Češtinářka a já

1. červen 2012 | 20.09 |
› 

Včera jsem nemohla spát a tak přemýšlela co každý z nás potká za život lidí, někdo jen tak okolo projde a zapomeneme na něj, druhý nám ublíží, někdo se nám vysměje a někdo zanechá  v naší duši stopu. Takových lidí mám pár, první byl Franta, to mi bylo 10 let, bydlel u nás po škole, když musel mít roční praxi, aby mohl dál studovat. Druhý a třetí člověk byl v učelišti, můj mistr a instruktorka Vlasta, potom dlouho nic až na ekonomce, kterou jsem si dělala večerně, profesorka češtiny.

31 Měla jsem ráda její hodiny, ale jednou jsem tak trošku narazila. Přinesla do třídy gramofon s deskou na které byla Wolkerova  Balada o nenarozeném dítěti. Tenhle, dnes bych řekla ještě kluk, který tak brzo zemřel a který tak do hloubky dokázal popsat život mne fascinoval. Mám jeho knížečku básní Těžká hodina a v každé té básni je život tak syrový, tak do hloubky poznaný, že to snad ani není možné, aby to znal člověk tak mladý.

  Naše profesorka češtiny pustila nahrávku. Nelíbil se mi přednes a tak jsem vzpomínala na mistrova slova: - "Správně přednesená báseň musí být jak svátečně prostřený stůl, čistě, vkusně a s láskou. Musí ve vás vyvolat pocit, jaký jste měli, když vám maminka hladila vlásky, když se vám vaše osudová láska zahleděla až na dno vašich očí. Žádná křeč v tom nesmí zůstat, jen hluboké pochopení. A tak jsem neposlouchala hlas z desky a čmárala si propiskou na okraj sešitu a ušklíbala se, mračila se a nejraději bych si zacpala uši.31

  "My vás nudíme?" Ozvalo se od katedry.

  "Né, ale já to znám," odpověděla jsem. Stalo se něco nepochopitelného, profesorka vstala, vzala přenosku, uložila ji do stojánku  a vypnula gramo. Podívala se na mne a stroze řekla: - "Prosím!"

 Teď to bylo na mně, nikdy jsem nikomu nepřednášela, snad jen stromům na stráni, v lese, květinám na mezi, ale ne lidem. Když jsem byla malá, smáli se mi a starší sestra mne vracela do reálu pohlavkem, nebo pořádnou fackou. Můj Pepa, když jsem jednou seděla a chtěla mu cosi přečíst mne zarazil tím jeho: - " Ne Reni, raději ne" a já pochopila. Ještě jsem na obranu řekla: - "Ale věděl si, že je mám ráda." 

31  "Jo, ale myslel jsem, že tě to přejde." A tak už nikdy nikomu, jsem tvrdohlavá! A teď jsem měla pro jedno hloupé přiznání před celou třídou?! Musela jsem si představit nábřeží, jak stojím opřená o zábradlí světlo z lampy se odráží na mokré zemi, ti dva o kterých mám vyprávět, tam stáli,...Nejdřív se na sebe pousmáli, potom se do sebe zamilovali,...v prstech otáčím propiskou a dívám se jen na  svoje ruce, abych mohla jít s těmi dvěma až k poznání, že,.

.milenci jsou lidé bohatí, pokladů mají jež nelze vypočítati,.. trošku mne zamrazilo, znám to, stále ještě s Pepou žijeme mileneckým životem. Muži umí svádět a ženy se rády nechávají i když se maličko zdráhají, jenže vemlovavé.,..."za město má milá, vede cestička bílá, za městem hluboko v obilí se zelené meze zrodily,..také jsme se milovali za městem, - znám to. Znám i pocit, když se láska naplní, ale znám to jinak, než ona dívčila z balady,...když měsíc nad městem svítící se třikráte naplnil a dvakráte has, když potřetí has nad černou ulicí, dětská ústa k srdci promluvila, maminko milá, já jsem láska, která  by ráda se narodila." Moje láska se vždycky narodila. Potom jsem si musela dávat moc dobrý pozor, abych nedovolila slzám, protože když se slzy derou na povrch, sevře se vám krk a nevypravíte ze sebe slůvko. Málokdy jsem dokázala bez pocitu, že mne škrtí cizí ruka, říkat slůvka: - "Podej mi ruku můj milý, už nejsem statečná a budu plakat," také bych nebyla statečná, ale naštěstí jsem nikdy něco takového neprožila. - "Já nejsem žena, já jsem hrob, dvě oči na mne stojí jak dvě svíčky, co na podzim hoří za dušičky a nikdo se nademnou nemodlí,...." Jak mohl takový mladý a muž k tomu, vyjádřit pocity které žena musí po takovém zákroku mít? ...Slunce na zemi svítilo, stromy zůstaly lysé, lidé se na zemi milují a láska nenarodí se! - Nenarodí se?

  Skončila jsem, ve třídě bylo ticho a profesorka češtiny se v tu chvíli nelogicky zeptala: - "Znáte námořníka?"

  Ne neznám, přiznávám po pravdě a ona, - "Tak se mnou po hodině pojďte do kabinetu, já vám ho půjčím.

  V kabinetu seděl profesor, který nás učil účetnictví, všichni jsme se ho docela báli. Já s knížečkou v ruce a on na mne. - "Pojď sem, dojdeš mi do samošky pro láhev rumu," a podával mi padesátikorunu.

  "Ale máme hodinu," namítla jsem nesměle a on, který mne vrátil na pevnou zem se zasmál, - "Já vím, tu přece mám já, proto mi dojdeš pro tu láhev." A já šla!

 Potevřela jsem podruhé maličkou skulinku do mé zapovězené komnaty, kterou jsem pro všechny kdysi uzamkla a otvírala ji jen, když jsem byla sama, teď nevím proč to dělám, asi  že na vás nevidím, krom dvou z vás všechny znám jen z vašich slov.   

Jestli máte možnost, přečtěte si baladu, je krásná, tak krásná jako že venku jemně padá déšť a listí v kaštanu vzdychá, keře šepatjí: - "konečně," a zem žíznivě pije, kéž by takhle pršelo do rána.  Dobrou noc.

31

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.2 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Češtinářka a já skaut68-pise®vzpomina.cz 31. 05. 2012 - 22:33
RE: Češtinářka a já skaut68-pise®vzpomina.cz 31. 05. 2012 - 22:35
RE(2x): Češtinářka a já inenaso 01. 06. 2012 - 05:22
RE: Češtinářka a já petr Červenka 01. 06. 2012 - 04:40
RE(2x): Češtinářka a já inenaso 01. 06. 2012 - 05:22
RE: Češtinářka a já newold®blbne.cz 01. 06. 2012 - 06:58
RE(2x): Češtinářka a já inenaso 01. 06. 2012 - 20:02
RE: Češtinářka a já zdenka"ren" 01. 06. 2012 - 09:29
RE: Češtinářka a já tales 01. 06. 2012 - 11:39
RE(2x): Češtinářka a já inenaso 01. 06. 2012 - 20:04
RE: Češtinářka a já adil 02. 06. 2012 - 00:34
RE(2x): Češtinářka a já inenaso 02. 06. 2012 - 20:31
RE: Češtinářka a já amelie00 02. 06. 2012 - 13:38
RE(2x): Češtinářka a já inenaso 02. 06. 2012 - 20:28