telegram

28. únor 2013 | 06.37 |

 Zimní období bylo u nás vždycky na čtení, co jen pamatuji doma tatínek, maminka, my děti. Já už jsem v posledních dnech přečetla docela dost knih, ale že teď vlastně čtu sama sebe, to je tak trošku k smíchu, ale než pošlu své "Internačky" Gertě, chci vědět co v nich vlastně bylo, už jsem to dávno zapomněla, tak jestli někdo bude mít tu trpělivost, může kousky číst semnou.

 Když jsme po návratu na domov zapadly do jídelny, jestli na nás kuchařky pamatovaly nějakou vánočkou, nebo loupákem. Usmála se na mne kuchařka, která se mi tak moc líbila, že bych si jí přála za tetu! Teď si mě přibližovala ukazovákem! Ona je vždycky moc milá, mám ji od prvního okamžiku moc ráda, vždycky se na nás usmívá a já jí ty úsměvy vracím, vážně by to byla bezvadná teta! Já totiž neznám své tety i když jich mám dost a ne jen jednu! Jenže naši se s příbuzenstvem nestýkají maminka s bratrem proto, že by mu kazila kdoví co, on je totiž ředitelem školy a ona je žena kulaka! Můj táta je "třídní nepřítel" to mi neustále předhazovali ve škole, tady už to neslýchám!
 Proč já vždycky zapadnu do nějakých myšlenek a už jsem duchem ta tam! Jenže tady myšlenkami bloudím kdoví kde a dívám se přitom stále na onu kuchařku a nechápu co na mně chce! Pro jistotu jsem mimikou vyslala otázku, jako že se mnou ona chce mluvit a ona na to zakývala a smála se mému zmatku
 Přistoupila jsem k okénku, kam odkládáme špinavé nádobí. 
 "Že mi dojdeš na poštu s telegramem?" Zeptala se mě a já radostně kývám!
 "V kanceláři ti to vyřídím," řekla mi ještě a stále se usmívala."To víš, až bude po večeřích, budou mít zavřeno," dodala ještě.
 "Jiřinóóó," volala na mě Božka.
 "Pojď už!"
 "Já nejdu na pokoj, vracím se na poštu," řekla jsem důležitě a je mi kupodivu velice svátečně.
 "Tak to já jdu s tebou!" Nadchla se Božena a zašla sama do kanceláře, aby nahlásila odchod.
 Držela jsem v ruce bílý telegram, vědoma si důležitosti, že mi byl svěřen takový úkol.
 "Nebudeme spěchat," upozornila Božena, jen jsme vyšly za bránu.
 "Kdy se nám stane, že se dostaneme mimo vycházky ven?"
 Vím, že nikdy, ale vím také, že mi to vůbec nevadí! V areálu domova mám všechno! Když se chci před ostatními zašít, zašiju se! Když chci být s holkama, jsem s nimi! Máme všude tolik místa, že ho ani pořádně nevyužíváme a tak jsem na to řekla, že paní kuchařka je hodná a hezká.

 Utrhla jsem stéblo trávy z vysokánské zdi! Rostla tam v ubohých trsech a dala jsem si ho do pusy! Tohle jsem dělávala doma! Žvýkala jsem křehký a sladký konec a to mi připomnělo, že budeme chodit na brigády! Náhodou jsem vyslechla rozhovor Pavly s Olinou, která je předsedkyní ČSM! Ani bych tomu nepřikládala důležitost, kdyby se Pavla tak nevztekala! – "Já se na to můžu vykašlat, já jsem se sem přišla učit šít a né, že se budu dřít "jézéďákům" na poli!"                
 Překvapilo mě, že se bojí práce! Ruku na srdce, na brigádách je vždycky víc legrace jak té dřiny o které mluvila! – Řekla jsem tohle Boženě hned ji zase přesvědčuji, že se mi tu moc líbí, ale že se mi i stýská po práci, právě na tom poli!
 Neposlouchal mě! Proč taky?! Proč by jí měly zajímat dětské bláboly o tom, jak ráda procházím lítacími dveřmi na dílnu, jak ráda dýchám vůni látek! Určitě by se mi vysmála, kdybych se svěřila, že miluju knihovnu, kde si mohu vybrat sama knížky, že mám také ráda kroužek poesie, kam jsem se také přihlásila!?
 Božka šmejdila očima kolem sebe, šťastná, že je zas chvíli na svobodě a tak když řekla: - "Nejdříve půjdeme na poštu," vůbec jsem se nebránila! Vždyť jdeme z domova právě proto, abychom šly na tu poštu s telegramem!
 Jen jsme vešli do budovy pošty, vytrhla mi bílý telegram z ruky! – "Ukaž, já to pošlu!"
 Měla jsem na ní vztek! Mně to dala paní kuchařka, abych jí to poslala já a ona!
 Zatím co Božka plna důležitosti přistoupila k okénku, rozhlížela jsem se kolem! Viděla jsem, jak Božena podává úřednici papír se slovy. – "Tohle chceme poslat!"
 Žena za přepážkou si vzala lístek a přečetla si: - "Schůze rady žen se koná 4. Října 1954 v zasedací síni MNV! Účast všech členů nutná!"
 "S tímhle musíte jít na výbor, ale už se to konalo," vracela žena za přepážkou Boženě telegram!
 Překvapeny jsme obě! A beze slova jsme vyšli ven!
 "To je divný," řekla jsem.
 Ono mi to bylo skutečně moc divné! Paní kuchařka mi jasně řekla, - "půjdeš na poštu a pošleš mi tam telegram!"
 "Co to tu mají za divný móresy, že nechtějí vzít telegram," zlobila se i Božena, ale jdeme obě poslušně dolů ulicí, kde je místní národní výbor!
 Skupinka dvanáctiletých, možná čtrnáctiletých výrostků si nás všimla.
 "Kam dete, internačky?" Zeptal se jeden z nich.
 My jsme přece slečny, tak se nebudeme zahazovat s takovýma usmrkancema! A tak obě s nosem pořádně nahoru procházíme kolem kluků a jak tak jdeme kolem, ozvalo se nejprve sólové a nesmělé: - "Internačky sračky!"
 Tohle ovšem nemohla Božena přeslechnout, popadl ji vztek! Otočila se a udělala několik kroků zpátky ke skupince: - "Cos to říkal?" Zařvala na kluky hrozivě a oni jí teď už sborově odpověděli: - "Internačky sračky! Internačky sračky!"
 Bylo to klukovsky rozpustilé, bylo to skutečně víc k smíchu, jak k pláči a rozčilování! Navíc se Boženě podařilo jednoho z kluků chytit za rukáv! Lomcovala s ním a nadávala. – "Ty smrade! Ty hajzle jeden! Já ti ukážu! Já ti dám internačky! Já tě naučím, jak se máš chovat ke slečnám, parchante jeden!"
 "Pusť! Pusť mě, ty zrzko zrzavá!" ječel kluk.
 "Pusť ho!" svíjela jsem se smíchy já na chodníku. Božena s tam tahala s klukem, jako kdyby jí šlo o život a stále u toho šťavnatě nadávala!
 "Já ti dám zrzku! Já ti dám zrzku ty pacholku jeden! Pudeš s náma na výbor a tam ti srovnají perka, ty pacholku jeden!"
 "Co se chechtáš," to platilo mně,
 "Pomož mi s ním!"
 Klukovi se konečně podařilo vytrhnout se Boženě ze spárů, kousek popoběhl a zakřičel ještě to jejich: - "Internačky sračky!" A pelášil za ostatními.
 "Ty seš taky blbá!" obořila se na mne.
 "Tos mi nemohla pomoci?"
 "Kašli na ně," radila jsem, ale ona se otočila za skupinkou a v zápalu spravedlivého rozhořčení vyhrožovala: - "Nemysli si ty ničemo, že se předemnou schováš! Já si tě najdu! Já pudu do školy za ředitelem, já tě naučím slušnýmu chování, neřáde neřádská!"
 Bylo to zbytečné, tolik křiku pro nic a ona navíc celá zrudla a zadýchala se.
 "Tak pojď," Tahala jsem ji za rukáv a ona stále ještě hudrující na tohle pitomý město, kde ani pořádnou poštu nemají, kde se i blbý telegramy musejí podávat na výboře! – To už jsme byly v budově a stoupaly po dřevěných vrzajících schodech nahoru.  
 V místnosti byl jen jeden úředník. Podíval se na nás přes brýle a poslouchal pozorně Božčino: - "Tohleto nám nechtěli vzít na poště!" A podávala mu onen lístek.
 Úředník pečlivě přečetl větu: - "Přijedu v neděli, Marie!"
 "Tohle že vám nechtěli vzít na poště?" Opakoval úředník nedůvěřivě.
 "Jo," řekla Božena a přidala. "Když jsme chtěli tenhle telegram poslat, řekla nám ta soudružka, že s tím musíme sem.
 Úředník se podíval na ni, potom na mne, já přikýval, že je to pravda a on potom otočil onen lístek papíru na druhou stranu, kde si přečetl pozvánku na chůzi žen. Zvedl telefon, vytočil číslo a chvíli se s někým dohadoval. Potom se podíval na nás a velice pobaveně řekl. – "Děvčata, když chcete poslat telegram, tak to musíte té paní říci a ne ji strkat pozvánku na schůzi pod nos."
 Touhle informací nás úplně dorazil a protože Božena nechtěla vypadat trapně, jak jsem vlastně vypadaly, ztrapnila se ještě víc! – "Já jsem vám ještě chtěla, soudruhu, oznámit, že nám místní výrostci nadávají a to dost neslušně! Jednoho jsem sice chytila, ale utekl mi, jinak bych vám ho sem přivedla k potrestání!"
 "Když vám slečinko utekl, tak to se nedá nic dělat! Snad až příště!" řekl to ironicky a bylo na něm vidět, že se dost bavil naší hloupostí!
 "Bylo mi potěšením," poslal ještě za námi a my, abychom tomu daly korunu, obě při odchodu řekly krásně a zřetelně. – "Čest práci!"
 Náměstí bylo prázdné! Tedy od mládenců, veselá parta byla ta tam.
 "Už si někdy posílala telegram?" Zeptala se mě Božena.
 "Ne!" odpověděla jsem po pravdě.
 "Já taky ne," přiznala se i ona a přidala krásnou větu: - "Dneska mám asi výpadek inteligence," a jako by to byl kdovíjaký důvod k veselí, smály jsme se až k poště!
4

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: telegram newold®blbne.cz 28. 02. 2013 - 08:23
RE(2x): telegram inenaso 28. 02. 2013 - 08:48
RE: telegram zdenka"ren" 28. 02. 2013 - 15:17
RE: telegram kerria 28. 02. 2013 - 15:41
RE(2x): telegram inenaso 28. 02. 2013 - 20:04
RE(2x): telegram jarmila* 06. 03. 2013 - 15:38
RE: telegram adil 01. 03. 2013 - 21:55