Pavel

2. březen 2013 | 06.18 |

  Je fakt, že žádná z nás nekouřila, žádná z nás  nepila, ale klucí zajímali snad každou. Někerá si psala s klukem ještě ze školy, některá si ho našla ve městě a chodila k plotu, nebo dokonce vylézala dobře maskovanou dírou v něm dozadu na hříště, ale že by za některou přijel voják? - A přece se to stalo!.  Jo a Pavel si Líbu skutečně vzal, Mají spolu dva syny a teď už asi několik vnoučat.

  Líby Pavel dostal svou první dovolenku! Byl to sice jen opušťák, ale on se vůbec nerozmýšlel, jestli má jet raději domů do Liberce a nebo za Líbou do Cvikova! Ta světlovlasá dívenka, kterou poznal u otcovy družky mu učarovala! Psala dopisy tak něžné, upřímné a čisté! Je to dívka jak průzračná studánka a on byl první který se dotknul její růžové pusinky bez rtěnky! Její obličej je krásný bez zbytečných krémů a voněla jen sama sebou! S tímhle se Pavel setkal prvně! Žádná z dosavadních známostí a bylo jich dost a dost, se ani zdaleka nemohla přirovnat k Libušce! Zamiloval se! On se snad skutečně zamiloval!
 Celé týdny v kasárnách si představoval svou světlovlasou holčičku, její smích, její zuby, které ještě nepoznaly zubařskou vrtačku! Dnes byl skutečně šťastný, a spokojený, že si táta našel novou ženu, bez které by tuhle nepoznal!
 Pavel stál netrpělivě u okna vagonu a zdálo se mu, že se motorák nemožně vlekl! Nejraději by se rozběhl napřed a tak když konečně vystoupil, chvátal rovnou cestou k domovu mládeže! Natahoval kroky, celý se zadýchal do kopce, ale kdyby se nestyděl, letěl by s větrem o závod, tak fajn holka si to zaslouží!
 Srdce mu bilo zrychleně, když klepal na dveře kanceláře a strohé: - "dále!" ho vyzvalo vstoupit.
 "Dobrý den," pozdravil slušně!
 "Čest práci," dostalo se mu i slušné odpovědi, jak jinak?
 "Přejete si prosím?" vyzvala ho vedoucí domova, která seděla za kancelářským stolem. VOJÁK! Blesklo ji hlavou!
 Co tu dělá VOJÁK?!
 "Přišel jsem navštívit svou sestru. Mám dovolenku a mám to tady při cestě domů. Rád bych ji viděl." Pavel v rukách ždímal vojenskou lodičku, nemohl nevidět, že se žena za stolem netváří moc vlídně a začal pochybovat, že vůbec Libušku uvidí! Viděl, že mu nevěřila!
 Její oči ho přímo rentgenovaly a už to bylo pro něho nepříjemné!
 "V kterém ročníku je vaše sestra?" Zeptala se konečně, ale pohled byl stále stejně podezíravý!  
 "V prvním! Je to první pánská dílna! Libuše Kašparová!" Upřesnil.

 "Děvčata se ještě nevrátila ze zaměstnání," podala informaci vedoucí domova! Podívala se na nástěnné hodiny, - "Ale za chvíli je tady máme.Jestli chcete chvilku počkat, prosím" Ukázala na křeslo vedle kamen!
 "Děkuji, děkuji, jste velice laskavá," hledal Pavel vhodná slova k odmítnutí.
 "Já bych, kdybyste dovolila, já bych se ještě porozhlédnul po městě!"
 "Prosím! Prosím!" Opakovala a jemu se zdálo, že se urazila, když pro ni přestal existovat a ona se zahleděla do jakýchsi lejstr na stole! Už měl ruku na klice, když zdvihla hlavu: - "Jakže se jmenuje vaše sestra?" Usmála se! "To jste říkal, ano, vzpomínám si, a vy se jmenujete?"
 "Já, Pavel! Pavel Kašpar," mám s tím jménem občas problémy chápete," řekl a provinile se usmál. – Ty babo! Pomyslel a ona pokývala hlavou: -"Dobře, dobře, tak až Libuše Kašparová přijde, domluvíme se!"
 "Ano," řekl a raději s poděkováním vycouval ze dveří, kde si nasadil lodičku, zasalutoval a řekl pro její radost: - "Čest práci!" Vypadl ze dveří, jinak by musel puknout smíchy!
 "Fuj, taková baba!" Ulevil si, když běžel kopcem dolů. Rozhodl se, jít k továrně s tím, že minout děvčata, až se budou vracet ze zaměstnání, jak řekla ta baba, nemůže!
 Vykračoval městem rovný jako svíce! To blaho, nemuset se bát, že potká nějakého ubohého frajtra, který by ho seřval za špatné zasalutování a nebo jen tak, že sám měl špatnou náladu!   
  Měl jen opušťák za vzorné střelby, ale i tak to byla propustka do nebe!
 Chtělo se mu pískat, chtělo se mu kopat do kamínků a tak trošku poskočil a skutečně nakopl dlažební kostku, které se válely u rozkopaného chodníku! Jak málo stačí ke štěstí!
 U železničního přejezdu s nezdržoval čekáním až pojede vlak! Rozhlédl se na obě strany a pak lehounce přeskočil, aby tu druhou ze závor důstojně obešel.
 Zaslechl něco jako zpěv! On to byl vlastně řev a uvědomil si, že to ta děvčata dělají úplně stejně jako oni, vojáci! I ten režim je podobný z toho co vyčetl z dopisů, ale je to dobře, jen ať je tu pořádně hlídají! Pomyslel spokojeně!
 Ať se díval jak se díval, útvar s děvčaty před sebou na silnici stále neviděl! Šel nedočkavě vilovou čtvrtí a konečně se za zatáčkou vynořila děvčata!
 Útvar byl pestrobarevný a Pavel zpomalil krok, takhle nějak si to představoval! On půjde po kraji silnice, aby ho děvčata nepřehlédla, aby Libuška přiběhla vpadla mu do náruče!
 Úmyslně se nedíval do dívčího útvaru, musel přejít klidně kolem, aby si všimla ona, on přijel za ní a ani to nenapsal! – Útvar přešel a nikdo z něho nevyběhl! Vůbec nikdo, jen spousta poznámek, jen smích, jen pokřiky!
 Bylo mu smutno! Možná tam ani nebyla a nebo ne! – Nemohl myslet na to, že by ho snad přehlédla úmyslně! – TO NE!
 Šel stále silnicí dál, nevěděl proč, ale šel! – Ženu se za ní jak blázen!
 Ani nestačil domyslet, před ním se na silnici klikatil další útvar děvčat a tu ho napadlo, že jich tady je hodně! Zaplavilo ho krásné teplo, tenhle útvar pročesával očima, ale ani tady Libuška nebyla!
 Děvčata prošla kolem s poznámkami stejnými jako ti předešlí! Po chvilce jdou silnicí další!
 Panečku, tady je těch holek! Pomyslel obdivně, tentokrát se pravidelný krok v útvaru narušil, děvčata se shlukla v podivný chumel, první řady šly dál a už se srovnaly i ostatní, jen v prostředku zbývající obchází červenající se Libušku, která stála a nebyla schopna kroku! Přitiskla si ruce na obličej, ale to už to nevydržel, vběhl do silnice a chytil do náruče to své děvčátko! – Útvar šel dál, ale zbývající děvčata si neodpustila poznámky o tom, jak to těm dvoum sluší!
 "Mně asi nepustí ven, nemáme vycházky," strachovala se Líba a Pavel s nadějí v hlase sliboval, - "Zeptáme se a uvidíme!"
 "Jo?!" Udělala pochybovačně.
 "To bys to tam musel znát! Ty by si daly pozor, aby mě pustily s klukem ven!"
 "Ale pustěj! Já už tam byl a řekl jsem, že si moje sestra! Tak proč by tě nepustily?"
 "Ty si řekl, že si můj bratr?" Podivila se.
 "A to si myslíš, že ti uvěřej? Kdo byl v kanceláři?"
 "Taková starší, co má oči jako rentgeny," nakrčil bradu. – "Vážně už to nebyla žádná mladice."        
 "Tak ta mě určitě nepustí! To vypadá na "Mery!" Řekla Líba smutně.
 Vedoucí domova Líbu ven pustila! Prý výjimečně a jen na dvě hodiny!
 A tak se nejdříve musela zamilovaná dvojice projít ulicí kolem pavilonů, abychom si mohly Pavla prohlédnout! My z Wolkera nevidíme na ulici, tak jsme se všechny přesunuly na Zoju! Náš pokoj nalezl k holkám nahoru na "pětku" a čuměly jsme neomaleně ven!
 Pavel měl na očích sluneční brýle i když slunce vůbec nesvítilo! Kdosi v přízemí volal. – "Pavle, sundej si ty brejle, ať z toho taky něco máme!"
 Poslechl a na chvilku si je sundal! Připadalo mi to moc frajerské a měla jsem vztek! Bála jsem se o Libunu, taky mě štvalo, že mi ji bere! Teď je to voják a vojáci jsou všelijaký!
 Lída ze "šestky" prý taky jednou Jiřímu v noci říkala: - "Co budeš dělat, až budeš na vojně?" Holky sice nevěděly proč mu zrovna tohle říkala, ale voják snad ani není kluk! Vojáci jsou monstrum, které se schovává za uniformu, maminka také říká, že všechno ten jejich stejnokroj schová!
 Když dvojice zašla do březového hájku, zavřely jsme okno, čumenda skončila!
 "Tady holky, taky bych jednou ráda randila s požehnáním tý babizny "Mery!" Povzdechla si Božena a nemyslela to vůbec zle.
 "Ta láska! Kdo z nás vůbec ví, co to je láska?!" Ta naše Alena to je ale číslo! Postavila se na a židli uprostřed pokoje, ruce pozvedla nad hlavu a začala tragickým hlasem: - "Láska je křehká, něžná jak mýdlová bublina! Láska je jak vítr, voda, oheň! Lásku nikdo neudrží v dlaních! Nelze ji hledat, přichází sama a nezvána, přepadne tě, ještě o ni nevíš, jen máš pocit něčeho krásného, neobyčejné krásného, že začínáš i jinak vidět, slyšet to co jsi do té doby neviděl, že tráva je zelená, les s tebou mluví, když vítr v jeho korunách šumí, že les je chrám a voda v řekách zázrak sám! Člověk se stává láskou dobrým," Alena stála na té židli jak vědma Libuše na Vyšehradě, celá se vlnila, prsty u rukou se jí kroutily a oči se jí leskly a zdálo se mi, že je neobyčejně krásná! Ona bývala u určitých chvílích skutečně nepředstavitelně krásná!
 Nebyla by to ani Božena, kdyby ji nechtěla ublížit, asi také tu krásu na ní viděla, proto řekla: - "Já bych řekla, že tak jak ty chápeš lásku, že tak nějak začínají kurvy!"!
 Aleniny ruce klesly bezvládně podle těla, výraz tváře před chvílí tak vznešený a povznesený nad všechno se změnil v nenávistný! Rysy jí ztvrdly! – "Cos to říkala?"
 "Co si to říkala?" Opakovala, jako by nevěřila svým uším.
 "Slyšelas dobře," ujistila ji Božena a opakovala: - "Kurva!" A právě tohle neměla říkat! Alena ji vjela do vlasů a nepustila! Božena se rozječela jak siréna a začala řvát!
 "Tak holky! Holky!" Snažila se je přívést k rozumu Tonča Petrovická!
 "Jste tady na návštěvě! Běžte se rvát na svůj pokoj!"
 Neslyšely, nevnímaly co se kolem nich dělo, jen se rvaly" Alena nevybíravě nadávala, Božena ječela, kousla ji do ruky, Alena ji za to nakopla a Jana Kotlíková vzala hrnek s vodou a vychrstla ji těm dvou do obličeje s krátkým: - "Vy blázni jedny!" Ony od sebe odskočily!         
 Božena je vždycky bita, ví o tom, ale neodpustí si ani jednu malou příležitost, aby Alenu neprovokovala! Tak i teď vyběhla z pokoje s tím, co už všichni známe: - "Já tu mrchu stejně jednou zabiju!"
 Alena si zase klidně sedla na jednu ze zválených postelí a na náš pokoj se vrátila až dlouho po večerce!
13

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pavel newold®blbne.cz 02. 03. 2013 - 08:11
RE(2x): Pavel inenaso 02. 03. 2013 - 11:58
RE: Pavel zdenka"ren" 02. 03. 2013 - 13:23
RE(2x): Pavel inenaso 02. 03. 2013 - 19:24
RE: Pavel adil 02. 03. 2013 - 22:06