Vzpomínka

27. březen 2013 | 21.22 |

Toho roku připadly Velikonoční svátky až na konec dubna, navíc počasí hospodářům přálo a tak téměř všichni měli svá pole zasetá, louky pročesány branami i pomočkovány a chybělo jen do země nasázet brambory a nasít řepu s mákem!

Tyhle poslední jarní práce stačilo udělat až po svátcích a tak se v nejedné domácnosti bílilo, aby se poté zas uklízelo a svátky každý prožil v hezkém prostředí. Maminky dbaly na to, aby pro své děti měly nějaké nové oblečení, zrovna tak pro sebe i své muže, to aby je "nepočůral" Velikonoční beránek a v kostele při mši to každý viděl!

V čerstvě vybílené světnci se divně rozléhal hlas, když ještě taínek dodělával poslední úpravy, maloval linku a na končící klenbu se chystal malým štětečkem přimalovat nějaké kytičky i zviřátka. Letos si vybral modré zvonky a na stěnu u dveří namaloval několik kuřátek. - "Je přece jaro!" Zdůvodnil své rozhodnutí, když se maminka na jeho první kuře dívala s jakousi nedůvěrou, ale pak mávla rukou: - "je to přece jedno, dětem se to bude líbit určitě a na kom jiném záleží?"

Kuřátka byla žluťoučká a svítila jako lucerničky. "Je to hezké," pochválila maminka, když znova vešla do světnice a stěna byla plná maličkých zelených lístečků a mezi tím svítila žlutá kuřátka. Modré zvonky v kytici se vyjímaly na bílém pruhu klenby stropu.013.jpg

Tatínek uměl krásně kreslit! Nejkrásnější byly jeho koně, asi proto, že koně byly jeho životní láska a provázely ho od raného dětství. Koně, les a půda!

Když se vrátil nábytek na své původní místo, poskakovala nadšením holčička. - "Máme to tu jako v nebíčku! Máme to tu jako v nebíčku!"

Přestaň s tím poskakováním, máš šikovné prstíky, tak navlékni záclonky!" Řekla maminka a holčička se až zajíkla. - Ona smí navléknout nové záclonky na tyče?! Maminka je ušila z jemného mušelínu se zelenými puntníky. Na záclonkách nadělala kanýrky hodně načechrané, aby to bylo krásné a také že to krásné bylo!

Když visely na všech šesti oknech krátké záclonky, holčička ještě směla navléknout "firhańky" to byly záclonky do spodního okraje okna a sahaly asi do jeho třetiny, to aby jim každý kdo šel okolo

021.jpgneviděl až do talíře. - tohle říkala maminka. Ale pravda to nebyla, vždyť mezi okny a ulicí byla zahrádka s květinami a tak daleko nikdo nevidí. To holčička věděla jisto-jistě! Schválně šla kolem domu a dívala se, aby zahlédla co kdo ve světnici dělá, aby pak mamince řekla:- "Na takovou dálku nikdo nedokoukne." A maminka se jen smála a potom řekla: - "Jen si nemysli!"

"To nám to pěkně ladí," pochvaloval si tatínek když bylo všechno hotové, když byl pověšen poslední obrázek na zdi.

"Holky," otočil s k dětem.

"Teď si dojděte na proutky a já vám upletu pomlázky! Kdo chce pomlázku musí si přinýst devět hladkých stejně dlouhých a pružných proutků!"

Ono se to krásně řekne, ale vrby u řeky se dávno rozhodly narašit, jejich dlouhé zelené kočičky se předháněly s lístky, kdo je větší. Tak si řeka užila trošku kabonění, trošku váhání a přebírání z toho co nabízela na svých vrbách! Nakonec si i tatínek vybral z toho co děvčátka přinesla a pomlázky upletl jako vždycky výstavní a holčička s Mílou dostaly za úkol natrhat větvičky kočiček.022.jpg Jenže i ty kočičky letos vykvetly víc jak jiný rok, však se také Velikonoční svátky opozdily proti jiným létům. Kočičky však musely být! Při mši svaté, která byla možná víc sváteční jak ta Vánoční, pan farář všem přinesené kočičky do kostela posvětil a doma se nechaly jen tři proutky, ty se vetkly za obrázek dětí a ty ostatní vzal tatínek do polí a v každém rohu svého pole zapíchl jeden z proutků, to aby byla veliká úroda a Pán Bůh jim požehnal, chránil ji před krupobitím a prudkými lijáky až do sklizně!

S tímhle posláním chodil tatínek sám a vždycky to bylo v nedělním odpoledni, kdy maminka s dětmi šla na procházku, to aby se všichni pochlubili novými botičkami a podkolenkami. V celé vesnici i nahoře v městečku se procházely nastrojené maminky s dětmi, všichni se zdravili a usmívali se na sebe.

Holčička byla už celá nesvá! Potřebovala, aby už byla povinná procházka za ní, vždyť se chtěla podívat na paní Šimkovou a také k paní Vlkové chtěla zajít. Tam se dělala ta nejkrásnější vajíčka jaká kdy svět viděl, alespoň to si holčička myslela. Paní Šimková lepila na vajíčka duši ze stíiny a různě ji kroutila a kličky dělala kroužky a kousky červené i modré, dokonce i kostičkované látky na vajíčka lepila a to všechno orámovala tou běloučkou duší ze sítiny, že vajíčka023.jpg byla jak načechraná pěna čerstvě nadojeného mlíčka.

Paní Vlková zas nejprve na vajíčka nanesla včelím voskem různé vzorky a potom je dávala do barvy. Když se vajíčka obarvila, nahřála je a vosk setřela hadříkem a bílá krása vajíček vykoukla z červené, modré, zelené, ale nejvíce se holčičce líbila vajíčka temně fialová!

I Lídka doma zkoušela kreslit na vajíčka voskem, ale nikdy z toho nebyla taková krása jako u paní Vlkové! Maminka říkala, že to je rukama, že někdo má zázračné ruce a všechno co do nich vezme tak se mu povede. Holčička potom dlouho seděla a dívala se na ty své. - "Nemám zázračné ruce, ale mám šikovné prstíky," pomyslela si spokojeně. Tohle přece řekla maminka, když chtěla pověsit záclonky, když měla naplnit květináče novou zemí do které maminka sázela mladé "oplegry" muškátů! Šikovné prstíky měla, když maminka potřebovala vystřihnout dečku na veliký talíř pod dort, tak možná od prstíků se to věkem přenese i na ruce, - napadlo ji a uvědomila si, že nejraději dělala dečky, to si vymýšlela všelijakou krásu a maminka ji potom položila na ten talíř a na to dala dort a pěkně ho nazdobila čokoládou a bonbony. Každý dílek měl pak i jeden 025.jpgbombónek.

Jednou možná bude mít holčička ruce jako paní Vlková, pomyslela si znova a okamžitě jí bylo líto, že nemůže mít stějně šikovné ruce jako má paní Šimková, někdy se jí líbila víc vajíčka s duší sítiny, než ta nejvíce fialová s bílými vzorečky! - Ale přát si , aby měla ty ruce po obou nejde! Má jen dvě. Jo kdyby měla čtyři a nebo i víc rukou jako ta paní na obrázku, jak jednou rukou míchala v hrnci, druhou držela dítěti láhev, třetí zametala, čtvrtá ruka držela v ruce sáček s moukou a pátá, - ani si teď nemohla vzpomenout co dělala ta pátá ruka a co ta šestá! - Když se ptala maminky, jestli je možný, aby měla nějaká velká paní tolik rukou, maminka řekla, že ne, - že to je jen takový "příměr" co práce má žena i když je v domácnosti.

"Co to je "příměr?" Potřebovala zas vědět holčička a maminka na to řekla divnou věc: - "To je taková vlastnost, že zvědavý holky po ní úplně oněmí." A pak už se holička raději neptala na nic. Ono by to nebylo zas tak špatný být němou, pomyslela nejdříve, alespoň bych nemluvila se vším co vidím a potkám, - ale zas bych si nemohla říci o chlebíček, kdybych měla hlad. Navíc tam uvnitř by si všechny věci mluvily klidně dál, úplně stejně jako když se na mě

027.jpgdívá Lidka, která neustále číhá na to, jak by mě mohla poslat do bláznice, za to, že mluvím třebas i s kamnama!

"Dojdi pro další květináč," poručila maminka a tak holčička přestala civět na svoje ruce a šla do síně kde u dveří stála řada květináčů, které naplnily s maminkou novou zemí ze zahrádky.

"Takový mrňavý je máme," nespokojeně namítla holčička a myslela na muškáty, které maminka zapichovala do země v květináčích.

"Vyrostou, neboj," usmála se maminka. "Tyhle byly také takové, copak si to nepamatuješ?"

Asi si tohle holčička nepamatovala i když?! - Kdyby jen trošku prohrabala všechny kouty v hlavě, určitě by tam našla úplně strejný den jako je ten dnešní, kdy maminka vyhazovala staré muškáty a měnila je za maličké a tvrdila u toho, že i když nemájí žádné kořínky, tak si je kytička udělá.

Najednou cisi v hlavě "bliklo" a ona se začala smát.,- "Já už vím! Já jsem si vzala ty starý klacky, bylo mi jich líto a zasázela jsem to do zahrádky pod rybízy."

"No vidíš, jak si to pamatuješ," pochválila maminka.

"No jo, ale i když měly kořínky, tak mi nerostly a jen tak pomalu vadly až zvadly úplně."044.jpg

"Nezvadly, zmrzly!" Řekla maminka a holčička se podívala udiveně ven z okna, vždyť když se dělají nové květiny do oken, venku po zimě není ani památky! A zas tu bylo nové: -"Jak to, že když? - Jak to, že?" až maminka řekla: - "Víš ty co?" A holčička samozřejmě nevěděla a tak ji maminka poslala pro "odraženou vodu" a musela zalévat květináče s právě vysazenými řízky muškátů a musela při tom dávat veliký pozor, aby nezalila i stůl kde stály.

Když se květináče usadily na svá místa v oknech, vypadaly uboze! Ty staré květiny byly do půlky oken a tyhle nejsou téměř ani vidět. - "Jste vošklivý!" Řekla jim tichounce holčička a raději vyšla ven, aby se nemusela dívat na to, jak maminka vyhazuje ty staré na hnůj.

0045.jpgA tak Velikonoční svátky proběhly ve všeobecné pohodě až na to, že Lidka dala Pepíkovi Cestářů pořádnou facku, že si dovolil drze na ni vztáhnout ruku s pomlázkou i když byl o mnoho let mladší jak ona! Ještě snad stojí za zmínku, jak se kluci strefovali syrovými vajíčky nad dveře Volkova stavení a zůstaly po nich nepěkné skvrny! - "Kdyby si z nich udělali lívance," zauvažovala prakticky holčička. - "Takhle se slepice jen nadarmo snažily."

Doma pak holčička spořádala pět vajíček z nichž to páté nemohla dojíst. Proč očička ještě chtějí, když bříško už nemůže? - Potom si dala před sebe na stůl dvě vajíčka a nemohla se rozhodnout které z nich je hezčí, jestli to od paní Šimkové, které mělo na sobě červené srdíčko v načechrané duši ze sítiny, nebo temně fialové s bílými kvítky, slzičkami a kolečky od paní Vlkové.

"Ani jedno z nich nesním," slíbila si a ještě dodala: - "Do konce života si je nechám

Přiznávám se dnes, že jsem si je skutečně dlouho schovávala, ale do konce života to určitě nebylo, možná tak měsíc, dva.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vzpomínka zdenka"ren" 27. 03. 2013 - 22:04
RE(2x): Vzpomínka inenaso 28. 03. 2013 - 06:14
RE(3x): Vzpomínka zdenka"ren" 28. 03. 2013 - 14:25
RE: Vzpomínka kerria 02. 04. 2013 - 22:30
RE: Vzpomínka mi-lada 03. 04. 2013 - 13:25
RE: Vzpomínka davidhavel 08. 04. 2013 - 11:53