Město z devátého poschodí

24. duben 2010 | 07.06 |

Přiznávám se, nerada chodím do města. Když ovšem kvetou rododendrony, když kvetou magnolie

tak to si dokonce i přivstanu, ale tentokrát jsem šla k "babičce." Babička je kouzelná žena, moudrá,

trpělivá a už rok smutná. Odešel jí totiž dědeček a tak k ní chodívám. Z počátku každý týden,  teď

už je  to horší. Babička není moje babička, je Andrejčina. Andrejka  není moje dcera, ale 

přivlatnila jsem si ji v době, když jsme se přistěhovali a mně strašně chyběla moje Irča a Andrejka

byla tak blízko, to už se tak v životě stává, a já si dnes ani neuvědimuji, že mojí dcerkou ve skutečnosti

není, důležité je, že nám to  spolu roky a roky vychází. Tak jsem vysvětlila vztahy a teď jsem konečně u toho

města.  

h1

Tomuhle "kolosu" se tady všeobecně říká Hokejka. Asi podle tvaru. Cesta od nás až sem mi trvá

přesně hodinu ostřejší chůze a právě tady v devátém poschodí babička bydlí. Vždycky čeká na blakoně

aby mi zamávala a potom to zabzučí a dveře lze otevřít.

h2

Sedneme si spolu  v kuchyni a povídáme co život přinesl, co dal, co vzal, postekneme si, že je dost

krutý, když nám vzal to na čem jsme byly citově závislé a ona se přizná, že se jí stýská! Chápu, blíží

se roční výročí. Mně se stýská také a moc. i když je to už šestý rok.

h3

Z kuchyně je krásný výhled na Jizerské hory, když člověk odvrátí oči od města, může je nechat procházet

lesoparkem přímo za silnicí, který je téměř celý z běloučkých bříz. Vzadu kaplička Panny Marie, na kterou

se babička neustále dívá a vzpomíná jak tam  čast ochodívali i my tam spolu byli jedno krásné jaro.

h003

Z blízka vypadá takhle. Okolo louka a k ní alej starých lip.

h03

Není kouzelná?

h4

Samu "hokejku"  zateplují a vyměňují okna. Ještě bude dlouho trvat, než příjde řada na babičku i

když ona už dnes má starost z nepřádku, který řemeslníci nadělají.

h5

Přímo pod okny je otočka MHD, tak to nemá na autobus daleko i když vím, že ho používá jen k tomu

aby ji dovezl k lékaři. Vždyť má požehnaných 87 let.

h6

Vždycky si vyslechu, že: - "Támhle je lom, dnes je pěkně do daleka vidět, támhle ten kostel atd,.." Ukazuje

na domky roztroušené po stráních, trošku zalituje, že jsou opuštěné, (ty stráně) pásávaly se tam kravky,

dnes už nic, jen jakási hospoda svítí bělostí omítky, kam chodívala s dědouškem, jak říká. Já sice nevím

která to budova  je, ale přikyvuji, vzpomínky jsou to jediné co nám zbylo.

h8

Když se přesuneme do ložnice, abych si prohlédla sazenice rajčat, které tam pěstuje pro Evu, Slávku a

já nevím pro koho ještě, tak se musím zastydět za ty maličké, které mám zatím já doma a ona: -"Mám jich

dost, můžu postrádat," a začne výpočet odrůd. "Vážně jich mám jich dost," nabízí mi.Odmítám,

ony se ty moje také zmátoří jako každým rokem . Z ložnice i obývacího pokoje je výhled na město zas na

opačnou stranu, na Ještědské pohoří.

h9

Bohužel se nám Ještěd zas maskuje mraky, tak jen domy a domy.

h10

Je to zajímavý pohled zvláště v noci, nebo v pozdní večer, když město svítí tisíci světly a nad nimi jak

vzácný drahokam září Ještědský vrchol. Musí tu být nádherné západy slunce stejně jako východy. Je to

všechno jak na dlani i s tím městem.

h11

Z té výšky vidíte, že dole na domku dělají novou střechu. Když jsem šla okolo, nevšimla jsem si.

h12

Musím jít  domů. - Je tak nerada. "Zas tu budu sama," posteskla si, ale potom jsme přišly na nápad

zavolat Andrejce, že vyzvedneme Vojtíška ze školky a hned bude babičce veseleji, Vojta je  pravnouček

a hlavně sluníčko.

h14

Babička šla pro Vojtíška a já domů. Někdy mám dojem, že nás ta auta pohltí,... Někdy mám pocit, že jen

já chodím pěšky! 

,

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Město z devátého poschodí mi-lada 25. 04. 2010 - 11:22
RE: Město z devátého poschodí sklerotik®vzpomina.cz 25. 04. 2010 - 12:16
RE(2x): Město z devátého poschodí nena 25. 04. 2010 - 16:54
RE: Město z devátého poschodí lvice 28. 04. 2010 - 06:59