Vztah k poesii

31. květen 2012 | 07.00 |
› 

c1Jeden komentář Renátky mi vrátil dávno zasunutou dobu ve vědomí. Vyvolal pocit a lehoučké vzpomínky na dobu, kdy jsem ještě nebyla "velká" ale už jsem nebyla dítě. Bylo mi necelých 14let a už jsem byla prvním rokem v SOU. Naši si totiž mysleli, že jsem chytrá a tak šup se mnou do školy a tak jsem byla stále všude nejmlaší, navíc ustrašená a snílek. Jednou mne holky vyltáhly na TV, tehdy byl na programu italský film: - "Tančila jedno léto." V salonku sedělo pár děvčat s mistrem, který končil se svým  kroužkem poesie. Nesetkala jsem se prvně s básní, to ne,  ale prvně jsem se setkala s takovým přístupem k básni, a dostavil se známý pocit. Takové jsem mívala když jsem šla ráno rosou a  na trávě byly malé perličky, nebo rubíny, safíry, jantar, - to slunce si pohrávalo s kapičkou. c2Stejný pocit jsem mívala, když jsem se dívala doma  z půdy přes vybroušený korálek dolů do kvetoucí zahrady a jen pro mne v ní tančily víly, nebo když se mnou rozmlouval starý jilm, který jsme měli v rohu zahrady. Ještě dnes ho mívám, když slyším toužebné volání káněte. Tam to způsobil hlas, ještě jsem nevnímala slova a pocit se mi usadil v místě, kde se domnívám, že mám duši. - ",..dostal ji první, přímo do spánku, obilí zlátlo, ležel tam v heřmánku,..." místností zavoněl heřmánek, kapky krve, které stékaly z jeho čela se měnily ve vlčí máky a jeho rezavá kštice v lán zrající pšenice. Byla jsem snad v tranzu z kterého mne vytrhla Marie hruhým šťouchancem do zad a slovy: - "Nežer to tolik."

  Samozřejmě jsem se do kroužku poesie přihlásila, po nějakém čase mi mistr zapůjčil svou ohmatanou maličkou knížečku od Ščipačeva "Sloky lásky" já si některé básničky opsala, měla jsem takový sešítek (bože, co já jsem měla sešítků a sešitu a co jich ještě mám) tenhle z jedné strany měl blbůstky jako: - "Ten kdo říká, že je láska bez bolu, ten buď nemiloval  a nebo líbal stodolu." Holkám se to moc líbilo a hromadně si to opisovaly a jednou nás načapala instruktorka a sešítek nám vzala. Samozřejmě se zeptala: - "Čí to je?" a když jsem skromně špitla, že moje, zamračila se a její: - "To jsem tedy o tobě měla lepší mínění," a i s mým sešítkem odešla za svůj stůl. Dost dlouho mi trvalo, než jsem sebrala odvahu a došla za ní aby mi ho vrátila a také  řekla, že ten sešítek má i druhou stranu. Otočila ho a prolistovala a potom mi ho beze slova podala, ale už s úsměvem. Měla jsem tam krom Ščipačeva, Wolkera, Šrámka i jednu básničku dnes nevím od koho a ani její název, ale  i po těch letech chápu co těmi slovy chtěl básník světu sdělit. Pamatuji si ji dodnes a tady je!

  Píšeš, že vítr vyvádí bílé koně ze stájí do dálkyc3

 a zatím to jen obyčejně prudce padá sníh

 Píšeš, že jaro poprve fialkově světlélkuje v trávě

 a zatím  to jen obyčejně rozkvetly fialky

 Píšeš, že na srdci jako kámen zůstal ležet chlad

 a zatím, - ona prostě odešla

 Píšeš, že mraky se šíleně na zadní zepjaly

 a zatím je to jen obyčejná bouře

 Píšeš, že šepot slz tě děsil a lákal

 a zatím to jen někdo tichounce plakal   27

 A čtou to lidé s rukama od práce nad krajícem,  

 čtou mlčky a pokyvují hlavou a potom řeknou

 Ale dokaž, aby to studilo a záblo

 aby byla doopravdy cítit vůně,

 aby to z kořenů vyvracelo a hřmělo

 aby to mělo mokré oči, - to dokaž básníku. 

c4

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vztah k poesii newold®blbne.cz 31. 05. 2012 - 07:39
RE: Vztah k poesii zdenka"ren" 31. 05. 2012 - 09:03
RE: Vztah k poesii skaut68-pise®vzpomina.cz 31. 05. 2012 - 22:55
RE(2x): Vztah k poesii inenaso 01. 06. 2012 - 05:28
RE: Vztah k poesii adil 01. 06. 2012 - 13:07
RE: Vztah k poesii amelie00 02. 06. 2012 - 13:43
RE: Vztah k poesii bitita* 02. 06. 2012 - 13:54