Májová vzpomínka

4. květen 2012 | 18.07 |

Trošku pracuji na zahradě, ale dnes jsem asi neměla ani vylézat z postele. Chtěla jsem přilepšit té naší Dáše, a tak jsem nadloubala pár pampelišek, aby se neplašila, když budu uklízet kotce po těch, kteří jsou už v mražáku. Jen jsem otevřela dvířka, já blbka blbá, vypadl mi jeden černý králíček a zaběhl pod  králíkárnu a než jsem se vzpamatovala, byl kdoví kde zalezlý, protože byl vyplašený, co se to s ním stalo. Tak chudák máma, narodilo se jí šest maličkých dětí, dva z nich ze strachu zprovodila ze světa sama, protože Pepíno musel zrovna řezat dříví a teď já jí o jednoho připravím svou hloupostí a tak raději vzpomínku na 1. máj jaké bývaly v době, kdy já  byla malá. To byl skutečně svátek a ne jen pracovní volno.

1. Máj!

29 První den v máji byl snad ještě krásnější jak svátky Velikonoční. To se dalo snadno letos porovnat, vždyť od Velikonoc uplynula velice krátká doba, že ještě ani brambory nebyly v zemi! Nejhezčí na něm bylo, že přišel do uklizeného! Od velikonoc, bylo ještě všude čisto tak se teď nemuselo tolik "šůrovat."
 V předvečer prvního máje byl zvláštní plničký kouzel a ohňů! U jezera plála vysoká vatra ohnivé jiskry létaly do obrovské výše a lidé "upalovaly"čarodějnice! Všechna ometená březová košťata byla najednou velice vzácná! Březové koště, s kterým se uklízí v chlévě a je věčně obalené hnojem, takové bylo nejlepší, ono totiž přenáramně hoří! Tohle jsem moc dobře věděla a bylo mi líto, že my žádné koště doma dlouho nemáme. Maminka vždycky když pekla buchty a takové koště jsme měly, řekla: - "Doběhni pod přístěnek, mám tam koště z chlíva. Už se s ním nedá zametat upečeme na něm buchty!29
 Takže žádné koště u nás doma dlouho nevydrželo, maminka pekla buchty neustále a nová košťata přinášel starý Bobek a snad s nimi chodil každý týden! Tatínek se smál: - "Už zas nemá na hospodu tak chodí s košťaty po vsi!" Vždycky však od něho nějaké to koště vzal, moc se jich spotřebovalo: - Na zametání dvora, na zametání ulice, na zametání chodníků a nejvíce do chléva a do maštale ke koňům.
 Však také nejvíce rozšířeným trestem bylo: - "Marš na dvůr! Chytni tam pometlo a koukej ať je všude čisto! Voni tě ty roupy přejdou" Tak tatínek usměrňoval hádky mezi námi holkami! Když náhodou zaslechl, že pokračujeme i při práci, vyšel rozzlobený na dvůr, jednu poslal ke stodole a druhou zametat od vrat a byl klid! Tatínkovi se stačilo jen podívat a už bylo všechno tak, jak si přál.

S maminkou se dalo smlouvat i když ta zas nešetřila pohlavky: - 29"To víš, nikdy pro něj nemusím chodit daleko. Pohlavky, ty já nosím stále sebou" Říkala a byl klid.  

 Tak proto jsem si nemohla vzít k ohnivé vatře ometené koště a vzít si nové, to bych si přece jen netroufla a tak jsme se jen s maminkou a Mílou dívaly, jak velké holky s těmi pometly běhaly, točily jimi nad hlavou a vyhazovaly je do výše.
 Maminka k velké lítostí nás dvou menších dcer říkala: - "Ještě byste něco zapálily a bylo by neštěstí hotové!"
 Kdyby to neřekla, tak bych se nebála vůbec o kino, které stálo na kopci mezi stříbrnými smrky a kam chodívaly v neděli odpoledne děti na pohádky a dospělí večer na filmy! Jenže maminka to řekla a já se neustále dívala, kam hořící košťata padala, aby náhodou nezaletěla nahoru ke kinu! – Úplně se mi tím pokazil celičký večer.
29 Děti i mládež možná i ti ostatní se těšili víc na večer předmájový, jak na samotný první máj! Ale i tak domy byly ozdobeny! Lidka do oken natrhala zelenající se hloh, a dala ho do láhví od kompotu, to proto že muškáty byly ještě tak malé, že je nebylo ani vidět! Ulice čistě zameteny, chodníky stejně tak i dvory v každém stavení! Co bylo také zvláštní, že u některých domů do rána vyrostla břízka pěkně opentlená pestrobarevnými fábory z krepového papíru a u jezera vyrostl obrovský smrk až nahoru oloupaný od kůry a vršíček přizdobený buřty, párky celými salámy a tam si mohli kluci nebo i mužští vylézt a co si kdo utrhl to si mohl nechat!29
   Nejhezčí však bylo, že maminka přinesla z "malého pokoje" kroje! Na kroji nebylo nic zvláštního, byla to jen červená suknička, bílá halenka se širokými balonovými krásně nažehlenými rukávky a přesto se oblékla taková nádherná temně modrá vyšívaná a celičká z sametu, šněrovačka! Všechno to dohromady tvořilo kroj i když se to samostatně tvářilo jako obyčejná červená suknička s našitými barevnými stužkami u jejího doleního okraje, halenka byla také jen halenka i když měla neobyčejně velké a načechrané rukávy, ale ta šněrovačka! – Ta šněrovačka, to bylo něco tak nevídaného a tak krásného, že už kvůli ní jsem litovala že je prvního máje jen jednou v roce!
 Co teprve když se do kroje ustrojila Lidka a přišla ze svého pokojíku a v ruce si nesla čelenku, aby ji maminka pomohla s připnutím na hlavu!d7
 To jsem ani netušila, že umím tolik závidět! Čelenku z klasů, chrp a vlčích máků jsme měli doma jen jednu a tu nosila jen Lidka! Když ji maminka upravila vlasy a přivázala čelenku vzadu na veliké mašle, které pečlivě rozprostřela Lidce po zádech, když jí ještě připnula několika sponkami, to pro jistotu, jak řekla, aby se čelenka nesvezla tam, kam by neměla, prohlídla si svou nejstarší dceru a jemně se usmívala. – Lidka byla krásná! – Ne Lidka byla víc jak krásná, byla jako... Já jsem nevěděla k čemu přirovnat krásu své sestry, vždyť to nebyla víla, vždyť to nebyla rusalka, Lidka byla jako zralé pole navíc tak krásně voněla! Ony všechny šaty, které jsme měly v "malém pokoji" ve velké třídílné skříni, tak všechny ty šaty voněly levandulí, kterou maminka sušila a vkládala do sáčků a věšela mezi šaty do skříně. Říkala, že proti molům, ale jistě to bylo kvůli té vůni, která v šatech zůstávala.
29 A tak jsme se s Miládkou také oblékly do svého kroje, ale kvůli té čelence se mi už nezdál tak krásný! A také jsem nemohla jít ven sama musely jsme jít s maminkou a musely jsme jít spořádaně, já nesměla brnkat prstíky o plot, nesměla sebrat žádný klacík, nesměla kopat novými botičkami do kamínků ani sahat na baráky, kolem kterých jsme procházely. Maminka nás na chodníku vystrčila, abychom šly s Mílou pěkně před ní a tak ji nic neušlo.
 Mne to přestalo bavit už za mlékárnou! To bylo dost brzo, když se vezme, že mlékárna byla třetí dům od našeho domova! První štulec jsem dostala, když jsme přecházely k Jindrům a já chtěla vyběhnout schody nahoru a okamžitě je sejít dolů! Dělám to tak vždcky. 
 Jindrovi byli staří lidé tak jsem je viděla já, měli doma jednu velikou holku Martu a starý pan Jindra měl ještě zahradnictví k hospodářství. Ve vsi se říkalo, že má velkého syna a ten je v Americe, tohle byla od lidí strašná lež, na Americe žádný domy a žádný lidi pořád nejsou! Tímhle jsem si byla jistá! Měli jsme na d8Americe pole a nikdy tam nebyl ani ten nejmenší domeček kde by mohl syn Jindrů bydlet a navíc lidi říkali, že se tam má moc dobře a je prej doktorem nějakejch práv! – Takhle jsem odposlouchala a nemohla se udivit, co si lidi všechno nevymyslej.- na právo nemusíš mít žádnýho doktora, jo tak na zlomenou nohu, jako měl Slávek Nováků v zimě, to musel, ale na to, když máš právo třeba na křemenáče, kterýho sis našel na Lipce, tak na něj máš právo a je tvůj a na co by ti byl nějakej doktor!! Stejně jako když vyhraješ kuličky, tak na ně máš taky právo a někdy k tomu právu ještě přidáváme: - "Svatý!" To aby bylo všem všechno jistý! Nikdo nikdy k tomu nepotřeboval nějakýho doktora!  
 Tak jsem si myslela, že velký lidi jsou taky velký lháři!
 Ale na tohle nechci myslet, Jindrovi mám moc ráda dávali nám každou neděli odpoledne korunu na loutkový divadlo, který se hrálo v cukrárně naproti kostelu! Jindrovi měly také ty nejzvláštnější schody k domovním dveřím! Krásné zábradlí se zatočenými železnými hady a nahoře kousíček rovně to, aby nikdo kdo k nim šel nespadl a pak zase šly ty schody dolů, to aby se nemusel vracet!19
 Já jsem nikdy nešla po chodníku, ale vždycky vyběhla schody nahoru a už zase scházela dolů a teď mi to maminka nedovolila! – Zamračila jsem se! Určitě budu mít zkažený celý den! Politovala jsem se.
 Na náměstí bylo lidu!Řezník Růžek měl před krámem stůl a v hrnci na vařiči ohříval párky! Teď by měla maminka odčinit to, že mám pocit zkaženého dne a měla by říci: - "Holky chcete párek?"
 "Já bysem chtěla párek," předběhla maminku Míla.
 "Ne!" utnula v zápětí přání maminka. – "Teď se půjdeme podívat nahoru ke škole na Lidušku."
 Teď i Míla měla celý ten dnešní den dočista zkažený! Žádostivě se dívala na děti, které byly šťastnější jak my dvě! V jedné ruce bílý papírový talířek, na něm hořčici s párečkem a v druhé ruce rohlík! Někdo měl dokonce i housku a vonělo to tím náměstím tak, že nám bylo oběma k pláči!151
 Maminka nás "táhla" ke škole, abychom se podívaly na Lidušku jak tam stojí s ostatními dětmi a paní učitelka je řadí do čtyřstupu, vždycky dvě a dvě děti mezi dva a dva vojáky!    
 Lidku jsme viděly už doma, tak na co se na ni máme ještě chodit dívat ke škole?
 Maminka na ni bude koukat a zatím řezník Růžek vyprodá všechny párky!
 Obě jsme se mračily a mračily se tak, že si toho konečně i maminka všimla, ale nezeptala se: - "Copak se vám děti stalo?" – Ne! Ona smála a řekla: -"Jen dejte holky dobrý pozor, aby nepršelo! Takhle se mračit! Byla by to věčná škoda tak krásný den!" 
187 Když se děti s vojáky vydali od školy k náměstí, šla i maminka s děvčaty a zdálo se, že zas mine stánek s párky nepovšimnutý, když už - už zahýbala ulicí  vedoucí k jezeru, kde měly být kolotoče a houpačky v tu chvilku to Míla nevydržela a zatahala maminku za rukáv: - "Mamíí, já chci párek!"
 "Ale vždyť jste doma jedly." Podivila se maminka.
 "Ta maminka je hloupější než jsem si myslela," neuctivě jsem pomyslela."Copak nějakej párek je na jídlo? Párek je jen na zahnání té zvláštní chutě, která se natrvalo usadila v pusince a živí jí ta vůně, kterou ty párky kolem sebe šíří."
 Když už jsme si myslely, že to nevydržíme, maminka se vrátila a namířila si to k řeznictví! 080517visstarie 054
 "Dejte jim dva, pane Růžek a můžete jim to dát na jeden tácek."
 Ale pan Růžek se usmál. – "Kdepák na jeden panímámo! Dneska má každý právo na ten svůj" a lžičkou kecl na bílou plochu papírového talířku kopeček hořčice a potom tam položil horký nádherně vonící párek a podal to nejprve mladší Miládce!
 Já se dívala na jeho veliké červené ruce a připadalo mi jako by dělal s párky podobný obřad, jako když pan farář v kostele dělá "pozdvihování!" na to se nikdo nemá koukat, jenže já koukám! Jinak bych nevěděla, že pan Růžek stejně obřadně zalovil ve sklenici s hořčicí, stejně obřadně a s takovým "grifem" ji připlácl na talířek a potom lovil v hrnci, aby vytáhl to nejhlavnější, - párek!
080724 ráno po čtvrté 036 "Já bych chtěla eště," řekla Míla, když měla tácek prázdný, že kdyby na něm nebylo mastné místo a zažloutlá skvrna od hořčice, každý by si mohl myslet, že neměla nic. Maminka však řekla s takovým tónem v hlase – "už ne!" a utřela nám ručičky do kapesníku a všichni jsme šly dál ulicí k jezeru, kde měla být střelnice s houpačkami.  
 Před Hotelem u jezera na zelenajícím se trávníku stál řetízkový kolotoč, houpačky a střelnice!
 Já si hlasitě přála, abych mohla stejně jako velcí kluci a holky sedět na řetízkovém kolotoči a lítat jako v letadle kolem dokola, ale maminka nedovolila, s tím, že jsem ještě moc malá. – "Copak tam vidíš někoho tak malého, jak si sama," řekla a to byl taky jediný argument, který měla. Možná proto nám dovolila se zhoupnout na houpačce, ale to nebylo ono, tady měla maminka pravdu, že se doma můžem houpat jak dlouho chceme a je to zadarmo!080802 holky na pařbě v LBC 0 Tady nás opálený chlápek za chvilku zastavil takovou brzdou a musely jsme  z houpačky ven. Lepší už bylo dívat se u střelnice, jak tam mužští střílejí na špejle a když se jim povede špejli přestřelit, dostanou papírovou růži! Teď už jsem věděla odkud mají v Výbochů ten puget zastrčený za zrcadlem a byla jsem moc ráda, že už o tom nebudu muset nikdy přemýšlet.
 Potom se zamračilo a maminka začala spěchat domů. – "Kdyby začalo pršet, namoknou mi krůťata," strachovala se, ale byl tu slib že odpoledne si můžem vybrat! – Můžem jít s Lidkou do kina na pohádku "Kamenný kvítek" a nebo samy na loutkové představení do cukrárny.
 Obě jsme si vybraly "Kamenný kvítek" musely jsme sice poslouchat starší Lidku, ale i tak to byl ten nejkrásnější den, jaký jsme kdy prožily!  
d1

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.8 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Májová vzpomínka hospodynka 04. 05. 2012 - 19:30
RE: Májová vzpomínka bitita* 04. 05. 2012 - 22:01
RE: Májová vzpomínka adil 05. 05. 2012 - 06:50
RE(2x): Májová vzpomínka inenaso 05. 05. 2012 - 13:13
RE(3x): Májová vzpomínka bitita* 05. 05. 2012 - 16:43
RE(4x): Májová vzpomínka bitita* 08. 05. 2012 - 18:23
RE: Májová vzpomínka zdenka"ren" 05. 05. 2012 - 17:20