Než přišel 22. únor!

23. únor 2013 | 19.24 |

  Než mohl vůbec příjít 22. únor, musela nejprve být  polovina července, kdy jsem prvně nastoupila po vyučení do práce. Všechno bylo nové, všechno bylo zvláštní a nejzvláštnější byli ti čtyři, kteří na dílnu nepatřili a přece jsem měla dojem, že nadělají zbytečně víc rámusu než by museli. Zaváděli v továrně rozhlas. Ti tři mne nezaujali, ale ten čtvrtý, - děvčata mívají sny o tom jaký ten jejich jednou bude a já měla před sebou svůj dívčí sen, sen šestnáctileté naivní holky. Vlastně mi ještě do šestnácti chybělo pár měsíců! 

4

Líbil se mi, moc se mi líbil, byl neuvěřitelně krásný, byl tak neuvěřitelně vzdálený a tak jsem začala snít. Snila jsem o černých vlasech, modrošedých očích, snila jsem o tom, jaké to je, když jeho ruka pohladí, snila jsem o tom, jaké to asi je, jít s ním do kina a on by mi držel ruku ve své. - Prostě snila jsem. Od přírody jsem víc romantička jak co jiného a všechno si musím přikrášlit. A tak jsem jednou šla okolo těch čtyřech a docela hloupě zakopla o kabel, který ležel na zemi. Zakopla proto, že jsem měla oči pro toho jednoho, ale nemohla jsem se na něho podívat, bála jsem se, že  pozná jak moc jsem zamilovaná. - Zakopla jsem a jedny ruce mne zachytily a já byla jistá, že ty jeho oči nejsou tmavě modré jak jsem se domnívala, ale skutečně šedomodré! - "Pozor, slečno," řekl a ten krátký okamžik jsem si opakovala ten den mnohokrát a ještě další a další dny. Jenže už jsem nemohla jít jen tak okolo, abych si to zopakovala.

1

Chodila jsem na oběd do závodní jídelny v době, kdy tam chodili i oni, a on sice nezdravil, vlastně zdravil krásným úsměvem a to bylo víc jak nějaké slovo. A já snila, snila o princi, který má krásné husté černé vlasy, k nim tak zvláštní oči a neuvěřitelně bílou pleť. Potom jsem šla se Zdenou z práce, ona na vlak a já na autobus a u píchaček jsme se sešli. On se se Zdenou nenuceně bavil, já pochopila, že se znají a na mne se jen usmál a šel mezi námi, cítila jsem jeho ruku tak blízko mé a to mi úplně stačilo ke štěstí. - Jsem přece romantička, ne?!

2

Byla jsem v sedmém nebi a ráno jsem spadla až kamsi do nejhlubší propasti po větě: -  "Hele Airin, nečum pořád na toho kluka, buď tak hodná, on má totiž  u nás nabouranou holku!" Dopad na zem byl tvrdý a moje hloupé: - "Asi je krásná," bylo smazáno větou: - "Jo. je jí čtrnáct!" Bože, já si ve svých necelých šestnácti představuji největší důvěrnost mezi klukem a holkou, že se drží za ruce, snad jsem toužila i po tom, poznat jaké to je, když mě kluk políbí. 

  "Zamkni si srdce na sedm západů," poručila jsem si a v sobotu šla se starší sestrou na zábavu.

V místě byla vojenská posádka a Lidka chodila s Karlem (vzal si ji, to pro zvědavé) a pro mne začal chodit takový, měl také černé vlasy, měl také šedomodré oči, měl velice hezký obličej, ale jiskřička vyhasla. Nevykřešeš tam, kde už je jen popel! 

3

Na dílnách byly rozhlasy dodělány a já potkávala svého Prince ve městě, ale vždycky tak, že jsem  přešla na druhý chodník. Ve svých šestnácti jsem byla rozumná, věděla jsem, že je pro mne nedostupný a začala jsem chodit na zábavy, do kina a právě s tím, který mne objevil na na oné  první zábavě. Asi by byl docela dobrý kamarád, ale že by z toho mělo vyjít něco víc? - Vyšlo, opřádal mne slovy, opřádal mne tím jak je sám a nikoho nemá, opřádal mne jako pavouk mouchu v pavučině a já hloupá věřila každému slovu i když má představa o lásce byla úplně jiná! Přišel další červenec, to už mi chybělo do devatenácti pár měsíců a já se vdávám. Bez nadšení, bez závratné lásky, ale věřím, že on bude dobrý muž a já konečně budu moci mít dítě.   

5

Bydleli jsme u našich. Náš dům byl veliký a tak jsme měli zatím dvě místnosti, v jedné kuchyň v druhé obyvací ložnici. Já čekala dítě, strašně moc jsem se těšila, zbývalo pouhých čtrnáct dnů před termínem porodu, když jsem vešla do jednoho z pokojíků a tam moje mladší krásná sestra v kombiné se širokou krajkou na prsou o číslo větších jak mám já a před ní klečel ten, který mne tak "miloval," že by beze mne nemohl žít. Už jednou jsem z nebe spadla na tvrdou zem, ale to jsem mohla čekat, tohle nikdy. Těch prolhaných slovíček, kterých se mi naříkal než jsem se stala jeho ženou a on totéž říká té beze sporu krásnější sestře, protože ona nemá těhotné břicho! - "Podívej se na sebe, jak vypadáš," křičel na mne, když jsem brečela v té naší krásné kuchyni. To pro tuhle chvíli jsem už v životě neuvěřila, že mne měl Pepa skutečně rád. 

6

"Pamatuj si, že půjdu s prvním, který o mne bude mít zájem," řekla jsem po té jeho hnusné větě o tom jak vypadám. "Už nikdy o tom nebudu mluvit, tak si to zapamatuj!" To bylo všechno a potom se mi narodil synek, krásný jako malý bůžek, měl drobné prstlíčky, nehtíčky, ouška, vlásky, byl tak krásný, že jsem si říkala, že snad ani nemůže být můj. - "Nemysli si, že tě budu s parchantem živit," byla to krutá věta, která mne vyhnala, když bylo synkovi rok na letní brigádu, malého mi hlídala Slávi, dělala jsem jen o prázdnichách. Stala se ze mně studená, ničemu nevěřící žena, a odmítavá! Dítě jsem měla a o víc už jsem nestála. 

7

Překulil se rok a já zas nastoupila do práce, ale už na celou letní sezonu, synka mi hlídala babička, to už byli odstěhováni v Liberci a my měli podnikový byt. Čekala jsem na opraváře, -  pod okny zastavila zelená dodávka a z ní vystoupil "můj Princ" s ještě jedním, podlomila se mi kolena a já si vzpomněla na výhrůžku, kterou jsem před dvěma lety řekla. Teď se opravuji, - "ne s tím, kdo mne bude chtít, ale s tím koho si vyberu já!" Nepoznal mne. Už jsem neměla vlasy do půl zad, už jsem nebyla plachá jako dřív, ale uměla jsem se podívat pevně do očí, které byly pořád modrošedé, a když provedli onu opravu na kterou příjeli, odešla jsem z bytu s tím, že si zajdu do vedlejší vsi pro nějaké řízky z fuchsií. (Stejně bych se v bytě udusila, jak mi bylo)  Ona zelená dodávka mi zastavila, prý "Kamak paninko, kampak," to ten druhý, ten který tak trošku i šilhal, ne po mně, ale skutečně na své jedno oko. Řekla jsem kam jdu a oni, že tam jedou také a tak jsem bez dlouhého váhání nasedla.

8

Nezastavili ve vsi, ale daleko za ní a já se prvně v životě chovala jako lehká holka, bez ostychu jsem vystoupila a šla loukou, vedle mne šla láska mých šestnácti let a natrhala mi právě kvetoucí konvalinky. Měl krásné černé vlasy, měl na sobě zelenou košili a šedé kalhoty, měl v ruce tu kytičku konvalinek ke které jsem přidala jednu pomněnku a on řekl: - "To se ti povedlo." A po chvíli, - "Zasloužila bys." 

  "Ale já tě znám," odmítám ono nařčení, že jdu s každým a on se teprve teď na mne pořádně zadíval a překvapeně odpověděl: - "Vždyť já tebe taky,  - vzpomínám, ale tys nosila nos pořádně nahoru!" 

Začal za mnou jezdit, neptala jsem se co ta druhá, neptala jsem se na nic, jen jsem si říkala, jednou příjde čas a já se přiznám, že to co dělám je jen proto, že chci s ním dítě!  Ten čas přišel. bylo 17. července a bylo to právě datum, kdy jsem se prvně vdávala. Nebyla to však pomsta za tělové komlbiné mé sestry, byla to náhoda.

9

Vedla jsem dvojí život, na jedné straně pohádka, na druhé bití, vyčítání, vydírní. - "Alespoňm bít se od něj nenechávej!" prosil mne ten pro kterého bych s klidem i zemřela a já na to jen: - "To je jediné, co ještě smí." Přešla doba hrůz, přešla do normálu a když jsem se konečně rozvedla, on už byl rozvedený, chtěl že se okamžitě vezmeme, moje bříško už bylo jen jen "puknout," a já se tak nechtěla vdávat. Hloupá, kdybych jen tušila co ponížení ještě budu muset překousnout, co problémů se navrší než mi moje láska večer řekne- "Zítra máme přijít na výbor, něco tam podepíšeme." Asi se ještě nikdo takhle nevdával, sice jsem si vzala své nejlepší šaty, šla jsem přece podepsat nějaké listiny, abych měla s mou láskou stejné jméno. Chtěli na nás svědky, prstýnky, nic z toho jsme neměli a tak odsvědčil naše "ANO," tajemník MNV a sekretářka. Naše děti doma seděly na podlaze, pro jistotu,  aby malá náhodou nevypadla z postýlky a když jsme se vrátili, já začala vařit, pamatuji si, že to bylo uzené a bramborový knedlík a ON nasedl na motorku a jel do práce, přece jen pracoval ve služblách a tam volné soboty nebyly! Pepa vybral den, kdy měl náš Petřík svátek, to abychom prý na to nezapomněli! 

Péťo, já vážně nezapomněla!

  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Než přišel 22. únor! adil 23. 02. 2013 - 19:40
RE: Než přišel 22. únor! zdenka"ren" 23. 02. 2013 - 19:44
RE: Než přišel 22. únor! newold®blbne.cz 23. 02. 2013 - 21:28
RE(2x): Než přišel 22. únor! inenaso 25. 02. 2013 - 07:27
RE: Než přišel 22. únor! kerria 23. 02. 2013 - 21:36
RE: Než přišel 22. únor! lentilka®sdeluje.cz 25. 02. 2013 - 11:10
RE(2x): Než přišel 22. únor! inenaso 25. 02. 2013 - 20:10