Jen tak zlehka

17. duben 2010 | 06.13 |
› 

Včerejší den se ohlásil nejdříve v mé hlavě a to tím, že mne strašně bolela. Znám tyhle bolesti už

roky a roky, když se mění počasí, je mi to vždycky takhle oznámeno. Včera se klubal krásný den,

po těch dvou deštivých plných mlhy to bylo pohlazení na duši.

2

Jsem ženská a to znamená, honem

honem něco dělat, dokud mi to počasí

dovolí. A tak v zahradě, přesazovat květiny,

zlobit se na Danka, dávat pozor na "puberťačky,"

které se pomalu osmělují a objevují se venku

na trávníku udivené, cože to zelené je. Kohout je

stále ještě  zamilovaný do

sousedovic slípek, mlsně chodí kolem plotu a dost často kokrhá, asi abych věděla kde je

a nehledala ho. Jinak nic nového, synek sedí u PC, zatím co já pracuji, on si hraje s tím, že

bude chodit na rehabilitace, aby mu tu nešťastnou nohu, kterou si zlomil na začátku  února dali

konečně do pořádku.

 To by tak asi bylo všechno, až na to, že přiletěl odkudsi studený vítr, já nanosila květinky do skleníku

a zalezla do chaloupky, kde zatopila a už nedělala nic.

3

Danek ležel na sluníčku do chvíle, než šla kolem sousedka, to vyskočil a utíkal si zaštěkat k plotu,

tak jsem po jeho aktivitě odložila práci a pochválily jsme spolu počasí, sluníčko, zahudrovaly na

vítr, který byl studený a dost silný. Z vedlejší parcely se ozývalo vytrvalé bušení palicí do klínu.

1

Vrátila jsem se k práci a vtíraly se mi neustále do uší ty rány, které dělily metrové špalky na poloviny.

4

Tohle není fotka ze včerejška, ta je stará asi čtrnáct dnů, kdy: 

"Kdy umřela bříza bělička,

jak v háji bílá kozička 

pro pouhé lidské chtění!"

Vedle totiž štípali na poloviny kmeny z břízy a uklízeli je do přístěnku. Já vím, bříza krásně v krbu hoří,

bříza je krásná už i v polenech, bříza je jeden z nejmalebnějších stromů, které máme, říká se jim

i plevelné, jelikož rozsévají semínka a vyrostou všude.

5

V době, kdy tu nebyla cesta k vojenskému hřbitovu, rozdělovala pole řada bříz. Nalevo byl "konibar,"

tak se říkalo velikému statku, kam umístili statkáři koně, kde byl  velký sál a konaly se tu různé schůze

zábavy, proto ten název. Když byl statek prodán, zbourán, a obrovská zahrada rozparcelovaná na šest

nových pracel, začaly ubývat stromy. Nejprve zdravé jasany u silnice, na které měl nový majitel zálusk

kvůli běloučkému dřevu. Kmeny odvezl na pilu, větve prodal. Zůstaly jen dva na začátku a konci. 

"Nechceme je tady!" řekli si zřejmě mezi sebou budoucí majitelé a tak  kolem stromů bagřík ryl, dělal

 hluboké příkopy pro kanalizaci, pro přívod nevím čeho a rval přitom stromu silné kořeny.

"To by v tom byl čert, aby nám pokácení nepovolili," řekli si zřejmě, protože kde má vzít tak velký strom

sílu k tomu, aby žil, když ho pod zemí zabíjeli? (Uschne, neuschne? To poznáme už brzo.)

 Stejně tak alej bříz mizela. Ještě jsou tam dvě, jedna na konci, druhá u silnice. Uvidíme jak dlouho tam

budou, když tak krásně hoří v krbu!!

6

Tohle je náš kaštan, za ním v zákrytu roste lípa, máme je rádi!

7

Tak ještě kytičku a končím. Dostala jsem se někam, kam jsem asi vůbec nechtěla se dostat.Večer 

krásně svítil srpek začínajícího měsíce a pod ním Večernice zářila a oba byli přímo nad vojenským hřbitovem

nebe bylo černé a oni dva jak ze zlata.  To je dobře, že lidé zatím na hvězdy nedosáhnou.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jen tak zlehka jano 297 17. 04. 2010 - 11:23
RE(2x): Jen tak zlehka nena 17. 04. 2010 - 20:10
RE: Jen tak zlehka jarmila 17. 04. 2010 - 13:28
RE(2x): Jen tak zlehka nena 17. 04. 2010 - 20:11
RE: Jen tak zlehka sklerotik 17. 04. 2010 - 15:34
RE(2x): Jen tak zlehka nena 17. 04. 2010 - 20:15
RE: Jen tak zlehka contritus 17. 04. 2010 - 17:16
RE(2x): Jen tak zlehka nena 17. 04. 2010 - 20:09