Ráno začalo v koupelně

15. leden 2015 | 07.53 |

 Jezerní den si schoval něco ze své krásy a hned ráno ji nabídl. Obloha s bílými mráčky, vítr profukoval a tak jsem slbila mrňatům. že posbíráme klacíky, které kaštan tak štědře nadělil zemi, vyhrabeme pod ním zbylé listí, ony se už sněženky derou na světlo, tak ať mají to, co potřebují.

 Jenže dříve než se vypravíme na dvorek, naházím do pračky prádlo, když bylo vyprané, chtěla jsem ještě deky z gauče a mou chlpatou vestu, kterou jsem jim v prvopočátku půjčila.

 Přišli za mnou, koupelna je pro ně docela nová, tak nejprve prošmejdili všechny kouty, potom začali cupovat petržel, tedy uschlé natě kudrnky, na kterých jsou dozrálá semínka. Už několik let  nechávám petržel druhým rokem a pak sklízím semena i s natí, abych měla na osivo, to z obchodů má špatnou klíčivot, někdy úplně žádnou, hlavně že stojí tolik.

 Tak jsem musela zakročit, oni by mi to za chvíli zničili a neměla by nic. "Mládeži, nic se tady ničit nebude a mazejte do kuchyně." popostrkovala jsem je a Daníček se vrátil, do zubů popadl mou vestu, kterou jsem chtěla také vyprat a dřel se s ní do dveří a dál přes kuchyň.

 "Aha, ty ji asi víc potřebuješ, jak já, že:" Ptám se ho, ale on se se ani neotočil a táhl ji dál, Kerbin mu vůbec nepomohl. Takže pračka spolkla pouze dvě deky. "Než  vypere, půjdeme na ty klacky," Řekla jsem, popadla je do náruče a vynesla na zápraží. Rozběhli se po dvorku a Fífa když viděla otevřené dveře, vystřelila jako střela a posadila se pod kaštanem na kamenném kruhu, a dívala se.

 Štěňata se opatrně krok za krokem  přibližovala a když už byla téměř na dosah kočičích pacaek, Fífa vyskočila a začala se drápat po kmenu kaštanu nahoru, odkud se dívala jak oni zůstali překvapeni nad jejím uměním. "To ještě budete koukat, vy nalezenci, co já všechno dovedu," prskla dolů a skočila na druhou stranu do listí na zem. (Fífa už dávno zapomněla, že ona je také nalezenec, navíc  od popelnic,)

 Sbírala jsem klacíky a dávala na ohniště, až příjde příhodný čas, spálím je. Kerbin se batolil neustále vedle mne, ale Danek si to namířil dozadu na mostek přes potůček.

 "Danku, koukej se vrátít," přikazuji, ale ani se neotočil.

 Nechala jsem ho být, když už to bylo na hraně, že by mohl spadnout dolů. jdu pro něho. Nesměl mít pocit, že ho honím, to by se dal do běhu a já nemám šanci. Popadla jsem ho do náruče, "šmudlo jeden, musíš být s námi na dvoře, potom se projdeme i tou zahradou, neboj se," slibuji a  tak se alespoň serval s Kerbíkem.

 Klacky jsme posbírali (tedy já) a šli domů pro deky, které pověsíme venku, krásně uschnou, když nám větřík pomůže. (Se vším mi pomáhají, u všeho musí být.)

 Za plotem se ozvalo pozdravení a otázka" "Čí to máte psy?"

 "To jsou naše," přiznávám paní sousedce a jdu je představit. Rozněžnila se nad nimi.

Já myslím právem, tak krásné pejsky nemá nikdo, to mi věřte a z ulice šel v tu chvíli Alen se svou paní. To bylo panečku divení, to bylo vzájemné nedůvěry a takové zvláštní touhy z obou stran plotu. Alen by chtěl ty malé tvorečky, očuchat, aby věděl, koho má za souseda a ti naši by také rádi, ale kdo ví, co by se dělo a tak skok dopředu, dva dozadu, vrtíme ocáskem a zase se přibližujeme k plotu a dereme se do náruče, tam je to jistější a potom se necháme od sousedky pohladit a taky abychom ji trošku pokousali a olízali, ale ta naše paní nedovolí.

 Popovídali jsme si, seznámili jsme se a zase domů. Na brance sedělo hejno vrabců, na každé plaňce jeden a když jsme šli kolem, jen to udělalo "frnk" a byli v povětří.

 Obešli jsme dvorek, Fífa pro změnu zas seděla na jeřábu a předváděla své kočičí umění. "Jdeme pustit slípky," řekla jsem a oni věděli, že bude po legraci. "Slípky jsou drzé a dokud je nepřerosteme, tak nás budou zastrašovat,"  řekli si a chtěli honem honem do náruče. Vzala jsem je, proč zapírat, že je ráda chovám, že se s nimi ráda mazlím, jsou heboučští, a oni sklání hlavičky, přitulí se a za chvíli už spinkají.

 Položila jsem je doma na svou vestu, která se jim tak moc líbila. Vyperu ji, až je nebude zajímat. rozhodla jsem se a šla udělat očistu podlahy jak v kuchyni, tak ve světnici s přáním, aby spali dlouho, nebo alespoň do té doby, než mi podaha uschne.

Za oknem se vrabčáci vrátili na krmítko.  

pokračování

              




 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ráno začalo v koupelně zdenka"ren" 15. 01. 2015 - 11:51
RE: Ráno začalo v koupelně adil 16. 01. 2015 - 23:59