Vzpomínka

8. duben 2012 | 09.49 |
› 

Venku je bílo, ještě před chvíli nebylo. A to jsem chtěla jen tři snítky kočiček,- ale na jívách jsou spíše "kocouři" i jehnědy dávno nakvetly, tak jsem se smířila s větvičkou střemchy.

P4070078  Zítra je Velikonoční neděle, jsou nebo alespoň mají to být svátky na oslavu jara. Stačí jen trošku přivřít oči a přepadne mne vzpomínka která sebou nese i vůni vápna, kterým tatínek bílil světnici, na klenbu namaloval kuřátka, nebo zvonečky, co ho zrovna napadlo a vždycky to bylo krásné. Mamince se leskla okna, za nimi přesazené muškáty a fuchsie. Pro nás děti měla vždycky nějaký ten kousek oděvu nový, to aby nás "nepočůral" beránek.

  V neděli jsme se, my tři větší holky, pečlivě oblékly a maminka nám uvázala nenáviděné obrovské mašle do vlasů a "hajdy" do kostela. Dodnes mívám pocit, že onen pravidelný nedělní obřad se konal ze stejného důvodu jako se dnes pouští dětem video, televize a počítač. Maminka potřebovala klid k uvaření nedělního oběda, který byl vždycky pracnější a také se pekla nějaká ta dobrota. Tak nás tehdy rodiče uklízeli pod dohledem nejstarší sestry Lídy do kostela.P4070075

  Vzpomínka se mne dotkla až to zamrazilo. Stály jsme připravené už jen odejít, když tatínek vešel do světnice a v náručí měl čerstrvě narozené jehňátko. Měli jsme ovečku a ta nám darovala to ráno onoho Velikonočního beránka. Věřte, že to byl ten nejkrásnější beránek na celém světě. Později jsme mu říkali Honzo.

P4070076  Bylo to úžasné, byl heboučký a jak se tulil k tatínkovi. Každá jsme si ho pohladila a potom s kyticí kočiček se svátečním pocitem jsme odešly na mši svatou  .

  Kočičky se světily. Každá jsme měla ty své natrhané den předtím a posvěcené jsme je donesly domů, kde tatínek vyndal zpoza obrázků nás dětí staré větvičky, které tam byly vetknuté po celý rok a dal tam nové. Ostatní vzal a vyšel s nimi svátečně oblečný do polí. V každém rohu našeho pole zapíchl jeden z proutků, to aby nám bylo požehnáno a zbytek přinesl domů mamince, ta vložila zbylé kočičky do vázy spolu s jehnědami a postavila je na stůl.

  Až mne to zabolelo, když jsem si uvědomila jak prostě a čistě jsme žili a jak je  to všechno dnes jiné a přitom jsme to stále ještě my!

  Tak jak vzpomínka přišla, tak se i vytratila, když jsem potřebovala přejít ulici plnou kamsi spěchajících aut. - Kam se to tak ženeme?

o2

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Vzpomínka valach-ostrawski 07. 04. 2012 - 22:34
RE: Vzpomínka adil 08. 04. 2012 - 08:04
RE: Vzpomínka newold®blbne.cz 08. 04. 2012 - 11:12