Mrazivý únor

11. únor 2012 | 19.17 |

 Únor mám spojený s mrazy, studenou světnicí, kde maminka věčně hubovala na velliká kachová kamna, že netopí tak jak by měla a potom tatínek snesl z půdy malý bubínek, aby se ta "morna" jak maminka nazývala tu velikou světnici, vytopila a únor se mi také spojil  se zabíjačkou, co se pamatuji zabíjeli jsme jen dvakrát i když jsme měli tak veliké hospodářství. Jednou to bylo, ještě jsem  nechodila do školy a podruhé, když už jsem byla velká slečna. Příběh je z té první zabíjačky, ta druhá už se mne netýkala.

Zabíjačka!
20100222 bílá stopa mašinka 04 "Dneska děti nechoďte ven," řekla maminka a přikládala do kamen na kterých stál veliký hrnec ve kterém se ohřívala voda. Také na "bubínku" stál menší hrnec a i tam se ohřívala voda a v chodbě bylo hrnců, které jsou jindy schovány v kumbále! Na stůl tatínek položil veliký dubový vál, který stával na chodbě v "letní kuchyni", kde jsou také kamna a je v nich i kotel na vyvařování prádla a i tam se dnes topilo a ohřívala se v něm voda!
 Tolik horké vody bude potřeba na jednoho čuníka, který to má spočítaný, jak se večer přiznal tatínek. – "Tak už to má čuník spočítaný! Růžek přijde ráno po sedmé!"P2110037
 Já netušila, jak a kdo to čuníkovi počítal, jedno však vím jistě: - Nikdy by nechtěla být prasátkem! To se narodí mámě Julině takový maličký růžovoučký dětičky, potom se s nima všichni "muckají", šišlají na ně nechávají je, aby si běhaly po zahradě a ryly krásnými růžovými čumáčky, kde se jim jen zachce a pak jednoho dne z nich tatínek nadělá živé pytle!
 To vždycky přijde některý ze sousedů a tatínek s ním jde do chléva, aby si vybral. Oba se nakloní nad cihlovou zeď a dívají se do kotce k prasátkům a ten soused si prohlíží, kterého čuníka by nejraděj a pak mu ho musí tatínek chytit. Potom ho vstrčí do pytle a odnese na decimálku, kde čuníka pečlivě zváží a soused strká hlavu až k malé houpající se podlážce kam tatínek dává závaží, to aby se přesvědčil, kolik ten čuník má. Pytel se na decimálce vrtí, poskakuje a někdy to vypadá, že uteče dolů a to potom tatínek jednou rukou vyvažuje dvě hubičky u váhy a druhou přidržuje oživlý pytel.
20100222 bílá stopa mašinka 05 Když je všechno hotové, podají si oba ruce a živý pytel začne nespokojeně kvičet, že od nás odchází na sousedových zádech.

Takhle ubývá jeden čuník za druhým, až v chlívku zůstanou jen dva, nebo i jeden a ten už je náš! Od té doby se krmí a krmí a ven se nepouští, jako jeho máma Julina, to aby zbytečně nevyběhal, co do něj maminka třikrát denně nacpala. Jeho jediná povinnost je, aby řádně žral a tloustl! Potom přijde jeden smutný den, kdy to má i náš čuník spočítaný a ten den je právě teď!      

 Když přišel Růžek, maminka zopakovala, aby děti nechodily ven: - "Nemusíte u toho být." Přidala ještě a sama odešla.
 Co se dělo na dvoře jsem nevěděla a ani nechtěla vědět. Sedím na otomanu a takový divný pocit mě škrtil pod krčkem tak, že nemohu myslet na nic hezkého ani na nic ošklivého, - nemohu myslet na nic než: - "MÁ TO SPOČÍTANÝ!"P2110038
Kdyby mě tak někdo mohl říci, jestli mají prasátka také nebíčko, jako lid,i bylo by mě hned líp! Takhle jen cítím jak musí být čuníkovi hrozně, když TO nechce!
 Když zase přišla maminka do světnice, nabrala do kbelíku horké vody, řekla: - "Už můžete," a myslela tím, že už můžeme jít ven.
 "Už ho asi zabili, viď," řekla Míla a šla se podívat.
 Já nešla! Sedím dál a lituji čuníka i když maminka vždycky říkala, že se nesmějí litovat zvířátka z kterých se stalo "živobytí."
 "Co tu tak sedíš" zeptala se maminka, když vešla znova do světnice a viděla jak sedím na otomanu, nestříhám z papíru dečky nebo něco jiného z čeho by bylo potom papírků a bylo to jen pro zlost. Ani se neprohrabávám v Lidčiných věcech do školy, co tak ráda dělávám, když jsem ve světnici sama, jen sedím a jsem neuvěřitelně hodná.
 "Copak je?" Zeptala se maminka znova, když jsem neodpověděla.20100222 bílá stopa mašinka 05
 "Kam odešlo," řekla jsem a zas mi ticho uzamklo pusinku a jsem jako pěna.
 "Dítě!" zadívala se na mne maminka. "To je naše živobytí." Přidala a do kbelíku nabrala horké vody z hrnce na  kamnech. Na dvoře v neckách, ve kterých jindy prala prádlo,- teď prala střívka!
 Ten den neměl nikdo na nikoho čas! Tatínek začal nosit ono živobytí v které se proměnil čuník po částech do světnice a vkládal kusy do hrnce, kde to bublalo, kde to pářilo a plotna vždycky vztekle zasyčela, když na ni vyprskla voda.
 Řezník Růžek si svlékl svou halenu, vyhrnul rukávy vysoko nad lokty a vyndával kusy vařeného masa na vál, kde je nejdříve krájel na menší kousky, potom sekáčkem se dvěma ostří jako kolébkou, rozsekával a rozsekával stále dokola. Kořenil, solil, promíchával a zase sekáčkem prosekával a míchal oběma rukama.
200100102leden 011 Dívám se jak se jeho veliké ruce hrabou v hoře masa, jak ji hnětou, mačkají a znova míchají. – Potom se otočil a řekl mamince. – "Paňmámo musíte ochutnat! Nemám přidat koření, nebo přisolit? – Řekněte si!"
 Maminka nabrala ždibíček mezi palec a ukazovák, aby ochutnala. – "Dobrý, moc dobrý pane mistr." Pochválila.
 Když "pan mistr" začal plnit střívka, která na jednom konci maminka zašpejlovala, vstala jsem. Velice mne zajímalo jak maminka špejlí jako velkou jehlou střívko zašila. Jeden z konců špejle, měl špičku tou špičkou zaštupovala jeden z konců a potom protáhla střívkem špejli a kousíček z ní odlomila, aby odložila "obal na jitrničku" na vál. Mistr řeznický nasadil střívko na "nabíječku" a plnil! Každá jitrnička se zlehka zakroutila a mistr ji odložil na vál, a nebo ji hned podal tatínkovi a ten zas, stejně jako maminka zašpejloval jitrničku na druhé straně a kladl jednu vedle druhé. Bylo mi na tom divné jen to, že všechny jitrničky byly jedna jak druhá a všechny stejně zatočené! Jak to, že takové nejdřív rovné střívko se po naplnění tak krásně zakroutí?
 Když na vále zůstala jen hromádka prejtu, jak říkali té matlanici, řeznický mistr se otočil na maminku: - "To už necháme na pekáč, ne" a maminka přikývla.20100222 bílá stopa mašinka 05
 Tatínek naházel všechny jitrničky do stejné vody, kde předtím bylo to maso a po uvaření je opatrně vyndával, jednu po druhé a kladl na běloučké prkno se kterým odešel nahoru, aby nechal jitrničky vychladnout.
 Práce bylo i když pan mistr odešel. To tatínek krájel velikým nožem pruhy sádla a škvařilo se v pekáčích na plotně, potom se do vody po jitrničkách a mase dala krev a kroupy, maminka všechno okořenila a celý ten obrovský hrnec vynesli spolu s tatínkem do síně, aby tam polévka vychladla.          
 Ani já už nemyslela na čuníka, už myslím na živobytí, kterého přibývalo na stole a také myslím na to, že budu chodit s Mílou po vsi a roznášet výslužku!
 Výslužka se roznášela hned druhý den ráno! Maminka vždycky nalila do bandasky polévky a do bílého papíru zabalila jitrničky a jelítka, přidala kroupák a všechno dala do síťovky. Polévku nesu já, a balíček s ostatním Míla!   
P2110039 Připadala jsem si neuvěřitelně důležitá. Vždycky příjdeme tam, kam nás maminka s tatínkem poslali, pozdravili jsme a řekli: - "Naši vám posílají výslužku." Někdo se divil a ptal se: - "Vy jste zabíjeli?" To se jsem se také divila, že se ptají vždyť když někdo zabíjí ve vsi, vědí to všichni týden dopředu. Ale většinou se nikdo nedivil a my dostaly korunu, nebo koláč i buchtu a to jsme si obě myslely, že by byla koruna lepší! Buchty máme doma taky! Maminka upekla a s mákem! Však také mistr řeznický uznale řekl. – "Tím jste na to kápla paňmámo" když maminka přinesla pekáč buchet, kdy už nikdo nechtěl ovar ani vidět i když maminka přinesla ze sklepa křen, co měla v písku a dala na stůl i hořčici. Tak jsem se potom pozorně dívala kam maminka těma buchtama "kápla" ale nenašla nic! 26
 Řezník Růžek byl už tak trošku v "ráži" jak říkal tatínek, on si pořád nechával nalévat do takový malinký skleničky průsvitnou vodičku a vždycky řekl: - "Vejdi a neuškoď." Potom se otřásl a řekl uznale: - "Ale píše!"
 To všechno bylo moc divný, tak si zase lámu hlavu, proč to říká, když nikdo nic nepsal, ani ten listonoš nepřinesl žádné psaní, aby se všichni radovali, že píše třeba Kralupská teta, nebo strejda z Malovid.
 Když řezník řekl mamince: - "Přece byste pro něj neplakala," to už bylo nejdivnější. Maminka strouhala křen a popotahovala u toho a tak nechápu, když to ten řezník viděl, že si myslí, že pláče pro čuníka, nebo pro koho? 
 Když jsme roznesly s Mílou výslužku po vsi, moc se těším se na chvíli, až přijde Lidka ze školy, že půjdem spolu do města!
s13 Tak to řekla maminka! – "Až přijde Liduška ze školy, tak spolu půjdete ještě k panu řídícímu potom zajdete do kovárny, taky k sedláři a truhláři." Otočila se na tatínka.
 "Komu ještě, abychom na někoho nezapomněli."
 "No, Špoulovi bychom taky měli dát, nemyslíš?" řekl tatínek.
 "Já nevím, ty šaty ti neušil zrovna dobře," zapochybovala maminka.   "Ale když myslíš, mně je to jedno."
 "Je to holomek," přiznal tatínek a podrbal se v zátylku. "Drahej byl!" Ještě jako kdyby zvažoval, ale pak mávl rukou: - "Pro pár jitrnic, pro klid duše a dobrý sousedský vztahy."9
 Takže krejčí Špoula také dostal výslužku i když špatně ušil tatínkovi šaty a soused zrovna nebyl, to teda tatínek přehnal. Krejčí bydlel nejdál a nedal nám ani korunu! Řekla jsem si večer a bylo mi moc líto, že už máme výslužku roznesenou. Nahoře ve městě se mi to líbilo víc, jak tady dole ve vsi. Bylo mě úplně jedno, že všechno odmluvila Lidka a já vždycky jen pozdravila když jsme přišly a zase když jsme odcházely. Nejhezčí to snad bylo ve škole! Paní řídící se usmívala a měla takové krásně kudrnaté vlasy a tmavé dlouhé šaty s bílým límečkem. Dala nám napít limonády a ještě jsme dostaly "od cesty" každá kousek čokolády!
 Když jsme ale přišly do kovárny myslela jsem si, že nejhezčí je to tam. Jak bylo ve škole všechno čisťoučké a paní řídící tak krásně voněla a doma to měli takové vznešeně krásné, tady v kovárně bylo všechno černé, v koutě byla výheň s ohněm a kovář Drbal se rozháněl velikým kladivem jsme právě když přišly.
20100222 bílá stopa mašinka 05 "Kovárna je jak malé peklo", pomyslela jsem právě když kovář položil kladivo a do ruda rozpálenou tyč zastrčil do výhně.
 "Copak jste nám přinesly Pivoňčata" zeptal se a já se lekla, že na nás křičí jako kdybychom něco zlého provedly. Když Lidka řekla, že jdou s výslužkou, otevřel dvoře do chodby a zavolal: - "Anežko, pojď sem na chvilku!"
 Přišla "kovářka" široká v bocích červená ve tváři s úsměvem přes celý obličej a pozvala nás dál.
 Nic tak krásného jsem ještě v životě neviděla! Nad otomanem byla na zdi klec a v té kleci dva krásní ptáčci! Jako uhranutá se dívám na dvě Andulky, jak nám řekla "kovářka", že se ptáčci jmenují. Andulky přeskakovaly z jednoho bidýlka na druhé, křičely u toho a hned zase zobaly takovou malou žlutou kuličku, kterou měly přidělanou v té kleci a zase skákaly z bidýlko na bidýlko. "Já jsem nic tak krásnýho ještě v životě neviděla," řekla jsem si a "kovářka" se jen usmívala a usmívala, aby se nakonec zeptala: - "Líbí se ti?" 
 Aby ne! A tak jsem jen zakývala hlavou a byla celá smutná z toho, že mě Lidka tahá za rukáv: - "Už musíme jít."
 Cestou domů horečně přemýšlím, kdy zase budou moci chodit s výslužkou a jsem moc smutná z toho, že nemáme žádné prasátko ve chlévě, jen tu Julinu!
 Snad bych i tu Julču obětovala, jen abych mohla znova ke "Kovářovým", s novou výslužkou, kde bych se dívala na dvě křičící Andulky a úplně jsem zapomněla, že už tatínek byl  s Julinou u ženicha dole ve vsi a ona čekala malá růžovoučká selátka!
1

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Mrazivý únor davidhavel 12. 02. 2012 - 09:32
RE(2x): Mrazivý únor inenaso 12. 02. 2012 - 14:50
RE: Mrazivý únor newold®blbne.cz 12. 02. 2012 - 11:04
RE(2x): Mrazivý únor inenaso 12. 02. 2012 - 15:36
RE: Mrazivý únor hospodynka 12. 02. 2012 - 11:42
RE(2x): Mrazivý únor inenaso 12. 02. 2012 - 15:36
RE: Mrazivý únor adil 13. 02. 2012 - 13:44
RE(2x): Mrazivý únor inenaso 13. 02. 2012 - 15:48