Kočky kočičííí

4. únor 2012 | 18.31 |

Naše maminka jednou řekla podivnou větu: - "Když je něčeho hodně, musí se s tím šetřit." Nechápala jsem to, když je něčeho hodně, tak je toho prostě hodně, proč tedy  šetřit? Čas mamince dal za pravdu. Měli jsme tady ledasčeho hodně a už nemáme. Měli jsme nejhustější železníční síť v Evropě a dnes se někam ani nedostaneme, pro zrušení tratí. Měli jsme třetinu republiky porostlou lesy, dnes jsou mezi nimi vytěžené pruhy, lysiny a kdo ví jak  bude dlouho trvat než se objeví nasprosté holiny, a 13tolik továren jsme měli a namísto nich máme ruiny a tolik,... Jenže já chtěla psát o kočkách, kterých jsem měla také, jak se mi zdálo hodně, a dnes mám jen dvě a ještě ty nejstarší. Péťu a Miňunku.

  Když jsem se smířila s naší kočičí armádou a starala jsem se o ně myslím dost pečlivě a oni mi rostli a já si neuvědomovala, že i dospívají a tak bych se mohla dočkat dalších "radostí."  Přišly jiné starosti a člověk se s nimi musel vypořádat. Péťa o svou roztomilost přišel, stal se  z něho svůdník, tulák a rváč, nejednou se vrátil domů s natrženým uchem, nebo s kusem vyrvaného kožíšku. Chvilku dělal dobrotu a jen se oklepal, už zase někde lajdal a vždy tam, kde měli nějakou tu kočičku.080813Tereza 001-1

  Jedno ráno, bylo to v polovině prosince se mi zdálo, že se cosi černého mihlo pod rododendronem. Zůstala jsem stát a dívala se do míst, kde ono černé zviřátko zmizelo a přemýšlela: - "Vypadalo to jako kotě! Ale teď v prosinci a kotě?- Takový nesmysl," napomenula jsem se a přestala na to myslet.

  Přešly dva dny a zase tu to cosi bylo, ale už v kůlně, když jsem nesla snídani kočkám. Zadívala jsem se pozorně, ale zmizelo to, tak jsem se posadila na schody vedoucí nahoru na seník a koukám jak se Mikeš s Jitkou cpou a v tu chvíli opatrně zpoza jakési bedýnky skutečně vylezlo maličké černé stvoření, - kotě!

080813Tereza 026-1 Kde se tady vzalo? Vrtalo mi to hlavou, nevšimla jsem si, že by se některá z našich koček kulatila, ale kotě tu bezesporu bylo! Miňunka měla ten první rok koťata třikrát a vždycky po pěti. Ta poslední sama usmrtila takový docela drastickým způsobem a od té doby už nikdy koťata neměla, cosi se stalo a ona už přišla o možnost stát se znovu maminkou. Bude to asi Jitky, už nebyla kotětem, už dospěla, kdo by to byl jiný? Nesmí to s tím mrnětem dopadnout jako s Mikešem a Jitkou, nesmí být tak divoké! Nikomu se nedá vnutit takové kotě, nikdo nemá tu trpělivost ochočovat divocha, řekla jsem si a začalo dlouhé trpělivé přemlouvání, nastalo zvykání koček, že asistuji u krmení i když jsem se tam klepala zimou. Když se mi poprve podařilo odchytit to malé a dala jsem si ho na klín, abych mu z ruky podávala kosíčky masa.

(Uvařila jsem játra, aby to hodně vonělo.) Srdíčko mu bušilo, nejprve se snažil škrábat, snažil se vyprostit z mé náruče, ale vůně takové pochoutky, kterou ještě v životě neochutnalo, dokázala své. Bral si opatrně kousek po kousku a tak se to opakovalo den co den až se kotě konečně přestalo bát a já ho přinesla do světnice, kde se mu velice zalíbilo za kachlovými kamny, vyhřívalo se a nádherně u toho předlo. - Bylo ochočené. Ráno stačilo rozsvítit a už stálo připravené za dveřmi jako Miňunka, která na něho sice v prvních dnech prskala, ale zvykla si, že se musí s ním dělit o místo za kamny.080813Tereza 140-1

  První snídani měl Mikýšek v kuchyni, na druhou se mnou utíkal do kůlny a zase se vracel, aby se vplýžil do chodby, potom do světnice, kde se choval jako kdysi Binec. Všude ho bylo plno, pletl se pod nohama, do všeho vlezl a rostl ten malý dareba, tak jsem mu sehnala nový domov.

  Seděl u mne na klíně a já ho hladila  a on spokojeně předl a vyprávím mu o jednom starém pánovi, který je sám, který má sice pejska, ale jeho kočičku přejelo auto a že tedy Mikýšek k němu půjde do služby a on ho bude mít rád stejně jako já. - Asi to nechtěl. Druhý den začal kýchat, třetí den mu teklo z očiček, prostě onemocněl.

  Když čtvrtý den neseděl přede dveřmi ani nepřišel na snídani k ostním, stalo se cosi podivného.  Mikeš, tak říkáme tomu velkému a divokému se mi začal ono ráno třít o nohy, předl u toho a když jsem se sehnula, abych ho pohladila, neutekl. - To se mi ještě nikdy předtím nestalo. 

080813Tereza 028-1  Začala jsem hledat v seně malého Mikýška. Myslela jsem, že leží někde v díře, kterých tam bylo dost a dost na schovávačky, ale na seníku byla jen Jitka a neutekla přede mnou, jen mne pozorovala jak prohlížím všechna ta místa, kde by mohl kocourek být.

  "Kde máš Mikýška?" Zeptala jsem se a Jitka na mne jen tak zírala. Mikýšek musel být její a určtě ho měla s Mikešem, on byl jeden jako druhý i s tou bílou skvrnou pod krčkem. - Našla jsem ho druhý den, už nežil a ten velký se od té doby nechával ode mne hladit, dokonce i Jitka snesla mou ruku na svém těle i když ne tak odevzdaně jako Mikeš. Jakoby se ten malý převtělil do toho velkého a vysvětlil mu, že mne se přece nemusí bát, že pohlazení i když od člověka může být i příjemné. Mikýšek má nad sebou vrstvu země a v té zemi krásnou květinu, to aby jeho spánek nikdo nerušil.

  To by mohl být konec vyprávění o mých divokých kočkách. Jitka měla  dvakrát do roka po jednom kotěti, to se  dalo někomu vnutit a ona když na ni ta velká chvíle přišla, nechala mi kotě vždycky tak, abych ho našla a já s ním sedávala v seně, hladila ho, povídala si s ním a tak ho pomaličku zvykala. Když jsme měli poslední koťata vůbec, byla dvě, byla bílá a krásná. To jedno se nám nějakým záhadným způsobem ztratilo ze dvora ještě maličké a to druhé jsem odvezla k Irče pro jejího známého, bylo slíbené a ještě dnes mě to mrzí, protože krátce na to zmizela jak Jitka, tak i velký Mikeš a já mám zas jen toho Péťu a Miňunku, kteří každé ráno sedí na okně jak jen ve světnici rozsvítím. - Pravdu měla maminka: - "Čeho je hodně, s tím se musí šetřit!"

P6300017

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Kočky kočičííí hospodynka 04. 02. 2012 - 18:40
RE(2x): Kočky kočičííí inenaso 05. 02. 2012 - 05:53
RE: Kočky kočičííí tenisák 04. 02. 2012 - 19:22
RE(2x): Kočky kočičííí inenaso 05. 02. 2012 - 05:54
RE: Kočky kočičííí valach-ostrawski 04. 02. 2012 - 20:40
RE(2x): Kočky kočičííí valach-ostrawski 04. 02. 2012 - 20:46
RE(3x): Kočky kočičííí inenaso 05. 02. 2012 - 05:57
RE: Kočky kočičííí petr Červenka 04. 02. 2012 - 20:52
RE(2x): Kočky kočičííí inenaso 05. 02. 2012 - 05:58
RE: Kočky kočičííí apok@lypsÍk 05. 02. 2012 - 10:37
RE: Kočky kočičííí tales 05. 02. 2012 - 19:10
RE: Kočky kočičííí tadyatam 06. 02. 2012 - 07:54