Jméno pro šteně

13. leden 2013 | 18.40 |

 Dnes bylo venku ráno -8st a i když jsem slibovala Daníčkovi, že půjdeme do lesa, nakonec má lenost zvtězila a nikam jsme nešli, jen každodenní procházka po vsi. Jinak jsme celé dopoledne vařili a pekli, myli nádobí a uvědomovali si, (tedy já) že práce nás ženských pro spokojenost těch druhých je někdy nekonečná. (Co někdy, ona je nekonečná) A tak jsem si řekla, prozradíš jak vůbec Danek dostal své jméno. Je to dlouhé, já vím, ale snad někdo vydrží až do konce. Fotek mám dost, ale bohužel ani nevím kde, tak jsem vyhrabala jen ty tři, kde je s Pepím a ještě malým Vašíkem i mým Pepou a na druhé, jak se škrábe do náruče Pepovi, kde už trůní kocour Matěj.

         Pejsek dostává jméno
EPSON003Pán, kterého si Pejsek zamiloval ho dva dny opečovával, povídal si s ním, všude ho bral sebou, spal s ním na podlaze ve veliké světnici, až si Pejsek myslel, že to tak půjde pořád!
 Teď je třetí ráno, kdy je Pejsek ve službě a jeho pán se kamsi chystá! Pejsek seděl u dveří připravený a radoval se, že i když je venku ještě tma tmoucí, oni dva už se chystají na procházku!
 Pán sice Pejska pohladil po kožíšku, vzal ho i do náruče, ale pošeptal mu do ouška neslýchanou věc. - "Já musím do práce! Dneska tu budeš s babičkou, tak buď hodný!"
 Pepa postavil Pejska na zem, aby mu tak dal na srozuměnou, že odejde, ale odejde SÁM!
 On Pejsek dobře slyšel, co mu pán říkal, ale vůbec tomu nechtěl rozumět a tak cup, cup, cup, a už byl u dveří a zdvihal v důvěře hlavičku a tiše prosil: - "Nenechávej mě tady! Já chci jít s tebou! Já tě mám přeci rád!"
 Teď tomu zas nechtěl rozumět pán a zarazil Pejska: - "Kampak, kampak?" zeptal se a vložil nohu mezi dveře, aby Pejsek nevyklouzl do chodby.
 Pejsek zesmutněl, ale nevzdal to. Prosil dál svýma korálkovýma očima. - "Vezmi mě sebou. Já o tebe nechci přijít! Nechoď nikam a když už musíš, tak mě vezmi sebou!"
 Babička se zasmála. - "Asi chce jít s tebou."
 Pejsek se k babičce otočil, očička mu zasvítila samou radostí, že mu konečně někdo rozuměl a teď ho pán vezme třeba do té tašky ve které ho přinesl, před třemi dny a půjdou spolu do té práce, jak říkal.
 Pán se sehnul z té své výšky, pohladil Pejska a řekl: - "Se mnou nemůžeš, - čekej!!” To "čekej" bylo řečeno přísně a velitelsky!
 Pejsek zesmutněl.

Tohle slovo znal, tak často ho slýchával, když pán, nebo Dana poručili mámě Baryně: - "čekej," a ona si sedla poslušně a seděla na místě jako přikovaná, dokud některý z pánů nepřišel a nesejmul z ní to proklaté slovo, které ji tak svazovalo.

 Pejsek pochopil, že teď bude muset sedět na zadečku u dveří a čekat a čekat, až se pán vrátí a sejme z něho onen příkaz.
 Chvilinku tak skutečně seděl, ale všichni čerti s ním šili a tak si řekl, "když se trošku pohnu, pán to nepozná a až přijde z práce, budu sedět jako kdybych se vůbec nepohnul z místa."
 Spolu s ním byla ve světnici i babička cosi kutila u kamen, občas se podívala po Pejskovi a najednou jako kdyby pochopila, zeptala se. - "Ty chceš čůrat?"
 Pejsek nevěděl, jestli chce a nebo nechce a tak se nechal vzít do náruče a nést ven do hlubokého sněhu, kde byla prohrnutá jen úzká cestička na kterou ho babička postavila a pobízela. - "Tak honem, honem! Vyčůrej se, mě je zima, nevzala jsem si svetr!"
 A tak Pejsek, aby udělal babičce radost, přičapnul na zadeček, aby ve sněhu vytvořil malilinkou dírku. Sám překvapen tím, co dokázal stál nad tou dírkou a nechápal! Když se mu povedla loužička ve světnici, schválně se rozlila, aby ji bylo co nejvíc vidět a babička začala hubovat. Tady se ta potvůrka schovala a Pejsek litoval, vždyť ho ani babička nepochválí, tohle přece není žádná loužička!EPSON012-1
 Je to nespravedlnost, ve světnici když chtěl schovat loužičku třebas pod židli, nebo někde do koutku, to ji babička hned viděla a plácala Pejska přes zadeček, jen to lupalo. Ale teď babička Pejska překvapila, také se podívala na malou dírečku ve sněhu, vzala Pejska do náruče a chválila ho, hladila  a tvrdila, že on je ten nejhodnější Pejsek a že tady se musí a ne doma! A tak si Pejsek umiňoval, že bude babičku taky považovat za svého pána, vždyť co jiného mu zbývá, když Pepa odešel do práce, vždyť babička s ním zůstala a navíc zrušila pánův příkaz: - "čekej" a tak se už Pejsek nemusel vracet ke dveřím a čekat až přijde Pepa z práce domů.
 Babička se Pejskem vrátila do světnice, kde bylo příjemné teploučko i babička si to pochvalovala a okamžitě otevřela dvířka kamen, aby je nakrmila novými poleny.
 Pejsek začal šmejdit, prolezl všechny kouty, podlezl pod všemi židlemi, pod stolem, zašel i do kuchyně, kde si trošku zobnul z mističky, kde je společné krmení s Kerbinem a Matějem, ale nikde neměl stání a tak se pletl babičce pod nohama, aby ji naznačil, že by se ze všeho nejraděj choval, když už tu ten Pepa není, ale babička to pochopila zase jinak, oblékla si tentokrát svetr a už byli zase venku.
 Tentokrát postavila babička Pejska na pěšinku a nechala ho být. Sama šla pomaličku dozadu do zahrady a vůbec se nestarala o to, že Pejsek má maličké nožičky, že mu to nejde tak rychle jako babičce a že ten sníh je studený, zebe do paciček a tak se zastavil a umínil si, že dál už nepůjde ani krok!
 Co si umínil, udělal a jak se tak zastavil, jeho bříško si usmyslelo, že když už je venku, že by si mohlo trošku odlehčit, aby zas Pejsek nedostal naplácáno, že udělal nevábnou hromádku v kuchyni na linu.
 Pejsek se sám divil, že najednou potřebuje udělat hovínečko, dlouho se nerozpakoval a udělal to přímo na cestičce. V tu chvíli se babička otočila, aby se podívala, jak je Pejsek daleko a když viděla, jak se na té cestičce snaží, aby ji udělal radost, usmála se a pomaličku se vracela ze zahrady, aby Pejska pochválila, pohladila a zase pochválila a Pejsek si řekl, že je tohle daleko hezčí, než být bit doma ve světnici a protože tohle je velice chytrý Pejsek, umínil si, že vždycky raději sedne na zadeček u dveří a nebo se bude babičce nebezpečně motat pod nohama, to ona udělá šup, popadne ho, aby byli v okamžení venku a on potom mohl zavírat blahem očička, když ho babička hladila a chválila. Chodil by takhle ven neustále.
 Když byli zase ve světnici, babička si sedla na zem a Pejsek ji okamžitě vylezl na klín a ona ho hladila a přemýšlela: - "Nějak bychom ti konečně měli říkat," vyznělo nakonec její přemýšlení ve větu.  
 "Líbíš se mi a moc. Jsi šedivý jak vlk, klidně bychom ti mohli říkat Šediváku!"
 "Ne!" Rozhodla se okamžitě. "Budu ti říkat Vlku! Vlku, Vlčku, Vlčíčku!" Zahnala babička první hrozné jméno dalším, ještě hroznějším. 
 Pejsek vytušil, že teď se rozhoduje o něčem velice vážném, že moc záleží na tom, jak na něho budou volat, jak s ním budou mluvit a také ví, že s každým jménem na sebe bere také i jeho vlastnosti, a on nechce být vlk! Proto se Pejsek tvářil odmítavě a babička to viděla a řekla: - "Moc se ti to nelíbí, viď, s toho si nic nedělej, mně taky ne."
 Ve světnici bylo ticho a jen hodiny tu odměřovaly čas. Babička přemýšlela a Pejsek nevěděl, že si právě teď vzpomněla na jednu návštěvu, kdy k nim přijel strýček Karel s Verunkou a Daníčkem. Ve chlévě měli právě čerstvě narozené telátko, nádhernou jalovičku a právě pro tu krásu ji říkali Verunka. Ono to jméno samo zní jako korunka na hlavě malé princezničky.
 Pejsek nevěděl, že se holčička Verunka ošívala, když uslyšela, že má stejné jméno s telátkem a babička tehdy vysvětlila, že to není pohana, ale naopak, že v téhle chaloupce si zvířátek velice váží a chlapeček Daníček poslouchal a najednou vyslovil přání: - "Teto, až budete mít telátko kluka, dáte mu jméno Danek?"
 Tehdy musela babička Danka zklamat,- "To nejde, Danečku, u nás se vždycky takové telátko jmenuje podle našeho Janíčka, - Honzíček."     
 Chlapeček tehdy zesmutněl a babičce ho bylo líto a tak slíbila. - "Tak dobře, když se nám narodí telátko, které bude stejně krásné jako Verunka, bude se podobat kolouškovi, dáme mu jméno Daníček." Jenže se narodilo telátko a vůbec se nejmenovalo Honzík, ani Danek, ale dali mu jméno Vašík a to jen proto, že se u Pokorných narodil malý chlapeček s tímhle jménem, a tak se na slib Dankovi docela zapomnělo.
 "Budeme ti říkat Dane!" rozhodla se babička.
 Pejsek radostně vyskočil, když uslyšel jméno Dane, seskočil babičce z náruče a honem se dral ke dveřím, už aby byla Dana tady! Tolik se radoval, že na něho nezapomněla a přišla se podívat, jak se mu vede. Ale jak to? - Babička sice vstala, ale otevřít nejde! Jak se Dana dostane dovnitř?
 Jak se dostane do světnice, aby Pejska pochovala a mazlila se
s ním a on ji okusoval prstíčky, pěkně jeden po druhém by bral.
 "Daníčku, pojď ke mně!" lákala najednou babička, ale Pejsek nepochopil, že právě teď dostal jméno tolik podobné jménu jeho bývalé paní, že zklamaně ležel u dveří a měl babičce za zlé, že nejde Daně otevřít a ještě ke všemu ji volá.
 "Daní, Daní, Daníčku," opakovala babička jméno, ale Pejsek jen vyčítavě otočil hlavičku a díval se na ni.
 "Daní, pojď sem!" poručila babička.
 "Nemůže, má zavřený dveře," odpověděl Pejsek a zlobil se.
 "Ty chceš zase čůrat, viď," vyložila si mylně babička Pejskův postoj u dveří, vzala si svetr, Danka popadla do náruče, aby mu neustále opakovala jméno, aby si na něj Pejsek zvykl.
 Pejsek se zlobil víc a víc. Copak to jde si takhle z něho dělat legraci? Volá si Danu, když tady nikde není o tom se přesvědčil, jen co vyšli na zápraží a zašli na cestičku co vede do zahrady.
 Teď babička nešla před Pejskem, teď babička postávala na místě a dívala se, jak Daníček, jak už mu v duchu říkala, očmuchával cestičku, jak se zastavil u místa, kde udělal svou první dírku ve sněhu a zas běžel dál, aby se zastavil tam, kde utrousil hromádku a spokojeně si ji očmuchal, aby se sám pochválil, že se to tak asi musí a běžel dál hledat Danu až dozadu na zahradu.    
 Babička se vydala pomaličku pěšinou mezi barierami sněhu za Daníčkem. Vzadu u plotu ho vzala do náruče a šeptala mu: - "Ty jsi náš Daníček, Danek, a budeš také Didinek a možná i Dydyn!"
 Konečně Pejsek pochopil, konečně chápe, že to k nim nepřišla Dana, ale že mu babička vybrala jméno téměř stejné jako měla jeho dřívější paní a vůbec o tom neměl ani tušení. Tak se Daníček rozhodl, že tohle jméno příjme, že na něj bude slyšet, že se mu bude líbit a z vděčnosti olízl babičce tvář, co kdyby si to rozmyslela a začala mu říkat, jak už vyhrožovala,- Vlku!
 Když se vrátili do světnice, byl tam už dědeček s Kerbinem, byl tam i kocour Matěj a babička vyzkoušela ono jméno, aby také dědeček a ti všichni ostatní věděli, že se jejich pejsek tak jmenuje.
 "Daníčku, pojď sem," řekla babička a Daníček poslušně přišel, babička mu nalila do mističky mlíčko od Barušky a Dankovi bylo jasné, že má nový domov, kde ho mají všichni rádi, když dostal takové krásné jméno, úplně stejné a nebo téměř stejné, jako měla jeho dřívější paní!
081023Věruška 075-1
Tady už je Daníček velký a koťátko Věruška mu zcela důvěřuje.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jméno pro šteně sigrun 13. 01. 2013 - 19:38
RE(2x): Jméno pro šteně inenaso 14. 01. 2013 - 20:38
RE: Jméno pro šteně adil 13. 01. 2013 - 22:09
RE(2x): Jméno pro šteně inenaso 14. 01. 2013 - 20:47
RE: Jméno pro šteně zdenka"ren" 14. 01. 2013 - 08:31
RE(2x): Jméno pro šteně inenaso 14. 01. 2013 - 20:40
RE: Jméno pro šteně tales 14. 01. 2013 - 12:26
RE(2x): Jméno pro šteně inenaso 14. 01. 2013 - 20:43
RE(3x): Jméno pro šteně hospodynka 14. 01. 2013 - 21:45
RE: Jméno pro šteně kerria 14. 01. 2013 - 14:45
RE(2x): Jméno pro šteně inenaso 14. 01. 2013 - 20:45
RE: Jméno pro šteně jarmila* 17. 01. 2013 - 21:03
RE: Jméno pro šteně pedro 26. 07. 2015 - 21:41
RE(2x): Jméno pro šteně inenaso (nena) 27. 07. 2015 - 12:11
RE: Jméno pro šteně wautip 26. 07. 2015 - 21:43
RE(2x): Jméno pro šteně inenaso (nena) 27. 07. 2015 - 12:13