potřebuji odejít na celý, nebo jen na půl dne, musím si objednat chůvu a to Pepího.

 Pepíno je rád, nebo se tváří, že je rád, to nevím.

 Potřebovala jsem zajet do Turnova, obejít tam čtyři vesnice, je to naplánovaný výlet, který mám s turisty a tenhle výlet, vedu. Máme to už tak roky zařízené.

 Nemusím psát, že jsem byla nervózní, opouštěla jsem je ráno o sedmé spící a Pepíno měl přijet až za hodinu. Nikdy nemáme své vycházky procházet sami a tak jsem se domluvila s Martou,  která byla ochotná mne doprovázet.

  Marta ještě netušila proč jsem tak nervní a tak jí ukazuju na foťáčku, co mám doma za poklady a ona se rozesmála a jediné co z ní vypadlo bylo konstatování: "Ty si se zbláznila!" A já jí a snad i sobě, odpovím," možná."

 Martě to chodí velice pěkně, tak jsme  bez přestávky přímo proletěly těmi vesničkami, na internetu si najdu pozoruhodnosti, to abych měla o čem informovat ostatní, kteří se mi sejdou v neděli, teď se nezdržujeme.

  Přijela jsem po dvanácté domů, sama udivená, jaký kus světa jsme zvládly a navíc tak brzký návrat. Pepíno ležel na gauči a na jeho hrudi si to hověla štěňata. Spali všichni tři, a že jsem je nevzbudila svým příchodem, to je co říci.

 Pohladím synka po tváří, jen cosi zamručel a spal dál. Když se dosytosti vyspal on i štěňata vyprávěl, že spolu prošli zahradou, že spolu hrabali v krtinách, že spolu obdivovali jak je ten svět veliký, když jim ukazoval louku za zahradou, pak sliboval, že tam budou chodit na procházky, že obnoví pěšinku, kterou jsme tam měli s Daníčkem, která s podzimem zarostla.

 "Nemůžeš je tak přepínat, jsou ještě malí," hrozím se toho co spolu nacourali a on se jen smál.  "Ty si myslíš, že kdyby se jim nechtělo běhat, že by si nevynutili vzít do náruče: To je tedy málo znáš.  Každou chvíli jsem je popadl, strčil za bundu a oni se vyhřívali do té doby, než se jim zachtělo zase na zem."

 Pepí se vzbudil úplně a oni stále ještě byli v jakémsi polospánku.. "Tos je pořádně utahal," musím se usmívat, jak jsou pohodlně rozvalení na jeho těle, které krásně hřeje.

 Když se konečně probudili, dostala jsem od nich co proto. Škrábali se mi do náruče, kousali, lízali mne a přímo cítím, jak potřebují vědět: "Kde ses courala?"

 "Proč si nás tu nechala?"

 " Copak tohle se dělá?"

  A já vím, že to je projev radosti, že jsem se jim neztratila a konečně jsem zase s nimi a se mnou také dobré papání.

pokračování 

  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Chůva adil 17. 01. 2015 - 00:10
RE: Chůva saša 18. 01. 2015 - 21:17
RE: Chůva pavel 19. 01. 2015 - 09:51