Jarní

20. březen 2012 | 08.53 |

Jarní
2Toho roku byla zima přeukrutně dlouhá a zlá. Stále se jí nechtělo ustoupit, držela se studeným drápkem, byla neuvěřitelně rozmarná. Jednou nadělila mráz s rampouchy, jindy zas trošku sněhu, či jíní a bylo jí lhostejno, že každý touží po jaru. Ani sluníčku už se nechtělo, vlastně už nemohlo déle čekat, vždyť na jaro byl ten nejvyšší čas a tak si jednoho dne řeklo: - "Dost! – Teď budu zas kralovat já!" A začalo hřát. Svítilo a hřálo seč mu síly stačily. Snažilo se moc, aby děti  zapomněly na klouzačky, proto nejdříve probudilo talovín. Talovín proto, že je žlutý jako sluníčko samo, proto mu pomáhal na zemi potom se zaměřilo na sněženky. Hned potom začalo ťukat zlatým prstíkem tam, kde cítilo cibulky narcisů či tulipánů a hladilo jemňounce poupátka krokusům. Prostě sluníčko burcovalo z klidu všechny květinky, které odpočívaly přes zimu hluboko v zemi a ony se začaly o překot drát nahoru na svět, nahoru do toho příjemného slunečního světla i tepla. Zem začala vonět, stromy se nalévaly mízou a lidé se na sebe začali usmívatP3170152.
 Na mezi, která  dělila pastvinu s polem se v malém domečku probudil  čmeláček, co se jmenoval Brundílek. Probudil se, protáhl tělíčko, které ho přece jen trošku bolelo po tak dlouhém spaní a už spustil nožičky z postýlky na zem a začal si broukat. Broukal tak hlasitě, že vzbudil svou čmeláčí maminku, Brundilku. Ta se nespokojeně otočila z jedné strany na druhou ve své malé postýlce a řekla: - "Co to tropíš, Brundílku? Proč ještě nespinkáš?"
 Brundílek se hrčivě zasmál, že se Brundulka se ulekaně posadila a dívala se pozorně na svého Brundílka, jestli není po té dlouhé zimě nemocný. – Ale kdepak, nebyl! On se smál a smál a bylo mu moc a moc dobře, proto se rozdurdila, ale jen tak na oko: - "Ty čmeldo jeden, nezdá se ti, že je na jarní vstávání ještě moc brzo? Měli bychom ještě nejméně dva týdny spát."
 "Cože? Podivil se Brundílek. – "Dva týdny, říkáš? – Dva?!" Opakoval udiveně a pak smířlivě dodal. – "Ale kdepak, jen se podívej, mamko moje, jen si sáhni, jak máme teploučký strop naší chaloupky!"
 A skutečně! Strop byl vyhřátý jedna radost.
P3170009 "Asi tam venku svítí sluníčko a hřeje," řekla s nadějí Brundilka a honem také vyskočila z postýlky.
 Brundílek si navlékl své tričko s medovými a bílými pruhy, natáhl si kalhotky, které měly bílý pruh na zadečku a už si to namířil ke dveřím.

P3170148

 Brundilka si také oblékla pruhované tričko, jenže o malinko menší, protože i ona byla o malinko menší jak čmeláček Brundílek. Namísto kalhotek si oblékla sukničku stejně pruhovanou jako měl Brundílek kalhotky. Trochu si přičísla vlásky před kouskem sklíčka, které našla jednou na zahrádce u Červené chaloupky a viděla, jak má po tom dlouhém spaní trochu pomačkanou tvářičku. – "Jéjej, to si připadám nehezká," řekla si, ale to už Brundílek vstrčil hlavu do světničky. – "Honem! Honem!" Pobízel Brundilku. "Pojď se podívat, jak je venku krásně! – Jé, ty seš  hezoulinká," řekl zamilovaně, když se na svou Brundilku zadíval. Po tom dlouhém zimním spánku se mu zdála velice krásná a byl rád, že si vzal ji a ne Čmeldu od kravína.
 Brundilka se začervenala nad tou chválou, protože věděla, že má přece jen trošku pomačkanou tvářičku, ale Brundílek to pro ten náramný spěch neviděl. Proto se rychle přičísla a na hlavu si zavázala šáteček, aby také vylezla ven. – To vám byla krása! Tolik světla! Sluníčko svítilo, příjemně hřálo, travička se zelenala a všude se to bělalo malými zvonečky sněženek.
P3180024 "Jejej, to je krásy," povzdechla si a hned chtěla vyzkoušet jak já budou poslouchat křidélka po té dlouhé zimě. Šlo to bídně. Křidélka byla celá pomačkaná a oslabená. Brundilka musela chviličku počkat, až se blány na křidélkách vyrovnají, ale potom, - to byla krása! Letěla nizoučko nad zemí, pobrukovala si veselou čmeláčí písničku a vybírala si pro svůj sosáček tu nejrozkvetlejší sněženku, aby se napila čerstvého medového nektaru.
 Zlehounka se snesla na sněženku pěkně pozdravila. – "Dobrý den, první kytičko jara."
 "Krásný den," zacinkala sněženka.
 "Konečně tu máme jaro," řekla Brundilka a sněženka na to odpověděla: - "Ano, máme," a zas jemňounce zacinkala zvonečkem.
 "Sněženko, můžu si u tebe vzít trošku pylu? Víš po té zimě mám veliký, převeliký  hlad," poprosila Brundilka a sněženka se jen bíle usmála a kývla na souhlas.
 Brundilka se nasoukala do zvonečku, nabrala si do košíčku pylu co jen mohla unést a poděkovala.
 Sněženka se zas tak bíle usmála a řekla: - "To sis mohla Brundilko vybrat všechno. Já už bych ráda odhodila okvětní lístky a pomalu se připravovala na splnění svého poslání a poté se stáhla do cibulky, jsem  trošku, vlastně už hodně unavená." Svěřila se sněženka a Brundilka slíbila, že ještě dneska s košíčkem přiletí, že jen doma zadělá na pylové koblížky, které má moc rád její Brundílek.
 Sněženka sklonila hlavičku a souhlasně zakývala a Berundilka se vznesla nad plot, aby zaletěla do svého domečku u pastviny pro kravičky.
P3180036

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Jarní valach-ostrawski 20. 03. 2012 - 10:37
RE(2x): Jarní inenaso 20. 03. 2012 - 19:37
RE(3x): Jarní valach-ostrawski 21. 03. 2012 - 11:44
RE: Jarní zdenka"ren" 20. 03. 2012 - 11:11
RE(2x): Jarní inenaso 20. 03. 2012 - 19:38
RE: Jarní apok@lypsÍk 20. 03. 2012 - 15:24
RE(2x): Jarní inenaso 20. 03. 2012 - 19:43
RE(2x): Jarní adil 21. 03. 2012 - 08:39
RE(2x): Jarní newold®blbne.cz 23. 03. 2012 - 09:25
RE: Jarní adil 21. 03. 2012 - 08:42