Svět ticha

7. srpen 2014 | 13.11 |

Ani si neuvědomuji, kdy nastalo takové ticho. Kdy zmizely kamsi všechny zvuky, zmizelo povídání větru i deště, zmizel hlas mé paní a já se ocitám v úplně jiném světě jako dřív.

  Neslyším! Neslyším, když na mne paní mluví a tak se snažím porozumět z výrazu její tváře, co mi říká, co na mne chce, ale vždycky to nejde. Pozoruji proto každý její pohyb, abych odhadl, kdy jde ven, kdy budeme pracovat na zahradě, kdy se půjde na krátkou procházku, už dávno nechodíme na dlouhé, unavuje mne to a ona to ví.

  Občas si vyjdu sám dozadu na louku, abych si ověřil, jestli náhodou tam neuslyším třeba jen ptáčkovo cvrlikání, ale ani ševelení listí habru, kam chodím čůrat, neslyším, jen vnímám, jak se listy třepotají ve větru a ten vítr cítím ve svém kožíšku.

  "Kde si byl?" Podle tváře ve které se zračí hněv, vím, na co se ptá.

  "To mě neslyšíš, když tě volám," další otázka, ale já vím, co říká, říkávala to pokaždé, když jsem se sám vydal kamsi a ona nevěděla, kde se zas courám. Jak hodnotila mé úlety.

  Ruka mé paní mne pleskla po zadečku, i tohle znám důvěrně, dělávala to pokaždé, a k tomu plácnutí přidávala: "Darebáku, jde se domů."

  A tak jdu za paní do chalupy, abych se uvelebil na gauči, třeba tady uslyším. I ta protivná kočka Fífa, by mi dnes udělala radost, kdyby na mne zaprskala, a já to slyšel. - Nic! Nic než ticho a jakési hučení v hlavě.

  Nevidím, jak paní na mne mluví a obírám se svým problémem, který je teď čím dál tím horší. Jsem starý, to mi říkával dole soused, od něho se dovídám, že jsem nejstarší pes v ulici. Bral jsem to jako výsadu, teď už vím, co to je být nejstarší.

  Paní něco mezi dveřmi říká, aha, ona jde zas ven. Tak vstanu a následuju jí a ona, - určitě na mne mluví a jako bych slyšel: "Mně to nevadí, klidně si tady můžeš ležet, já půjdu sama." Tak to říkávala, když jsem jen dělal, že neslyším.

  Vzala hrábě a já už vím, jde obracet dozadu na zahradu seno. Jsem jí v patách, a když se hrábě dotknou sušící se trávy, začnu na ně štěkat, s vervou jako dřív, ona určitě říká jako dřív: "Ty blázne jeden a usmívá se u toho."

  Tak pojď, mávla rukou směrem k domovu a tak vím, že se vracíme a já si lehnu na sluníčko, ona se posadí pod kaštan na lavičku a bude se dívat. Trvá to jen chviličku, potom vezme konev, aha, už vím, jde do skleníku, zalévat. Tak se pomaličku přidám k ní, otočila se a s takovým nepatrným úsměvem cosi říká, ale já tuším, že to je: "Nemusíš se mnou chodit." Ale já jdu a jdu rád, i když co bych zapíral, raději už bych ležel a spal, tolik teď spím, ale přemůžu se, aby měla radost, že jsem s ní.

  Nevím, že moje paní zašeptala mé jméno: "Daníčku," a za chvilku zvýšila hlas: "Daníčku!" Zase nic. Potom přímo křikla, ale já mám hlavu otočenou do luk a neslyším. Najednou se otáčím a moje teď, dost často smutné oči, se na ni zahleděly a tak spustím štěkot, paní se totiž dívá zamyšleně kamsi do dvora. Asi k nám někdo jde, pomyslel jsem, když vidím udivený výraz její tváře a tak o sobě musím dát vědět.

  Tady přece pořád ještě hlídám JÁ!  

  To jsem já, v době ,kdy jsem byl malé štěně, stejně jako Vašík, roztomilé dítě. Čas nám tohle všechno vzal.

 


 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Svět ticha jarča n. 08. 08. 2014 - 08:17
RE: Svět ticha kerria 08. 08. 2014 - 08:47
RE: Svět ticha pavel 08. 08. 2014 - 09:42
RE: Svět ticha inenaso 08. 08. 2014 - 11:26
RE: Svět ticha inenaso 08. 08. 2014 - 11:29
RE: Svět ticha inenaso 08. 08. 2014 - 11:32
RE: Svět ticha newold®blbne.cz 08. 08. 2014 - 11:34
RE(2x): Svět ticha inenaso 08. 08. 2014 - 14:16
RE: Svět ticha zdenka"ren" 08. 08. 2014 - 15:57
RE(2x): Svět ticha inenaso 09. 08. 2014 - 17:38
RE: Svět ticha adil 17. 08. 2014 - 08:21
RE(2x): Svět ticha inenaso 18. 08. 2014 - 15:49