Něco pro dnešní slečny

1. listopad 2012 | 21.06 |
› 

010-001Byl začátek dubna roku 1937 a slečna Horáčková už se stala paní. Každá dívka si představuje svou svatbu, někomu se vyplní představa, někomu ne, nevím jak se vyplnila "Irče" když se konala pouze na úřadě, pouze za účasti osmi lidí, to si Pepa pozval jen svého bratra Frantu a sestru Emilku, samotná nevěsta měla také jen své rodiče. Doma oběd, potom nějaká ta hudba z gramofonu, ani si spolu při ní nezatancovali. Starý pán, otec Irči ještě šel s Pepou koupit otománek, to byl totiž jeho nejoblíbenější nábytek a tak si neuměl představit, že jeho zeťák by si neměl po obědě kde odpočinout. Irča balila s maminkou svou výbavu do krabic, dostala ještě ložnici a otec slíbil, že jim udělá v chalupě nová kamna.

  Tak to byla svatba na kterou se Irča tolik těšila, tolik si od ní slibovala, ale byla šťastná, ten krásný mužský byl její manžel. - Do Radonic je vezl nákladním autem s plachtou pan Plechatý za 400,. korun. V chalupě která se měla stát jejich domovem byla Pepova matka, Franta, Emila, Jiřina, Jarmila, Mireček a Štěpán.  Druhý manžel Pepovy matky docházel jen občas, Tonda odešel ke strýcovi do Kácova a Láda byl toho času na vojně. Chalupa měla dole tři místnosti, jednu větší světnici, za ní malou a v chodbě za pecí, kde se pekl chleba takovou komoru, která se měla stát  místností pro novomanžele. Irči nábytek se složil nahoře na půdě. Nábytek nepotřebovali, potřebovali peníze!

 Irči táta okamžitě začal s bouráním starých  kamen, jakmile se tak stalo, vyběhlo z nich spousta švábů a rozbíhali se do všech stran. Irča vyděšená vyskočila na stůl a aniž by si to uvědomila, křičela a děti se jí smály. Její táta na místě nových kamen udělal beton, položil na něj vzorované dlaždice, postavil do tří dnů kamna se šesti pláty a kamnovcem, aby ho poté doprovodili do Soběšína na vlak a on už nikdy ona místa nenavštívil. 

 To byl začátek manželství mé maminky a tatínka. Myslím si, že se maminka prvně zamyslela nad tím, jak nesmyslné bylo její přání, jak nešťastná pro ni volba. Moje máma a my všichni jsme strašně tvrdohlaví, jsme umínění, jsme tvrdí k sobě, ale žádná  jsme to neměla tak těžké jak ona. Musela přeslechnout hned první večer, že nemá peřiny, pouze prázdné sypky, ona jí totoiž maminka řekla: - "Jdeš do hospodářství, tak peří pro tebe nebude problém, pro mne je." Nad jejími prošívanými dekami se rozlývala jak Jiřina, tak ostatní děvčata, ale na dobu v dubnu, bylo pro nimi přece jen dost chladno.020-001

  To jsou vlastně nepodstané věci, horší, že měla ráno nakrmit prasata a vůbec netušila jak, že měla nakrmit slípky, kachny, podívat se pod husu, jestli se nevylíhlo další housátko, měla zajít do chléva, kde stály tři krávy a čekalo se od ní, že bude vědět co a jak má udělat.

Když prvně prala  a vodu si musela nanosit ze studně, ohřát v "prádelňáku" vytáhnout necky a ponořit ruce po lokty do horké vody, když se ptala kam se prádlo věší, ukázala jí tchýně plot, že se prádlo suší na plotě a nebo na bidle nad kamny.  - Musela překousnot narážky na to, jaké to "kopyto" si ten Pepík dovedl, a ona zvyklá na vodovod, zvyklá na elektřinu, tady se svítilo petrolejem, elektřina se tu zaváděla až kolem roku 1940. Žádný obchod, žádná zábava, chleba se pekl doma a ona nevěděla vůbec jak a tak táta zadělal, a jeho máma vyválela chleby, dala je do ošatek, roztopila v peci a chleba upekla.  Když chtěla mladou potrestat, odešla kamsi do vsi a v díži, která stála ve světnci těsto kynulo a kynulo a ona s pláčem běžela shánět Pepu na pole, kde pracoval a on musel práce nechat a jít vyválet chleba, zatopit v peci, nasázet do ní pecny a tu pec také hlídat, aby se chleba správně upekl. Napsal si ve své kronice: - "Povedl se nám."

  053-001Myslím, že není nutno dál popisovat co způsobila láska k jednomu krásnému rotmistrovi, kterého mamka viděla ve výloze fotoatelieru u Klímů a tak se do něho zamilovala, že pro tu lásku dokázala všechno. - Když jsme začaly my děti rozum brát, už bychom nepoznaly, že maminka je slečinka z města, která se živila tak jemnou prací. Jen už se nám nezdála tak krásnou, jakou byla na fotografiích, které byly uzavřené ve velkém pokoji, kde bylo všechno tak zvláštní. Pokoj byl se dvěma skříněmi a v nich šaty, které maminka nenosila, střevíčky, alba s fotografiemi jen krásných lidí, krabice s korálky, korály, náramky, prstýnky a plno všelijakých cetek, které patřily mamince a které jsme na ní nikdy neviděly a vůbec si nedokázaly představit, že maminka je ta stejná z fotek a že tatínek je ten stejný, bylo to jako z jiného světa. Maminka už dávno nenosila kloboučky, klobouky a baretky a nosila jako ostatní venkovské ženy jen šátek, tatínek byl sedlák každým coulem, vojna mu hodně dala, hodně ho naučila a čeho si nejvíce cenil, bylo, že rozuměl koňům jak nikomu na světě.

(První foto je maminka se svým bratrem, když jí bylo 14 let, druhé je tatínkova matka a třetí fotka je, když tatínek jel Velkou Perdubickou.)     

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.43 (7x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Něco pro dnešní slečny adil 01. 11. 2012 - 23:16
RE(2x): Něco pro dnešní slečny inenaso 02. 11. 2012 - 20:20
RE: Něco pro dnešní slečny pavel 01. 11. 2012 - 23:58
RE(2x): Něco pro dnešní slečny inenaso 02. 11. 2012 - 20:23
RE: Něco pro dnešní slečny hospodynka 02. 11. 2012 - 07:38
RE(2x): Něco pro dnešní slečny inenaso 02. 11. 2012 - 20:25
RE: Něco pro dnešní slečny zdenka"ren" 02. 11. 2012 - 14:26
RE(2x): Něco pro dnešní slečny inenaso 02. 11. 2012 - 20:27
RE: Něco pro dnešní slečny mi-lada 02. 11. 2012 - 17:38
RE(2x): Něco pro dnešní slečny inenaso 02. 11. 2012 - 20:29
RE(3x): Něco pro dnešní slečny mi-lada 02. 11. 2012 - 21:22
RE: Něco pro dnešní slečny jarmila 02. 11. 2012 - 19:25
RE(2x): Něco pro dnešní slečny inenaso 02. 11. 2012 - 20:30