Nejen tání

10. leden 2015 | 19.39 |

 Pršelo celou noc, pršelo i ráno, Vyšli jsme ven a déšť bubnoval do plachty, kterou mají naproti přikryté dřevo a rozmočil poslední zbytky sněhu.

 "Půjdeme na trávníček," řekla jsem a šmudlíci se ochotně přidali, a běželi za mnou jak dva miniaturní koňíčci. U kůlny jsem  udělala rygolek pro vodu, která tam stála, to aby mohla odtéci dvorkem dolů do zahrady.

 Zaujalo je to, ani tak ne tak já, jako motyčka, která ten rygolek dělala a tak chtěli pomáhat.

 "Budete ucouraní, nechte toho," přikázala jsem a bylo to, jako když hrách na stěnu házím a tak odložím motyčku a pomaličku jdu dvorkem dozadu na zahradu, abych se podívala, kolik je vody v melioračním potůčku. Běželi za mnou jen se jim malé nožičky kmitaly.

 Potůček byl plný a voda v něm zběsile utíkala.

 Jejich zvědavost byla příkladná, nemohu tvrdit, že přišli ke kraji opatrně, kdybych tam s nimi nebyla, možná by tu divokou vodu i ochutnali a ona si je vzala sebou. Tak je raději vezmu do náruče a jdeme prostředkem zahrady.

 Je tu mokro, tráva je zelená, tak je dávám na zem, oni udivení běhají sem a tam, tak se jim to líbilo. Najednou vedle za plotem cosi bouchlo, zpozorněli a jak na obtliku se otočili a hurá do dvorku. Člověk psa nedohoní, nepředběhne ani tahle maličká stvoření a tak jen doufám, že minou potůček.

 Zastavil je klacek, klacíků noční vítr scházel strašně moc, jsou všude. Tenhle byl z lípy, tak akorát na jejich pusinky, proto se o něj perou. Dohonila jsem je a popadla do náruče. Vzpouzí se.   "Dej nám pokoj, nám se líbí takhle běhat po trávníku i když je tak mokrý."

 "Máte mokrá bříška, ještě se nastydnete," říkám vážně, ale Kerbík mi olízl tvář: "Nepřivolávej to na nás a raději dej dolů!"

 Pustila jsem je, potřebovala mne čemeřice, která byla celá zachumlaná v nafoukaném podzimním listí. Odhrnula jsem ho od středu trsu a objevila se poupata. "Hodná holka," pochválila jsem a už s klidem jdu na dvorek, tady mi ti mrňousci nikam nemůžou spadnou.

 "Jdeme domů," tleskla jsem. Na tohle slyšel Danek i slípky. Ovšem tihle se rozhodli, že slyšet nebudou.

 "Mládeži, jdeme domů," opakuji a Daníček si to namířil k vratům. Kerbíček zdvihl hlavičku a těma svýma korálkovýma očima říká: "Já poslouchám, on né," a tak je zas zdvihám do náruče a jdeme domů, jsou utahaní, jsou unavení a tak ještě do mističky snídani a půjdou do hajan.

 Opustila jsem je spící a namířila si to do Hanychova, kde hlásím už při příchodu, že musím brzo domů, že mi tam spinkají miminka.

 Stejně to bylo na delší dobu a zpátky domů mne doprovázela Alenka, která se chtěla podívat na mé přírůstky. Kde je Alenka, tam je i Barýk.

 Barýk je veliký vlčák, který svou paní poslouchá téměř na slovo a který by jí neodpustil, kdyby mne šla vyprovodit a jeho nechala doma.

 "Zavřeme ho do chodby," řekla Ála, když jsme přišli k naší chalupě a tak v chodbě dává příkaz: "Sední a čekej," Barýk si na chvilku sedl, ale už věděl, že tady jde o něco víc, jak nějakou návštěvu, protože už z mých rukou, které ho ráno hladily přes plot, cítil štěňátka.

 Zdvihl hlavu ke své velitelce: "Taky je chci vidět," a neuvěřitelně malou škvírou mezi dveřmi se protáhl do světnice.

 Danek s Kerbinem se škrábali ze své krabice a bylo jim jedno, že se pro ně nakláněly úplně cizí ruce. Radost byla obrovská.

 "Ty si krásná holka," olizoval Alence tvář Danek.

 "Jé ty máš tak krásně dlouhé vlasy,"  zavrtal do nich svůj čumáček Kerbin.

 Barýk se musel dívat, jak se jeho paní mazlí s těmi malými tvorečky, ale ani nezavrčel. Snad ještě ve svém životě neviděl něco tak malého a dá se tvrdit i rozpustilého.

 "Na," podávala mi Alenka Kerbíka. "Oba nezvládnu, tenhle je divočejší," dodala. A potom se sehnula k Barýkovi: "Podívej se, to je pejsek, musíš být na něho hodný," a Barýk si ho očuchal a ona Daníčka postavila na zem. Stejně jsme to udělali i s Kerbinem, stejně si i jeho očouchal a mrňousci se ocitl na zemi, aby se k nim Barýk sehnul a oni přiskočili, odskočili a zase přiskočili a v Barýkovi hrála každá žilka v těle.

 "Raději to nebudem pokoušet a půjdeme domů," řekla Alenka a tak jsme je šli vyprovodit na dvoreček až k bráně. Ještě jsem je vzala do náruče, aby se podívali, jak ti dva jdou spolu ulicí a slíbila jim, že až trošku povyrostou, budeme spolu také tak chodit.     

pokračování


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Nejen tání pavel 10. 01. 2015 - 20:14
RE: Nejen tání inenaso 11. 01. 2015 - 05:07
RE: Nejen tání zdenka"ren" 11. 01. 2015 - 10:34
RE: Nejen tání saša 11. 01. 2015 - 22:24
RE: Nejen tání adil 12. 01. 2015 - 21:48