Májový den

11. květen 2013 | 04.41 |

  Probudila mne kukačka. "Může být tak půl čtvrté, nanejvýš čtyři," uvědomila jsem si, ale oči neotvírám. Mám ráda tuhle jarní dobu, která nabízí v časném ránu ptačí zpěv, do kterého se vmísí zvuk vlaku od České Lípy a naopak. Většinou už nespím, ale také nevstávám, užívám si onoho koncertu, jenže dnes si uvědomuj, že musm, čeká na mne krásný den!

8  Sešly jsme se na nádraží, Já, Alča, Evka, Hančí a Marcelka.

  "Je zamračeno, naši mne zrazovali, že bude lejt," prozradila Evka.

  "Mám deštník a pláštěnku," pochlubila se Hančí.

  "Bude hezky," předpověděla jsem a bylo!

  Bílý Potok nás přivítal vůní vody, kvetoucích stromů a svěží zelení, která má v tuhle dobu tolik odstínů. Procházíme obcí s očima otevřenýma, nejde nenakukovat do zahrádek, které jsou plničké tulipánů, odkvétajících narcisů, modřenců, dokonce i magnólií a nakvétají už i rododendróny. Zdravíme majitelé, kteří sečou trávníky. Jeden domek si upravovali manželé, on i ona na lešení vyhlazovali omítku. a1

     Zastavila jsem se a zatleskala, ne jemu, ale té ženě, která byla tak šikovná. Usmála se a jen pokrčila rameny. Já vím, znám to, dnes je všechno drahé, tak co můžeš, udělej si raději sám.

    Les nás přivítal, ona se nedá dost dobře popsat jeho atmosfera, jeho hra světel a stínů ve svěžích bukových listech, které nabízejí na pozdrav své vorodroně rostlé větve s listy tak svěžími.

a2    Marcela neododala, utrhla si jeden a přiznala, "Je maličko nakyslý." Musely jsem ochutnat všechny.

    Mezi tím Hančí už scházela příkrou hráz dolů k potoku, který poskakoval mezi balvany, tvořil malé i vetší vodopády ve kterých o sobě voda nechávala vědět hlasitým šploucháním, zručením a dokonce i bouřlivým hartusením, když znova a znova padala přes balvany dolů, aby se na chviličku zklidněla a sluníčko ji hladilo, a ona tedy dovolila nahlédnout na dno, kde byly malé bílé i hnědé kamínky a voda nad nimi přijímala barvu nazelenalou odrazem stromů nad ní.

    Sešly jsme tam všichni a fotíme, fotíme a fotíme.  Voda nás zajala svým kouzlem a jelikož už se hodně oteplilo a chlůze do kopce zahřeje, s vděkem jsme přijaly její chlad, omyly si paže i obličej, a šly dál.16

  Máme namířeno na Paličník. Jizerské hory jsou naše láska bez vyjímky a většinou pravidelně chodíme už na prvního máje, ale letos jsme byly nevěrné, Hančí nás zavedla na docela druhou stranu, na Výhledy.

     Na paličník není cesta měkká a bílá, tam vede cesta z kamene a stoupá do vrchu, dokláže pořádně zadýchat, dokáže pořádně zahřát a Hanička navíc trpí alergií, občas kašle, smrká, ale jde. Ona je to statečná holka, já bych však řekla spíše strašlivě tvrdohlavá. Marcelka je zas po nemoci a také nevzdává tenhle kouzelný den, nevymýšlí si, že je to moc, jdeme a jdeme, občas se zastavujeme už je vidět na protější Smrk, na ostatní kopce, na doliny v nich, na silnice, které jimi prochází.

a3  Když se konečně před námi Paličník objevil, oddechly jsem si všechny. Hančí začala hledat "vrcholovou knihu." Po krátkém hledání ji našla krásně zamaskovanou v podobě ptačí budky. Byl v ní i balíček poslední záchrany, tj. rum, sušenky, sešit a tužka. Já s Alčou a Evkou jsme se draly nahoru zvědavé na pohled do kraje. Sice nebyla zas tak ideální viditelnost, ale to co bylo, stačilo. Na vrcholku u kříže to strašlivě foukalo a tak na sebe oblékáme znova bundy, kdyby některé uletěla, už by se s ní neshledala. Před námi výhled, který bral dech,  v dolině se rozprostíral Bílý Potok a za ním Hejnice a z vrchu to vypadalo jako děstká stavebnice. Přímo pod námi nádherná zeleň, kolem nás mají buky zatím jen "zlaté" pupeny a tak les okolo má dorůžova barvu.

    Tolik borůvčího obaleného květy, tolik břízek prozrazujících tajemství hor, tolik zpěvu ptáků, Sedíma dole na plochém kameni a svačíme, podepisujeme se do knihy a každá je sama se sebou a s touhle chvílí. Já myslím na spoustu nových ptačích budek, které se tu objevily, moc mne to potěšilo.

    Zpáteční cestu jsme šly na Předěl a dál po zelené značce dolů zas na Bílý Potok. Jednou jsme tady šly s Alčou a byla stršlivá mlha, přehlédly jsme značku a vydaly se jiným směrem, abychom se ocitly na Smědavě, to se nedá zapomenout, to se musí pokaždé i připomínat.  Dnes už ne, cesta je to měkká, trávou prorostlá, stromy okolo přímo sálají horkem a pod příkrým svahem se prodírá takový malý potůček, který si prozpěvuje cestou dolů, kde ho příjme řeka a on s ní pluje dál a dál. U památného smrku, kde visí obrázek a připomínka, že tu zabil padající buk třináctiletou Verunku z Bílého Potoka se musíme na chvíli zastavit. Hory jsou krásné, ale také kruté! Jen v JIzerkách je tolik pomníčků, křížků, že je snad dokázal spočítat a napsat o nich jen pan Nevrlý.

a4 Chvíli jsme ještě poseděly u řeky a bylo nutné myslet na cestu zpátky.  Na louce nad Bílým potokem s ještě stavíme u obrovského kamenného kříže, na kterém byla přidělaná nová tabulka se zněním: "Milénium smíření / A.D. 2000/"  Vysvěcen byl 14.9.2009 ve svátek Povýšení sv. Křílže. Velikostí proti kříži jsme, jako trpaslíci..

  Kvetoucí přírodou jsme prošly Bílým Potokem, došly do Hejnic a o to ostatní se postaral už vláček, který nás odvezl zpátky do Liberce. 

a5

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.8 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Májový den adil 11. 05. 2013 - 07:53