Podvedená

18. srpen 2012 | 05.39 |

Houbaři

17  Už je to dávno, tak dávno, že z toho už dnes nemám noční můry ani děsivé představy a dokonce se za to už ani nestydím! Je pravda, mohla jsem mít rozum vždyť jsem byla dávno dospělá, ovšem hloupá a důvěřivá až to bolí!
 To na co vzpomínám se mi přihodilo v době, kdy jsme se přestěhovali a já se stále nemohla rozhodnout k tomu, abych opustila své zaměstnání a raději každý den dojížděla dvě hodiny vlakem. S podzimem do vlaku nastupovali houbaři! Někteří vystupovali už v Karlově pod Ještědem, další v Novině, Křižanech, ale většina až ve Zdislavě. Někdy mi připadalo, že ani prvomájové průvody nebyly tak hojně navštěvovány jak okolní lesy!17
   Jsem "odchovaná" Srním s jeho krásnými voňavými borovicemi, bílým provodínským pískem, a hustými porosty borůvčí! Tady na Liberecku převládá smrk s bukem! Smrky mi připadaly studené, strohé a klidně mohu tvrdit nepřátelské! – Nechodila jsem tady do lesů!
   Ovšem houbaři si mne získali zcela! Ráno první vlak který mne vezl do zaměstnání je rozvážel po stanicích s prázdnými košíčky, aby je odpoledne sbíral stejně jako ony sbírali celý den houby v lese a každý se mohl pochlubit vrchovatě naloženým.- Záviděla jsem! Proč nepřiznat, záviděla jsem!        
17  Pravidelnost lidí kteří se mnou jezdili napomohla tomu, že jsme se nejprve zdravili, po nějakém tom dnu k pozdravu přidali úsměv a pak slovo a najednou jsme si připadali jako staří známí! – Každý den jezdíval jeden muž, já si říkala, co s tolika houbami dělá a tak když si po nějakém tom čase ke mně přisedl, aby vyprávěl o svých "úlovcích", nemohla jsem se zvědavě nezeptat: -"Co s tím prosím vás děláte?" Na to jsem vyslechla nepřeberné množství různých receptů a tak přibyl i obdiv k jeho kuchařskému umění a jen jsem se divila, co všechno se dá z hub připravit!
   "Vzal bych vás sebou, znám a mám svá místa, - kdybyste chtěla," nabídl jednou a byla to lákavá nabídka! Několik dnů jsem se rozmýšlela, než přijala jak se zdálo výhodnou příležitost donést domů také košíček plničký až po okraj! Vzala jsem si dovolenou a samozřejmě doma mlčela, - to tak svěřit se Pepovi, že se chystám na houby s docela cizím chlapem! Jenže on mi v tu dobu už nepřipadal cizí, znala jsem ho přece z vlaku!
17

pise.cz/img/282550.jpg">  Hub jsem měla skutečně plný košíček, dokonce i v tašce jsem měla a ne zrovna málo, - ale! Když jsem vešli do lesa, nebylo to hledání hub, jak jsem byla zvyklá. Chodit po lese, naslouchat mu, sem tam pohladit strom po kmeni, poděkovat místu, které mi dalo do košíčku! Ne! On téměř běžel lesem, občas se zastavil na místě, kde "rostou," vysbírali jsme co tam bylo a zase úprkem dál.Neustále mne pobízel, volal mě zdrobnělinou mého jména, s tím, že musíme ještě tam a tam, abychom tam doběhli dřív, než ti vlčáci, kteří jsou za námi! – To byl jeho výraz!

   Najednou se zeptal: - "Spokojená?"
   Byla jsem snad spokojená i přes to běhání lesem! Skutečně i já měla košíček plničký a v duchu si představuji, jaké dobroty doma připravím!
   Najednou jsem ucítila jeho ruce na svých ramenou! – Nebudu to rozmazávat!17
   Ne, nestalo se nic! Snad jen pokus o důvěrnost, kterou zhatil můj rozhořčený výraz a zlostné:CO?!
   "Pořád jsem čekal, kdy už si něco začnete, tak jsem vám chtěl pomoci," ohradil se a už mi zase vykal i když tykání bylo první, co mi už na kraji lesa navrhl. Bylo mi to jedno, připadala jsem si proti němu jako malá holka, a on hodně starý a tykat mu? - Ne - to se mi příčilo!
   "Domnívala jsem se, že jsem se dohodli, že půjdu s vámi na houby." Připomněla jsem vztekle a byla uražená, strašně uražená a cítila se ponížená , zneužitá i když se "NIC" nestalo! A tak jsme došli mlčky na kraj lesa, kde mě poslal napřed, aby si lidé na nádraží nemysleli, že jsme byli spolu! – Tak tímhle přáním ze sebe udělal dokonalého sraba! 
17  "Ale my jsme byli spolu," připomněla jsem dotčeně ovšem na nádraží, když se mne dvě ženy s podivným výrazem ve tváři zeptaly: - "Vy jste byla s ním?" A ukázali a onoho muže, který po chvilce za mnou vyšel z lesa! – To jsem ovšem přikývnout nemohla a oněm jistě zasvěceným ženám řekla lživé NE! Asi ho také znaly.
   Už jsem s tím mužem nepromluvila ani slovo po celé další dny onoho podzimu i když každý den jezdil vlakem jako já! V prvním čase mne pronásledovaly noční můry, děsivé představy, co všechno se mohlo stát! Zanevřela jsem na všechny houbaře i lesy kolem!
 Jednou však přišel den, kdy jsem vkročila se svou sestrou do lesů Ještědských hor, pomaličku si zamilovala jak smrky, tak buky i břízy a začala zas jako dřív hladit kmeny stromů, děkovat lesu za dary, které mi nabídl a zároveň s košíčkem nejednou beru i fotoaparát, abych si přinesla domů samozřejmě houby nezapírám, ale i krásu která se jinde nenajde!  Letos nějak ty houby špatně rostou  
(Haničko, já jsem to přece jen vybreptala všem)     

17

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Podvedená newold®blbne.cz 18. 08. 2012 - 08:53
RE(2x): Podvedená inenaso 18. 08. 2012 - 12:30
RE: Podvedená zdenka"ren" 18. 08. 2012 - 10:50
RE(2x): Podvedená inenaso 18. 08. 2012 - 12:31
RE(3x): Podvedená tenisák 19. 08. 2012 - 09:41
RE: Podvedená adil 19. 08. 2012 - 15:03
RE: Podvedená tales 21. 08. 2012 - 12:36
RE: Podvedená jarmila 22. 08. 2012 - 14:23