Seznámení

19. leden 2013 | 03.36 |

 To, že je celé dětství Daníčka zampováno, už asi každý pochopil. Psala jsem o něm  dětem a teď mohu ze šuplíčku vytahovat jeden příběh za druhým. Našla jsem i pár fotek, když byl ještě maličký a tak si i sama ráda připomenu jeho začátky tady u nás v chalupě.
                                           Vašík
1 "Přijede Vašík," řekla jednoho dne babička a ještě přidala: "už bylo taky na čase!"
 "No jo, máš pravdu, dlouho tu nebyl," přitakal dědeček a spíše jen pro sebe dodal: " to asi přivezou i Tomáše."
 Daníček poslouchal a zarazil se nad tím slůvkem: "PŘIJEDE!" Kdyby babička řekla: "Přijde!" Kdopak ví, - jak přijede, - jak může Vašík přijíždět, když má taky jen nožičky jako já, pomyslel zmateně. Možná si půjčí jedno kolečko od vozíčku na hnůj, druhé by si mohl půjčit od vozíku co stojí před králíkárnou, ten vozíček má kolečka dokonce dvě a ještě jedno by mu mohla půjčit kárka, která stojí stejně jako ten vozíček pod kůlnou. A je to, pomyslel si spokojeně Daníček, že to tak krásně vymyslel a umínil si, že to ještě tomu Vašíkovi řekne, kdyby si náhodou nevěděl rady.
 Ono ho tak trošku mátlo proč přijede, když v tom chlévě má dost místa a když přijede sem do světnice, už tu bude těsno a jestli vezme i mámu Báru sebou, to se tu ani neotočíme, probíral se problémem až nakonec usoudil, že bude nejlépe, když zaleze pod stůl, kam si myslel, že se Vašík nevejde.- Ne, že by mu tu návštěvu nepřál, to vůbec ne, jen si myslel, že to je zbytečné, když on s babičkou k nim chodí třikrát denně, ale zase když se to vezme, proč by nemohli také oni jednou přijet, ne?
 Den se nemožně táhl a Vašík stále nejede a nejede! Už to Daníčka nebavilo pod tím stolem, tak vylezl a motal se okolo kamen, motal se dědečkovi pod nohama, motal se kolem Pepy, který dnes nešel do práce a ten Vašík pořád nikde a nikde!
 Kdyby se jen trošku pootevřely dveře, vyběhl by se podívat, jestli už si Vašík přidělal ta kolečka, aby mohl odstartovat, ale dveře jsou jak naschvál pořád a pořád zavřené a jako by nikdo najednou ani nepotřeboval jít ven!
 Konečně se zdálo, že venku cosi bouchlo, takový vzdálený zvuk to byl, který Daníčka vůbec nevzrušil, zato babičku! Babička vykoukla z okna a zajásala: - "Už jsou tady! Koukejte, máma nese Vašíka, asi jim cestou usnul.

"2

 " Takže Vašík už jede!" Vyskočil Danek a hrnul se ke dveřím spolu s ostatními. Nejvíce ho zajímalo, jak Vašík doveze Tomáše, jestli mu také půjčí nějaká kolečka a nebo ho vezme na záda a tak se s ním do té světnice dostane. - Jenže najednou si vzpomněl, že babička povídala, že máma nese Vašíka?!
 Na další rozumování však neměl Daníček čas! Všichni vyšli
z chaloupky a nahrnuli se do uličky na zápraží i Daníček zvědavě vykukoval směrem, kam se dívali i ostatní, ale viděl jen plaňky od plotu a tak se drápal k babičce do náruče, aby také něco viděl.  
Babička se sehnula, vzala Daníčka na ruku, aby se mohl rozhlédnout kolem a on najednou uviděl! Po ulici šel kluk! Za ním zase kluk! Za tím klukem Tomáš, který ovšem vůbec nejel, ani ho nikdo nevezl, ale klidně a obyčejně šel, jako každý druhý den, když přicházel a docházel do té jeho práce.
 Najednou se Daníčkovi zatajil dech! Za kluky, tam vzadu šla paní a v náručí nesla malého, docela malého kloučka!
 "Kluk na hraní! Kluk na hraní! Jde k nám kluk na hraní," jásal Daníček a drápal se najednou z náruče ven! Chtěl okamžitě prolézt brankou na ulici a frnknout za tím klukem, kterého nesla ta paní. Babička se však rozhodla, že Daníčka nepustí a tak ji alespoň škrábal a ňafal do ulice: - "K nám! Pojďte všichni k nám!" a docela zapomněl, že celé dopoledne čekal na Vašíka, který měl přijet na vypůjčených kolečkách.
3 Danek byl radostí celý bez sebe, všichni ti kluci ho poslechli a skutečně vešli za vrátka i ta paní s tím klukem na hraní! Vešli do chodby a konečně byli všichni ve světnici!
 Paní postavila kluka na hraní na zem, on si promnul očička a Danek okamžitě vystartoval, aby se na kluka přímo vrhnul, jak byl chtivý hraní.
 Kluk zaječel, přeběhl světnici a vyskočil na křeslo a aby byl výš, vydrápal se na opěradlo. Daníček přeletěl světnici, aby se okamžitě sápal nahoru k tomu klukovi na hraní!
 To je hrůza, zrovna teď musí babička dělat pořádek! Proč mě nenechá?! Tak rád bych k tomu klukovi vylezl, je to tak krásná hra, kterou si vymyslel!  
 "Necháš mě!" štípal ostrými zoubky babičku do ruky.
 "Hned mě pusť! Já chci toho kluka na hraní!" Ňafe Danek.
 "Danku!" řekla babička přísně a následovalo plácnutí.
 "To je Vašíček a je taky náš!" řekla už ne tak přísně a Daníček se podíval na kluka, který je prý Vašíček a ta paní, je jeho maminka! To jsou tedy věci, pomyslel a díval se, jak "maminka" vzala toho kluka, co se jmenuje Vašíček, na ruku a začala mu vysvětlovat, že: - "štěňátko je maličké" a že: - "neví, jak jeho drápky škrábou," a že: - "chtělo asi jen pohladit a určitě si chtělo jen hrát," a takové ty řeči.4
 "No bodejď, hrát!" vrtěl ocáskem Danek v babiččině náruči a Vašík se zase v té mámině chvilku mračil, ale poslouchal, co mu jeho maminka vysvětlovala.
 Když babička uklidnila Danka, který si myslel, že si bude s Vašíčkem hrát stejně jako si hrával se svými brášky, že se budou kočkovat a kousat a škubat a drápat a kdoví co ještě, tak se i té mamince podařilo uklidnit Vašíčka a ve světnici nastal klid.
 Tak takhle divoce se seznámil Danek s Vašíčkem!
 Celá tahle návštěva byla poznamenána překvapením, které měl Danek, který si nedokázal představit, že v lidské smečce ke které patřil, patří malé, větší i velké děti!
 Po chvilce se Vašíček posadil na zem a Daníček ho opatrně obcházel hlídán bedlivým očkem babičky, která dávala pozor, aby Vašíčka neškrábl, nekousl, aby se jen díval a popřípadě se divil, že Přijel i Matěj, a vůbec to nebyl ten protivný kocour, který ho škrábnul hned první den do čumáčku. Ještě i dnes, když si na tohle vzpomene, tak se třese hněvem. Škrábnout a vyskočit vysoko nahoru na stůl a ještě se vysmívat, to byl vrchol drzosti!
 Přijel i Janek z kterého vyzařovalo takové krásné teploučko a když Daníčka pohladil po hlavičce, měl Daníček pocit, že by se Janek určitě nechal kousat i škrábat, stejně jako Pepa.
 Než si tohle stačil uvědomit a než stačil Janka chytit za nohavice, vytratil se s Matějem i Tomášem a Daníček tušil, že jsou všichni určitě "nahoře", kam on nemůže.
 To "nahoře" se Daníčkovi usídlilo v hlavičce jako pohádková příšera, takový Otesánek, který spolyká večer všechno živé, co v chaloupce je a ráno to zas vyplivne, jinak to není ani možný. "Ale počkej, až já vyrostu, ty Otesánku, to teprve uvidíš!" vyhrožoval.
 Ale teď přestal myslet na Otesánka, který mu i ve dne spolykal všechny ty kluky, dokonce i s Tomášem a sám se divil tomu, že se v té světnici usadila žárlivost!
 Danek žárlil na Vašíka a Vašík na Danka! - Proč? Inu, oba se začali tahat o Pepu! Oba jsou ještě hodně malí a nevědí, že Pepa má tak veliké srdce, že by se do něho vešel celý autobus Vašíků, zrovna tak jako celý autobus malých Danečků.Tohle ještě ti dva nevědí a tak když si sedl na klín Pepovi Vašík, Danek přiběhl i kdyby se právě dohadoval s kocourem   Matějem a začal Vašíka pošťuchovat tak, že ho hned škrábl pacičkou, nebo zoubkem štípl, aby si Vašík uvědomil, že Pepa je jeho!
6 Vašík okamžitě, jak se ho Daníček dotknul, křičel: - "Von mě škrábnul! Von mě kousnul!" A tak bylo křiku dost a dost.
 Chvilku trvalo, než se ti malí, kteří se na sebe tak těšili, seznámili natolik, aby si začali trošku hrát. Vašík seděl na klíně Pepovi a Daníček mu ukazoval, že má hračku, byl to barevný míček od Petříka, který byl také správný kluk na hraní, ale o něco větší jak Vašík a Daníčka dokonce cvičil!
 Bylo legrační, jak se Petřík snažil se svými rozkazy: - "Sedni!" nebo: - "Přines!" a také rád používal ono: - "Čekej!" Jenže Daníček se zatím domníval, že není na světě proto, aby někoho poslouchal! On je tu jen a jen proto, aby si pěkně hrál, pěkně honil po dvorečku i zahradě a až bude velký, tak až na konec světa doběhne! Zatím se tam jen dívá. - Konec světa je daleko za zahradou, je i za tou ohradou pro kravičky, je úplně až u lesíka, který ten konec světa ohraničuje, to aby každý věděl! Daníček to ví! Daníček se na tohle ani nemusel nikoho ptát.
 Teď však má jiné starosti, než dumat o konci světa vzadu za ohradou pro kravičku Barču. Teď vzal Daníček do svých ostrých zoubků míček a nesl ho Vašíkovi, ale ne dát, jen a jen ukázat a také ještě jeden úplně malý míček má, jenže ten je teď kdoví kde!? Je to taková malá potvůrka, která se pořád někam schovává, jednou pod gauč, jindy do koutku pod stůl, nebo pod knihovnu, pořád je jen a jen schovaný. Ani teď ho nemohl Daníček najít, tak si vzal ten větší a nesl ho Pepovi, který už měl prázdný klín.
 Vašík seděl na zemi a prohlížel si knížku a tak se k němu opatrně zezadu přikrádal Daníček a jen tak zlehoučka do něho čumáčkem strčil, Vašík nezačal křičet, ale pohladil Daníčka, kterému tohle pohlazení udělalo náramnou radost, že Vašíka líznul stejně jako to dělával Vašíkovi, který má za maminku Barušku. Tenhle Vašík se začal smát a všem ohlásil: - "Von mě líznul, ale nekousnul!"
 Čas utíkal a nastala doba loučení. Vašíček slíbil, že pošle Dankovi nějaké hračky, které on už nepotřebuje a budou to pískací hračky! - "Když si s některou budeš hrát a náhodou do ni kousneš, zapíská," tvrdil Vašík Daníčkovi.  
5 Když bylo dětem spolu dobře, probudil se táta Jarda na gauči, trošku se kolem sebe rozhlédl a přikázal své rodině: - "Jede se domů!"
 Z chodby zmizelo několik párů bot, přes které Daníček tak krásně přelézal, bylo to stejné jak na horách a on si připadal jak horolezec, když musel z jedné té boty přelézt na druhou a znova a znova, aby se dostal ven, kde musel udělat svou dírku do sněhu.
 Chaloupka ztichla, bylo v ní najednou podivné prázdno.Tak si Daníček lehl na svůj polštářek před televizí a sladce vzpomínal, jak si s Vašíkem hrál. Bylo to docela něco jiného, jak s tím ve chlévě a umiňoval si, že bude při večerním krmení všechno Vašíkovi vyprávět. Musí mu říci, jaké měl ten Vašíček malé ručičky, ale když ho těma ručičkami pohladil po hlavičce, zatetelilo se mu srdíčko blahem, že si myslel, že už už vyletí a on bude muset žít bez něho.
 Daníček myslel i na to, jak řekne, že ho babička držela v náručí a on se díval s ostatními, kteří vyšli z chaloupky, jak nastoupili všichni ti kluci do takového malého domečku na kolečkách. Domeček zavrčel a už s nimi utíkal ulicí dolů, aby se za chvilku se zatroubením objevil před chaloupkou, a to se Daníček zaradoval, že mu dají Vašíka napořád, ale zklamali ho! Jen zamávali přes sklo všichni ti, kteří seděli uvnitř a domeček zmizel. 
 Potom i babička s dědou a Pepou zašli do chaloupky, kde bylo ticho jen po zemi poházené ty knížky, co si Vašík prohlížel a tak se Daníček na ně vrhnul, aby měl alespoň něco, co držel Vašík v ručičkách. Ještě ho cítil! Všude ho cítil, až se divil jak to, že ho očička nevidí, když nosánek tolik nasává vůní toho malého kluka na hraní.
 Babička přišla, vzala všechny knížky a uložila je v polici. Daníčkův smutek byl tak velký, že se odebral na svůj polštář, kde si uvědomil, že je strašlivě unavený. Ještě mu to ani pořádně nedošlo, když se očička zavřela a on spokojeně oddechoval, aby se s Vašíčkem honil alespoň ve snu.
8
Představuji Vašíčka vnoučka a Vašíčka telátko. Takové roztomilé štěňátko to bylo a dnes mi dělá tohle: -  http://sochova.blog.denik.cz/c/316853/Pocitac.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Seznámení saša 19. 01. 2013 - 10:17
RE(2x): Seznámení inenaso 19. 01. 2013 - 13:34
RE: Seznámení valach-ostrawski 19. 01. 2013 - 10:46
RE(2x): Seznámení inenaso 19. 01. 2013 - 13:35
RE(3x): Seznámení valach-ostrawski 20. 01. 2013 - 00:02
RE: Seznámení kerria 19. 01. 2013 - 17:48
RE: Seznámení newold®blbne.cz 20. 01. 2013 - 10:33
RE(2x): Seznámení newold®blbne.cz 20. 01. 2013 - 10:33
RE(2x): Seznámení inenaso 20. 01. 2013 - 23:35
RE: Seznámení adil 21. 01. 2013 - 00:15
RE: Seznámení tales 22. 01. 2013 - 19:30