Ze zahrady

23. březen 2012 | 20.03 |

Já, slepice, Danek a navíc i moje bolavá ruka. Domnívala jsem se, že když se zbavím sádry, bude dobře. Zbavila jsem se jí právě dneska a žádná úleva to zatím není. Ale nejsem z cukru a tak dál lezu po kolenou a tou svou zdravou rukou dělám tu džungli kolem krásnou. Pracuji a naslouchám zahradě o které mi kdysi kdosi řekl, že v ní přebývá Bůh. - Byla to pravda, protože můj Pepa byl pro mne tím Bohem a tak jsem to nevyvracela. Naslouhám kytičkám, včeličkám, ptákům. motýlům a teď se mi vysmějte, povídám si s nimi. Včera jsme probírali s BrumdilkouToníka a bylo to asi takhle.

14 U plotu kde se odlupovala smrková kůra zahlédla  Brundilka motýla Tondu. Posadila se na plot a rozšafně pozdravila.
 "Dobrý den, Toníku, proč tak časně?"
 "Dobrý den Brundilko," odpověděl Toník a rozevřel svá křídla, jak dvě obrovské plachty na kterých svítila paví oka. Tonda chytal na ta svá křídla hřejivé paprsky slunce a slastně vzdychal. Po chvilce se přiznal. – "Copak teď, to je opravdová krása, ale v noci! Brundilko, ty si nedokážeš představit, jak chladné jsou noci. To mne zebou nejen tykadla, nožičky, ale i celé tělo. Zebou mne i ta křídla, tomu bys ani nevěřila. Ráno se bojím, že už nikdy nedokážu vzlétnout a pak tu sedím a bojím se kousíček popoletět."
 "Chudáčku," politovala Tondu Brundilka. "Musíš se pořádně najíst, abys zesílil, jinak tohle nevydržíš. Domeček žádný nemáš, aby ses mohl schovat před chladem, abych tě vzala k nám, to nejde, naše chaloupka je malá. – Ne, to by opravdu nešlo, je mi to moc líto." Řekla smutně.
 Tonda na to kývl. – "Já vím, že to nejde. Kdyby to jen trošku šlo, aby motýli měli své domečky pod zemí, určitě by si dělali stejné  jako máte vy, nebo cvrček. Nám by se však pomačkala křídla, ta naše krásná křídla," řekl a rozevřel je tak, aby se Brundilka mohla podívat, jak jsou krásná.10
 "Krásný ty jsi, to je pravda, ale měl si raději ještě zůstat v kukle, protože takhle určitě zahyneš. Ale víš co?" Vzpomněla si najednou. Tonda se zvědavě podíval a zavřel svá křídla, takže najednou vypadal na smrkovém sloupku jako kus odchlíplé kůry.
 "Co kdybys vletěl na půdu támhle do Červený chaloupky?!" Ukázala Brundilka na chalupu v zahradě, která se jim zdála obrovitá.

 "Tam nemrzne, nefouká tam, a když jsem tam jednou v létě zabloudila, setkala jsem se tam s tvým příbuzným Otakárkem z hájku. Zabydlel se tam, venku strašně pršelo a mě tam déšť také zahnal. Trochu jsme si povídali a on říkal, že se na té půdě hodlá i zakuklit, je to tam prý lepší jak v lese. Jedno z oken má v rožku rozbité sklo, tím se snadno dostaneš dovnitř," poradila,
 Tonda se díval na chaloupku a rozmýšlel se. – Ona má ta malá čmeláčice pravdu. Na půdě to nefičí, neprší tam a najednou si i on vzpomněl, že o tomhle bydlení s Otakárkem i mluvil. Poděkoval tedy Brundilce a pomaloučku se odlepil od sloupku v plotě, aby se vznesl nad zahradu, jako by chtěl vyletět sluníčku naproti.
P3170145 "Jé, hele babí, motýl" řekl sousedovic Štěpánek a natahoval ručičky připravené na to, aby motýlka chytil.
 "Nech ho," napomenula babička,
 "Chudák asi zahyne. Noční chlad ho spálí," řekla k hošikovi, který spustil ruce podle těla a díval se, jak Tonda kroužil nad jeho hlavičkou lehoučký a krásný jako sen.
 Tondovi se rozproudila v tělíčku krev. "Na tom světě je stejně krásně," řekl si a snesl se dolů na trávník ke sněženkám.
 "Krásný den, sněženky," pozdravil rozpustile a sněženky zakývaly hlavičkami na souhlas.
 "Jé motýl," řekla hluboký, hlasem jedna bledulka, která kdovíjak zabloudila ke sněženkám a sněženky se po ní podívaly, jako by říkaly: - "Co tady ta bledule mezi námi dělá?" A bledulka to vycítila, smutně sklonila svou hlavičku k zemi.P3180038
 Motýl se snesl dolů a sedl si přímo na její květ. Ani motýlí tíhu necítila a blaženě nabídla svůj nektar, aby se Toník posílil a tím dal i bledulce naději, že příští rok tu nebude kvést sama, že příští rok tu budou dvě a budou si povídat stejně jako sněženky. Budu se spolu v chladných nocí zahřívat a další rok jich bude ještě víc a tak to půjde stále dokola,  až jich bude stejně jako sněženek.
Motýl Tonda se posilnil a vyletěl, aby se usadil na štítu chalupy, kam se opíralo slunce a rozvíral a zavíral svá křídla. Byl velice spokojený, až z té spokojenosti usnul.
 Brundilka se na tohle všechno dívala z plaňky v plotě. Snad by se dívala ještě, kdyby nepřiletěl Brundílek a nezeptal se: - "Maminečko moje, pročpak tady tak sedíš? Poleť domů, uděláme si čerstvé koblížky z pylových zrnek, já už se na ně moc těším." Přeletěl plot a snesl se k jejich domečku, který si vybudovali, v malé stráňce za plotem. Přečkali svou první zimu, a když Bůh dá, narodí se jim jejich první děti.

 Brundilka zanechala planého koukání po cizích motýlech a letěla za svým Brundílkem, aby mu uvařila to, co má tak rád

P3220062

Jo a dnes mi vykvetly první narcisy!

   

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Ze zahrady newold®blbne.cz 24. 03. 2012 - 09:36
RE: Ze zahrady zdenka"ren" 24. 03. 2012 - 13:07
RE: Ze zahrady ema70 24. 03. 2012 - 17:07
RE: Ze zahrady apok@lypsÍk 24. 03. 2012 - 20:53
RE: Ze zahrady adil 24. 03. 2012 - 21:00