První praacovní den

4. leden 2015 | 20.34 |

"Tak kluci, je načase, abyste se seznámili se světem." Řekla jsem ráno, když mám v košíčku nachystanou mrkvičku, jablíčko, kousek řepy, listy z kapusty, tvrdý chlebíček a to všechno pro králíčky.

  "Také musíme přinést dřevo na topení, nakrmit slípky, po ránu je tady práce habaděj. Nekoukejte tak, Danek mi také musel se vším pomáhat, vy také budete," dodala jsem. Do jedné ruky koš na dřevo, ve které mám košček s krmením pro králíčky, na druhou ruku si beru oba "šmrdolíny" a jdeme ven.

  Na dvorečku je trošku sněhu, ne moc, tak akorát na jejich malé nožičky. Tak je postavím na cestičku, kterou Pepíno večer odklidil a oni zůstali, na to podivné bílé v údivu, stát.

  "Tady se můžete na cestičce pěkně vyčůrat, nebo taky i to druhé, já zatím dojdu pro dřevo." Řekla jsem a nechala ty dva celé zaražené nad tím, kam se to dostali.

  Popošla jsem kousek a dívám se, jak se rozhodují, co mají dělat. Mají utíkat za mnou, nebo si to tam mají pořádně prohlédnout? Nakonec se neprohlíželo, neutíkalo, ale oba přisedli na zadeček a velice zvážněli.

  Vrátila jsem se, pohladila, pochválila a vzala je na ruku. Přišli jsme ke králíčkům, otevřela jsem dvířka a vysadila je, aby se podívali, kdo v tom prostoru před ním je. Cítila jsem, jak jejich tělíčka ztuhla a stejně se dělo i v králíkárně. Mám tam dva zrzounky, které si pokaždé přijdou pro pohlazení, a hned nato se derou k misce, protože ví, že já chodím jen s jídlem. Jenže dneska jsem sice přinesla jídlo, ale taky něco, čemu se asi nedá věřit a tak nejlepší co mohli udělat, že vletěli do kouta, aby se schovali.

  "Dobře, tak je po kamarádství," řekla jsem a pochopila, že to tak asi bude.

  Štěňatům se ohromně líbilo pod kůlnou, mám tam dost nepořádek, roztroušené seno, a tolik koutů, kde by se dalo pěkně hrát na schovávanou. Však také mrňata okamžitě zmizela. Já naložím dřevo s tím, že ho odnesu domů a potom je půjdu hledat.

  Udělala jsem pár kroků a vida, oni si mne hlídali lépe než já je. Cupitají na svých malých nožkách, pletou se pod mýma tak, že jsem ráda, když jsme u dveří. Postavila jsem za ně dřevo a jdeme ke slepičkám.

  Slepičky zobou pšeničku, také dostávají namočený chlebíček, uvařenou rýži a všechno co nám zbude od kuchyně.

  Nasypala jsem zrní, a malý (chci mu říkat Daníček, ale ještě na to neslyší) udělal pár krůčků a opatrně se blížil ke slípkám.

  "Co to máte?" Ptá se.

  Ten druhý, (který by se měl jmenovat Kerbíček, ale také na to ještě neslyší) se mne drží a já  se jen dívám, abych při jakémkoli nebezpečí zakročila.

  "Co je ti potom," nespokojeně natáhla k němu krk slípka.

  Udělal chybu, přistoupil nebojácně blíž, nakoukl do pekáče a to neměl.

  "To je naše jídlo, mazej od toho," zdůraznila slípka a klobla Daníčka do hlavičky.

  Utekl, ani nepočkal, že ho vezmu do náruče, kde si tak rád hoví a našli jsme ho sedět na zadečku přede dveřmi, jak hlídal ono dřevo na topení.

  Tak to byl jejich první pracovní den.  

  Možná bude i pokračování

        




 

 
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: První praacovní den pavel 04. 01. 2015 - 21:00
RE: První praacovní den adil 04. 01. 2015 - 22:28
RE: První praacovní den jarča n. 05. 01. 2015 - 08:33