Jen tak zlehka

26. květen 2010 | 06.08 |
› 

Musím přiznat, že včerejší den se vydařil, - nepršelo, nepřipálila jsem oběd, mám uvařeno i na dnešek.

tak snad se i ten  dnešek vydaří stejně. - Trošku jsem plela, Daníček ležel  vedle v řádku s cibulí sice

jen do chvíle, než se za plotem objevil Rek.

Rek je krásný pejsek (sousedů) a Danek by potřeboval kamaráda, Rek by potřeboval kamaráda

a oba to dávají pořádně najevo. Bohužel, já sice nejsem proti, - ale paní sousedka se bojí, že by Rek

utekl, tak žádné kamrádění nebude. Jenže Rek chce být blíž k Dankovi, tedy přeskočí plůtek a už je mezi

borůvkami. - Což je  strašný přečin, to já chápu, dokonce poničil jeden z keříčků a dostal za to "domácí

vězení," včera byl pouze uvázán. Tak jsme se raději přisunuli do předzahrádky. Vysázela sem afrikány 

a  slez. Snad to vydrží a slimáci to nepožerou hned první noc. To jsem si myslela, ale nevydrželo,

zapomněla jsem na slípky, které jakmile někde pracuji, už mi příjdou pomáhat a tak co jsem zasadila,

to mi  vyhrabaly. Nevadí, máme ještě sazeniček, tak to opravíme a už si dáme na slípky pozor.

(Kačeny, jen si hrajte, a dostanete taky domácí vězení a budete to mít.)

  "Jestli chceš nafotit koťata, tak si dones foťák," slyším najednou Pepího, kterak se nabízí.

 "Ty je našel?" - Úplně jásám, protože já prolezla večer celý seník, ráno znova celý seník, všechno,

ale ono to nejde prohledat všechno, když máte polovinu seníku zacpanou senem a v něm jsou ještě

tunely, které dělal Vašík s Madlou, když si hráli o prázdninách. Jakmile jsem dala Barušku pryč,

nepotřebuji tolik sena. Těch pár králíčků, toho moc nepožere.

Okamžitě jsem opustila zahradinčení a s foťákem jdu za Pepím. - "Jak si je našel?" jsem zvědavá.

"No řekl jsem Dankovi, - "hledej a on hledal."

Tak tohle jsou naše ještě slepá koťátka, jsou jim čtyři dny.  

párek

Tohle ještě ne, takhle to začalo. Bílý kocour, dalo by se říci starý dědek. vždyť už chodil za  Vašíčkem,

to byla naše první kočička, která  byla úžasná, měli jsme ji snad šestnáct let a neměla ani jednou

koťata, prostě moderní kočka. Potom si ho pamatuji, že chodil za Míňou, to je kočíčka, kterou asi někdo 

vyhodil a ona přišla k nám a nebo si ji naši dva kocoujři někde sami našli a přivedli, tak JItka může být

klidně jeho dcera. Bude mu už nějakých těch pár... Je orvaný, je drzý, ale pamatuji, když jsem ho viděla

prvně jen jsem vydechla nadšením, jak  byl krásný. 

máma

Takže z vysedávání na plotě se starým kocourem se takhle Jitce vyplatilo.

Tady jsem je načapala, když

jim byl den. Ještě dva mi je nechala na původním místě a najednou je přenesla.

zvědavec

Fotíme to pod střechou kůlny, kde Pepí udělal  takovou verandu a  světlo tam není, fotka byla tmavá

a nějak jsem ji pokazila, ale je vidět, že to jsou koťata i když Danek vypadá jak obluda, ale to se jen 

seznamuje s miminky.

meňata

Tady je vidět, že jsou skuečně bílá, ne žlutá. Slepá, jemňučce kňourají a Daníček by je potřeboval opečovávat.

mrňata 2

3

Jestli mi je Jitka zase někam neodnese, občas je zvěčním a uvidíme co z nich vyroste. Doufám, že najdu

nějakou hodnou rodinu, kde si je vezmou a když ne, . tak co? Už jsem měla i devět koček, tak to přežijeme. 

Takže vydařený den, prádlo mi uschlo, pěkně jsem ho srovnala, abych nemusela moc žehlit, trošku jsem i

vyplela, trošku jsem i uklízela na seníku, když jsem si myslela, že to snad i půjde, - nepůjde. Těch

zavařovaček co tam je, těch přepravek, různé koše co jsem kdysi potřebovala, dvě válendy, které nám bylo

líto vyhodit, že co kdyby přijelo hodně lidí, (bývá to něky i osmnáct) naše rodina je veliká, -  prostě

plachyty na přikrytí sena atd, atd.

Teď ráno to nevypadá nijak, na Ještěd sice vidím, ale sluníčko? - včera bylo krásně modré nebe s bílými

mraky, vítr si pohrával se stromy a břízky ševelily, smrky naopak tak krásně šuměly. Je fakt, že to není

zahrada, že to je pořádný binec se vším možným, jo zapomněla jsem na borovice, mají nádherné přírůstky,

které jsou jak vánoční svíčky, tak už dost, nebo to ani nedopíšu, (já když se rozkecám,... nevím kdy přestat.) 

  Pak přišla noc, kdy měsíc svítil jako obrovský lampion, nebe bez mráčku, já nemohla spát, pořád si říkám

co ještě zítra udělám a když už zabírám mňukla si Míňa, že chce ven a tak z postele, pěkně po schodech

dolů a milostpaní otevřít,  měla štěstí, že se mi nechtělo večer na půdu, to  bych ji vyhodila hned a ne, že

se tam bude válet po postelích, které jsou tam pro děti když přijedou, - tak konečně už dej pokoj ukonči to!!!!

- Jo a konečně jsem taky vyhodila králíčkům hnůj, - už mlčím, už mlčím,...  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jen tak zlehka Černovláska 26. 05. 2010 - 05:55
RE: Jen tak zlehka adil 26. 05. 2010 - 07:29
RE: Jen tak zlehka hospodynka 26. 05. 2010 - 07:47
RE: Jen tak zlehka newold®blbne.cz 26. 05. 2010 - 09:51
RE: Jen tak zlehka mi-lada 26. 05. 2010 - 10:54
RE: Jen tak zlehka jarmila 26. 05. 2010 - 12:18
RE: Jen tak zlehka nena 27. 05. 2010 - 06:17
RE: Jen tak zlehka newold®blbne.cz 27. 05. 2010 - 12:19