Pomocník

21. duben 2012 | 07.20 |

Mám toho dnes v plánu moc a tak  sáhnu do šuplíku, kde mám povídání o Daníčkovi od prvního dne, kdy přišel k nám. Před tím než jsme začali spolu pracovat na zahradě, byl dost nemocný. Když ho pan doktor konečně uzdravil, bylo už pokročilé jaro a na mne čekala spousta práce venku, stejně jako dnes. Kdo chce, může si přečíst, jak mi pomáhal. Povídání jsem doplnila starými ofoceným fotkami, proto to tak vypadá, tahle Nikyta není prostě Pepík!

EPSON004-1 Daníček vstal, protáhl se, nahrbil hřbet a zívl. Když se dost naprotahoval, aby zjistil, jestli ho ještě něco bolí, - s radostí si uvědomil, že nebolí! Posadil se ke dveřím a díval se na mne.
 "Ty chceš ven?" Zeptala se jsem se a vstala, abych s Dankem vyšla na dvoreček. Zaraženě se zastavil hned na zápraží. - "Teda," podivil se. Tolik kytiček vykvetlo! Tolik travičky se zelenalo. Otočil se ke mně pro vysvětlení a já se usmála a řekla: - "Dlouho, moc dlouho jsi marodil a skoro nic nevnímal, zatím sluníčko venku pracovalo, já jsem pracovala, dědeček pracoval i Pepa pracoval! Uteklo ti hodně věcí, že se teď jen budeš divit a divit. Jarní kytičky jsou odkvetlé, teď kvetou tulipány, narcisy, vůbec nic nemáš ze sněženek, bledulí, krokusů a ladoněk. 
 "Pojď," vyzvala vyzvala jsem ho a šla dál na zahradu. V ruce mám ošatku s malými cibulkami. - "Budeme sázet cibuli," prozradím a beru hrabičky, kolík a provázek.EPSON004-2
 Daníček se domníval, že ten provázek namotaný na kousku dřívka je pro něho. Ale, asi to tak nebylo!
 Když jsem zapíchla jeden z kolíčků na okraj záhonku, odmotala provázek, abych druhý z kolíčků zapíchla na záhonku na protější straně. Daníček mne bedlivě pozoroval a když měl dojem, že si hledím jen své práce, vytáhl první z kolíčků ze země a uháněl s ním do dvora. Jakmile se provázek napnul, škublo to kolíčkem, který jsem držela v ruce a ten mi vyletěl, a hnal za Daníčekm!
 Daníček držel první z kolíčků v tlamičce a doufal, že když za ním běží oba kolíčky, že se musím rozeběhnout i já a bude švanda.
 Já jsem se sice chystala rozeběhnout za darebáčkem, ale pak mávnu rukou, vezmu hrabičky a udělala si brázdičku bez provázku a kolíkem dělám do země dírky, do kterých vkládám po cibulce.
EPSON005-1 "Tohle nemá cenu," pomyslel Danek a pustil klacík z tlamičky. Klacík se pohodlně rozvalil v trávě na dvorku a bylo mu jedno, že provázek s druhým  koncem je až pod kaštanem, aby se vrátil na zahrádku pod lípu. "Co děláš?" ňafnul na mne.
 "Di, di, nepřekážej," odstrkovala jsem ho. Nemůžu přece
v žádném případě potřebovat, aby se tu motal.
 Jenže Daníček se nehodlal někam uklidit, jak jsem si to přála já. Daníček byl už zdravý a tak musí sloužit, kvůli tomu přece přišel do téhle chaloupky! Musí pomáhat, ať děláme co děláme! A také začal!
 Viděl jak jsem udělala do země dírku a tak podobně jako já, začal hrabat, aby vyhrabal důlek.Viděl také, že do každé té dírky vkládám jednu z cibulek, kterou beru z ošatky a tak se také sehnul, aby do tlamičky popadl cibulku. Jenže já to viděla a jen se podívala a mávla rukou s krátkým: - "jedeš!" a odehnala ho od ošatky.
 "Dobře, jsi lakomá, tak si tu ošatku klidně nech! Já si najdu," pomyslel Daníček a začal hrabat v řádku, který už mám zasázený. Bylo velice snadné najít zasazenou sazečku a protože jsem  začala hubovat, utekl s ni do dvorku, kde ji zahrabal do trávníku: - "tak a máš to," pomyslel si spokojeně.
EPSON002-3
EPSON001-3

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.25 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Pomocník tales 21. 04. 2012 - 08:13
RE: Pomocník adil 21. 04. 2012 - 13:31