Debata s ještě nenarozeným dítětem

15. srpen 2012 | 09.01 |
› 

konvalinky Otevřela jsem malou krabičku do krásného květnového dne plného slunce, plného zeleně z kapradí, listů konvalinek! Vrátila se doba, kdy moje Láska byla ještě "mým Princem" a já se prvně dotkla jeho vlasů, jeho ruky! V té malé krabičce ležela uschlá kytička konvalinek!
 Dívám se a uvědomuji si, jak snadné je si stěžovat a jak těžké je za to co v životě bylo, děkovat! – Prožila jsem pohádku a jako takovou si ji musím uschovat! Nesmíme dítě moje dovolit, abychom zatrpkly!
 Já přece mám za co děkovat! Od onoho zázračného května jsem se otevřela! Pochopila jsem, že ON je má smrt, stejně jako můj život! Víš, že jsem s ním byla stromem! Zemí! Nebem! Řekou! Dokonce i tím jezerem!
 Les byl nás domov, vždycky přátelský, vždycky nám nabídl laskavou náruč a my prošli časem kdy se slunce opíralo do listů bříz a měnilo je na malá zrcátka přes která vítr šeptal! – "Láska! Láska! Láska!"
 Prošli jsme časem, když s podzimem listí zežloutlo a umírající listí pročesával vítr, už nešeptalo ono kouzelné slůvko, ale plakalo se mnou: - "Bolest! Bolest! Bolest!"
 Pamatuj si, že břízy jsou víly, které tančí za měsíčních nocí a ve dne vypráví prastaré báje, kterým rozumí tak málo z lidí! Také si pamatuj, že my dva jsme jim rozuměli!   
 Budu ti dítě moje vyprávět, jak se pro nás rozvinulo na miliony srdíček v lipách okolo kostela a v aleji na zámku!
 Budu ti vyprávět, jak se pro nás rozsvítilo na sta svící v kaštanové aleji okolo statku pod Hůrkou!
 Budu ti vyprávět o svěží zeleni lesů plných rvavých bučin i ježatých borovic! Dítě moje, to kvůli nám les zjemnil strohou přísnost smrků světlou zelení nových výhonků! To pro nás oděl do hedvábí modříny a žlutou nechal rozkvést lány s řepkou na polích a louky přioděl zlatem pampelišek a tvůj tatínek nás vozil mezi tou krásou a silou přírody, nechal nás dívat se, vnímat hru světel a stínů! Nechal nás přátelit se s modrým nebem, sluncem a obláčky!
 Vítr si s listím pohrával a cesty i zem byly ještě pokryty tím loňským tlejícím co dávno nešustí ani nahořkle nevoní! Těch rostlinek co se dralo skrze ně napovrch! Koberečky mářínek, plicníků, devětsilů i lopuchů! Dostávala jsem nejen lásku, dostávala jsem i krásu a ta krása byla zadarmo!
 To kvůli nám se přioděly třešně do svatebního a šeříky k tomu voněly a hlohy s jeřabinami, to všechno bylo jen pro nás!
 Já si nemám proč stěžovat! Já musím jen a jen děkovat!
 Víš, ptáci nám v lesích zpívali a ta lhářka kukačka odpočítávala roky, které budeme my tři spolu! Ještě dlouho do noci jsem slyšela zpěv lesního skřivana! – Byla v tom síla pro to, co přišlo teď!
 Dítě moje, každé jaro, každé léto i každý podzim ať bude má Láska kdekoli, bude se vracet v té zeleni, čerstvé i uvadající, ale bude vždycky čistá, jako byla ta moje!
 Byla to láska bez podmínek!
 Byla to láska bez vyčítání!
 Byla to láska bez vydírání!
 Láska bez podmínek! Jak je to těžké zodpovídat se za ni! Nic nechtít a jen dávat! Dokázal to už někdo z lidí? – Dokázala jsem to já? Co myslíš dítě moje?!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Debata s ještě nenarozeným dítětem zdenka"ren" 15. 08. 2012 - 15:35
RE: Debata s ještě nenarozeným dítětem adil 16. 08. 2012 - 19:14