Zvykání

3. leden 2015 | 12.01 |
 

  První noc u nás prošla v pohodě, i když za okny to bouchalo, kvílelo a prskalo. Oba mrňouskové jsem vzala k sobě, roztáhla si gauč a oni se přitulili a krásně se vyspinkali. Asi si mysleli, že to tak bude napořád a tak druhou noc, když jsem je uložila do krabice a zhasla s krátkým: "A spinkat," odešla jsem nahoru do své postýlky. Abych se také vyspala. Nechala si otevřené dveře, abych slyšela, jestli "pláčou" nebo ne. Bylo ticho. To Daniček, ten si to panečku užíval, když tam bulel a bulel, až se nad ním Pepíno smiloval a spal s ním týden na podlaze ve světnici.

  Ráno před šestou se vzbudím a kupodivu je dole stále ticho, tak jsem pomalu sešla po schodech, za dveřmi se zastavila a ejhle, koncert začal.

  Po vejití slyším, jak se snaží vyskočit z krabice a i to jejich pokňourávání mne pobavilo. Rozsvítím a sáhnu pro jednoho, potom pro druhého a oni se mi po nohách škrábou nahoru do náruče a přikazují přitom: - "Hladit, hladit, a ještě jednou hladit!"

  Dobře, tak jsem je vzala na klín a hladím je a oni mi dávají pěkně zabrat. "Co si myslíš? Takhle nás tady nechat tmě napospas?" A už se zmocní mých prstů a koušou, co jim jejich ostré zoubky dovolí.

  "Helejte mládeži, já vám musím uklidit to vaše spaní, koukám, že jste pěkný čuňata," a pokládám je na podlahu, aby se rozeběhli kolem stolu a udělali tam loužičku. (Ještě že máme plovoucí podlahu.)

 "To se dělá?" Ptám se přísně, ale že by jim to vadilo, to vůbec ne, zato loví moje nohy, které jsou pouze v ponožkách.

 "Tak pojďte," zvu je opět na svůj klín.

 "Máte štěstí, že dnes nemusím vařit, jinak bychom si takhle nemohli hrát."

  A tak jsme celý den promazlili, jejich prozkoumávání světnice i kuchyně jim také zabralo nějaký ten čas, poté se poprali a svalili se na deku, aby si od té dřiny odpočinuli.

  Chudinka Fífa, ta když zjistila, že chaloupka má nové nájemníky, tak s nikým nemluví a je neustále nahoře až na půdě, kde doufá, že se za ní nedostanou. Zato kocour Péťa, ten si to užívá, povaluje se na gauči a ti dva opření pacičkami o jeho kraj, žadoní: "My chceme taky nahoru." Na to jim musím odpovědět, "Kdepák  chlapečkové, až se naučíte, být čistotní jako ten Péťa, tak teprve. Teď vás vezmu ven, abyste viděli, kam se má chodit, když si potřebujete bříško ulevit."  

  


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Zvykání pavel 03. 01. 2015 - 13:25
RE: Zvykání adil 03. 01. 2015 - 13:54
RE: Zvykání hospodynka 03. 01. 2015 - 15:44
RE: Zvykání pavel 03. 01. 2015 - 18:46