Když byl Danek ještě šeňátko

7. únor 2013 | 20.38 |

 Venku je krásně, obloha modrá, po chvíli se zatáhne a jemně chumelí, vločky tančí, ladně krouží a nakonec stejně spadnou na zem a přidají se k ostatním, a já se na to dívám z okna, jelikož se povaluji po gauči, když už ne zrovna v posteli a kašlu, smrkám, polykám paralen a ještě cosi, co mi dal Pepíno na bolení v krku, jako by nestačilo, že jsem ležela přes celé vánoční svátky. Do neděle musím být fit! A protože na Vás všechny myslím, je tu pro vás nedorozumění.

 Nedorozumění

090120oldřichov 016 Sněhu bylo a stále padal nový! Pepa se oháněl s lopatou po dvoře i zahradě, aby udržoval cestičky, kterými se odvážel hnůj od kravičky za plot k poli.
 Pepa oblékl teplý kabát, když chumelilo, přehodil kapucu přes hlavu a do rukou vzal lopatu s kterou vyhazoval sníh nahoru na barieru, aby se dalo chodit do kůlny pro dřevo, do chléva a také dozadu na zahradu i k seníku, aby mohla babička kravičkám pro seno.
 Vždycky brával Pepa Daníčka sebou a ten musel nejprve oběhnout všechny svoje dírky ve sněhu a zjistit, že mu nikdo cizí do "rajonu" neleze, musel zaběhnout pod kůlnu, aby se podíval, jestli tam náhodou není dědeček, aby ho vzal do náruče a ukázal mu králíčky. Moc se mu líbí, tak hezky by se s nimi hrálo, úplně stejně, jako kdysi s bratříčky!
 Daníček už si zvykl na nový domov, ale občas se mu zastesklo po praní, rvaní a vztekání s bratříčky a tak se domníval, že kdyby mu dědeček půjčil králíčky, kteří jsou stejně velcí a stejně chlupatí, jen ta ouška mají dlouhá a ocásky krátké. To by Daníčkovi vůbec nevadilo, nemusel by králíčky přece tahat za ocásky, ale za ta ouška, jsou tak akorát.
 Vždycky když ho dědeček zdvihl, tak se mu až srdíčko zatetelilo radostí, že ho vpustí dovnitř mezi ušatce, ale neudělal to! A tak okukovali jen Dášu, okukovali Ferdu a okukovali všechny ostatní, aby ho zklamaného děda postavil na zem a vzal hrstku sena, kterou vložil namísto Daníčka do kotce a králíci si přestali všímat pejska a začali se věnovat už jen tomu senu!
 Zklamaně odcházel z kůlny, aby si vyhledal na zahradě svého pána, Pepu! Čumáček až na zemi a ňuchal a ňuchal, až Pepu vyňuchal!090120oldřichov 015
 On Daníček mezi své pány zahrnul i dědečka a také brzo poznal, že tenhle pán je "nejlíbeznější". Tenhle pán mu nikdy nenaplácal jako to dělá babička! Tenhle pán na něho nikdy zle nezavrčel, jako to dělává Pepa, tenhle pán je jen a jen líbezný! Když hubuje, tak hubuje a je z toho cítit, že to zas není tak zlé hubování a zlobit se může klidně dál.

I to počůrání, které se nám povedlo, když babička nebyla ve světnici, aby nás vynesla ven. Tu loužičku dědeček utřel a vůbec nic, ale nic babičce nepověděl a to Daníček dokázal ocenit! To proto chce dědečka, když odpočívá, jen on sám chránit a odhání Kerbina, který si klidně vyskočí na gauč a lehne si vedle dědy!

 Daníček mu říkával. - "Neskákej tam! To je můj děda, abys věděl!"
 Kerbin se tváří, jako kdyby neslyšel ani slovíčko a Daníček se vzteká: - "Jen počkej, až já budu větší! Já ti ukážu, takhle mi dědečka brát, když je můj a je tady nejhodnější, já ho hlídám a ne ty!"
kríůéíčci "Co se tady naparuješ, ty mrně? Já jsem tu byl dřív jak ty! Takový přivandrovalec," mrzutě zamručel Kerbin a otočil se od Daníčka, aby si cosi pomyslel o dravé a nevychované mládeži, která jen přijde, už se roztahuje a vůbec nedbá o jeho zemské právo.
 Jenže Daníček dlouho na nic nemyslí, teď dědeček krmí králíčky, tak s ním nebude žádná legrace, proto musí honem najít toho Pepu!
 Pepa se oháněl lopatou za potůčkem, který dělí zahradu. Danek s čumáčkem až u země běžel, až mu hlavička poskakovala a už Pepu nejen cítil, už ho také viděl a zle zavrčel na lopatu, která v Pepových rukou ožívala. Jen doběhl, už chytal do zoubků násadu od lopaty, už se chystal na lesklé nabíradlo, které nenasytně chramstá sníh, aby ho vyplivovalo nahoru na hromadu a než se Daníček nadál, už letěl vzduchem i s tím sněhem, aby měkce dopadl a celý se zabořil do závěje. Sníh se mu nahrnul do očiček, do oušek, sníh měl všude a nejvíce ho studil na bříšku, které je téměř holé a tak začal zlostně pacičkami to bílé a navíc studené odhazovat, ale ono je toho víc a víc! Daníček se namísto ven, dostává níž a níž! Sníh byl sypký a vůbec s ním nebyla žádná řeč, aby Daníčka pustil na pěšinu, kde je místy vidět i zelená travička.
 Konečně se Daníček přestal se sněhem prát, poznal, že tohle je nepřítel, kterého nepřepere, že je silnější jak on a tak zakňoural.
 "Vytáhni mě ven!" a díval se přitom prosebně na Pepu, který se bavil tím, že pozoroval jeho marný zápas.
 Když konečně Pepa vzal Daníčka do náruče, třásl se pejsek zimou a třásl se tak moc, aby to náhodou Pepa nepřehlédl, že mu byla v tom sněhu zima zimoucí a že si takhle tu svou službu nepředstavoval!
 Chtěl s Pepou tu lopatu přemoci, přeprat ji chtěl, ale vůbec nestál o to, aby to bylo naopak! Vůbec nestál o to, aby ho ta lopata nabrala a do toho sněhu vyhodila! - "Jen počkej až budu veliký, to něco uvidíš," zahrozil dolů na lopatu, která tam ležela a tvářila se, jako že se jí to vůbec netýká, že ji nic nezajímá a ani se po té hrozbě nepohnula.
 "Snad ti není zima," zeptal se Pepa, který jako by si až teď všiml, že se Danek celý třese.
 Daníček se přitiskl ke svému pánovi s tichým zakňouráním a ten slíbil: - "Počkej, teď ti teprve něco ukážu." Nechal lopatu lopatou a vracel se pěšinkou ke kůlně, aby vešel dvířky dovnitř, po schodech nahoru kde to vonělo, kde bylo uloženého sena a tam si s Pepou lehli v tom jeho tlustém kabátě, který měl na sobě a Daníčka si položil na svou hruď a on se blaženě rozplácl jak pytlík hrachu, aby se jeho pacičky po chvilce začaly probírat Pepovi ve vousech na bradě.
 Pepa Danka pošimral,- Danek Pepu poškrábal!
 Pepa s Dankem dělá "berany, berany duc!" Danek Pepovi za to chce ukousnout alespoň nos!
 To se mu líbí taková hra! Když už už se zdá, že chytne do zoubků Pepův nos, který se mu tak nabízí, Pepa v poslední chvíli ucukne a směje se takovým chlapským smíchem a tak to jde pěknou dobu. Danek je rozdováděný na nejvyšší míru, už mu je jedno, jestli chytne Pepovi nos, nebo ucho, nebo ho kousne do tváře, jen kdyby se mu to konečně povedlo!
 Najednou - "hop" a Daníček letěl stejně jako venku, ale tady se nezabořil do sněhu, ale do sena!
 V seně je to lepší! Seno navíc voní, ale co to? -Já něco cítím! To něco je úplně stejné, jako když máma Baryna vyhrabávala na zahradě myši!
 Po téhle vzpomínce začal Daníček v seně hrabat a hrabat, jak hrabal propadal se níž a níž, už měl docela slušný tunel, ale myšku ne a ne najít! Ale líbilo se mu to! Seno není jako sníh, nestudí, nedusí, sice trošku píchá do bříška, kde je kůžička tak citlivá, ale to nevadí!
 Konečně se Daníček unavil a chtěl z tunelu ven, ale najednou to nějak nešlo! Vylezl a vždycky sklouzl dolů a zas jen tam, kde předtím byl a tolik námahy to stálo!
 Začal fňukat!nn-001
 Pepa nic, ležel dál s rukama nad hlavou a vůbec si nevšímal, že Daníček nemohl vylézt ven. Navíc ještě prosil o to, aby mu pomohl, prosil aby ho vytáhl ven a Pepa mu klidně na jeho prosby odpověděl. - "Jen si tam buď!"
 "To ne! To teda ne! Tady já ti přece nebudu!” Umínil si Daníček a spustil hlasitěji, aby si Pepa také konečně uvědomil, že on je malé, úplně malé štěňátko, které zapadlo do díry a nemůže ven.
 Pro Pepu byla hračka vyndat Daníčka z jeho nory, kterou si vyhrabal s takovou radostí, až se stala jeho vězením.
 Po tomhle dobrodružství ho Popa konečně donesl celého unaveného a upachtěného domů.
 "Kde si byl," přivítala ho babička a Daníček jen tak vzdychl a odevzdaně se položil na polštář před televizí, aby babičce po pravdě řekl: - "Sloužil jsem," a v tu ránu usnul.
 "Tys ho nějak utahal," povídá babička Pepovi a oba se dívali a usmívali se tomu, jak Daníčkovy nožičky hrabaly ve vzduchu, jako by se chtěly někam dohrabat.
 "Já jdu dodělat ten sníh," řekl Pepa a vyšel ven.
 Babička se znova postavila ke kamnům a Daníček spal a byl v říši snů, cítil vůni tak nádhernou a proto začal hrabat ve sněhu, prohrabával se níž a níž, najednou se sníh proměnil v seno, aby se mu z toho sena podařilo vyhrabat mističku po okraj zaplněnou kuřecími žaludky a srdíčky! Tolik masíčka! Sliny se mu sbíhaly až z toho otevřel očička a vůně ze sna byla ve světnici stále!
 Vyskočil na nožičky a co neviděl?! Babička právě teď cosi kutila
a zrovna s tou mističkou, kterou on si vyhrabal ze sněhu a toho sena! Proto se opřel babičce o nohy, postavil se na zadní, přední opřel o babiččiny tepláky, to aby dobře viděl, co ona s tím jeho masíčkem vyvádí.
 "Dej to sem!" škrabal babičce po nohou. - "Hned mi to sem dej! Já mám takový strašlivý hlad a ty nad tím čaruješ, jako kdybys mi to ani dát nechtěla!" - Sliny se Daníčkovi sbíhaly v tlamičce a on měl co dělat, aby mu z koutků netekly ven. "Tak co bude s tím masíčkem," dorážel na babičku Danek a tancoval kolem ní, pletl se pod nohama a domlouval: - "Já si to vyhrabal, abych to snědl a ne abys s tím takhle machrovala," zlobil se teď už doopravdy.
 "No konečně," zavrčel, když babička postavila misku na zem.
 "Co to je," Zdvihl hlavičku nahoru pro vysvětlení. Nechápal, proč mu babička do toho masíčka namíchala rýži a ještě ho navíc falešnice jedna pobízela: - "No Papej! Jen papej," pobízela a odešla ven.
 Daníček začal tedy "papat". Opatrně vybíral kousky masa, které byly stejně jeho, když si ho našel sám a nezdržoval se nějakým kousáním, polykal ho celé a citlivým čumáčkem vyhazoval bílá zrnka rýže ven z misky.
 Když přišla babička z venku, miska byla prázdná a okolo ní jak by sněhu nasypal, se povalovala všechna rýže, kterou měl Daníček sníst.  
 "Co to je?" Zeptala se přísně babička.PB120023
 "No, co to je?" opakovala a Daníček se na ni díval a myslel si: -   "Copak je ta babička hloupá, že to nepoznala?"
 "To teda sežereš," řekla najednou výhrůžně a Danek pochopil, že ona ví, moc dobře, co to je, nemyslela tím "co to je," aby ji řekl, že rýže, ale že to nespapal a jen vyházel z misky na linoleum.
 Danek pochopil, že babička moc dobře věděla, že je to rýže a teď si zase myslela, že on snad tu rýži sebere ze země?
 "No!" Vystřelila babička ostré slůvko nad miskou a myslela si snad, že Daníček vstane ze svých polštářků a půjde to z té země snad uklidit, nebo co?
 "Nepůjdu," štěkl a zavřel oči, jako by se ho nepořádek okolo mističky netýkal.
 "Ty darebáku," padlo poprve ono slovo, které mu bude babička říkat pokaždé, když neposlechne a tak Daníček otevřel oči, vlastně jen jedno z očiček, aby se díval, jak babička smetala rýži na lopatku a trucovitě si říkala: - "Hlad na tebe!" 
 Daníček stejně trucovitě jak ona: - "Když jsem si to sám vyhrabal ze sněhu a bylo to samotný masíčko, sním si zase jen to masíčku, tu rýži můžeš dát slepičkám, taky jsou naše, říká dědeček."
 Kdyby babička okamžitě nežalovala Pepovi, jak vešel do světnice, kdyby babička nežalovala dědečkovi, jen co otevřel dveře, přehlédl by Daníček tenhle její podvůdek s masem, které si sám pracně vyhrabal, ale takhle se otočil a raději zavřel oči, aby se nemusel na tu nespravedlnost dívat.
 "Podívejte se na něj! On se snad urazil," spráskla ruce babička a to už byl dneska vrchol všeho!
dd

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Když byl Danek ještě šeňátko newoldŽblbne.cz 07. 02. 2013 - 21:04
RE(2x): Když byl Danek ještě šeňátko inenaso 08. 02. 2013 - 07:16
RE: Když byl Danek ještě šeňátko adil 08. 02. 2013 - 08:21
RE(2x): Když byl Danek ještě šeňátko inenaso 08. 02. 2013 - 09:35
RE: Když byl Danek ještě šeňátko jarmila* 08. 02. 2013 - 13:51
RE: Když byl Danek ještě šeňátko zdenka"ren" 09. 02. 2013 - 12:52