Koťata

22. leden 2012 | 16.36 |

Jelikož se venku zas zima zbláznila a namísto sněhu nám tu prší, tak jsem se začla hrabat ve fotkách, abych našla ta naše malá koťata o kterých jsem už tady začala vyprávět.

080604můrkarník 048 Vracím se do roku, kdy jsme si je donesli domů, ten rok bylo léto suché a horké! Většinu dne jsme pobývali na zahradě a dvorku. Já od doby kdy se už dá sušit  seno, tak suším a suším! Pobíhám s hráběmi doprovázená Daníčkem a oběma kocourky. Daníček se mi naučil pomáhat tím způsobem, že popadl hrábě do zubů a už s nimi pelášil dozadu za zahradu, kde jsme měli pronajatý kus louky. Přesně věděl kam a kdy jdu. Pro zelené krmení se chodilo jinam, na obracení sena také jinam a tak Daníček běžel vyšlapanou pěšinkou a za ním já a za mnou Binec (tak jsme začali říkat bílému kocourkovi) a za Bincem Péťa, tak se jmenoval ten černý. Péťa se jmenoval proto, že náš vnuk Petr si koťátko zamiloval a víc jak na mne a dědu se těšíval na své koťě. Koťátka byla vskutku vymazlená, přítulná a dovádivá. Večer jsme prováděli odchyt a odnášeli je na noc k Barušce do chléva s tím, že by se jim mohlo venku něco přihodit. Snášeli ten přesun velice dobře, ve chlévě se k nim přidala Miňunka, ono zatoulané černobílé koťátko, které celé dny bývalo kdesi schované.080604můrkarník 047

  Jak se moje vábivé: - "Čičičičííí-čičičí," ozývalo, koťata podle nálady buďto vylezla okamžitě odněkud, domnívajíc se, že s oným vábením přijde i něco na zoubek, nebo se volání muselo opakovat několikrát a tak dlouho, než je omrzely prolézačky ve dřevě, nebo v seně a kdovíkam kocourci všude zalézali.

080410 CMELAK 008-1  Ten rok narostla tráva, ale vlivem sucha otavy už ne. Zahrady kde se seče nakarátko trávník byly žluté a pastviny až do země vypasené stádem statkových krav. Přehnat je nebylo kam a tak dostávaly na postvinu valník se senem, které mělo být na dobu zimy. Já začala jezdit na letiště, kde se seká plocha a nechává se tráva zaschnout a prorůst novou trávou. Vyhrabávali jsme ve večerních hodinách polosuchou trávu a na dvorku dosoušeli. Za zvíře má člověk zodpovědnost a nemít mu co dát do žlabu je neodpustitelné! Když slunce zapadlo a nebyl už tak velký žár, vzala jsem kárku hrábě a vyjelo se s Dankem ven .Koťata když viděla naše přípravy, samozřejmě vypochodovala vraty na ulici, že tedy také půjdou s námi.

  "Nic, vy budete doma," přikázala jsem a popadla obě do náruče a vrátila je na dvorek. Sotva jsem však vytáhla paty ze vrat, už byli "kluci"  zase na ulici. Tohle se opakovalo několikrát, nemohli pochopit, proč jednou smí jít s námi a jindy nesmí. Tak jsem je zavírala do kůlny, odkud sice vylezli ale my už s Dankem byli ti tam.

  Život se zvířaty je bohatší jak život jen pro sebe sama. Pozorovat hrátky když jsem se vrátila s vrchovatě naloženou forkou a vyklopila ji pod kaštanem, když jsem polosuché seno přikrývala na noc plachtou a koťata lovila šustícího obrovského trvora, který se hýbal a který jim neustále unikal a když se plachta na kupu položila a zklidnila se, kocourci si našli  klásek a pohrávali si s ním v pacičkách a my se dívali, jeden druhého upozorňovali na to, že: - "Podívej se jak je šikovný! - Je, podívej se jak je hloupý, myslí si, že když se to hýbe, může to sníst."080407 kapičky dešťovky 012-1

  Binec mi zničil stromeček granátového jablíčko v květináči, jelikož se učil po jeho kmínku  šplhat a celý mi ho odřel. Polámal fuchsii, stromeček několik let pěstovaný, jen proto, že se květy na jeho větvičkách zlehounka pohupovaly.

  Nevadí i když květina je také živá! Nevadí, udělala jsem si nové řízky a pěstovala novou. "Dětmi jsou jen jednou," říkávala jsem, když něco provedli. Binec byl nádherné kotě, jeho bílá barva se změnila na barvu bílé kávy a ouška, pacičky, konec ocásku s čumáčkem byl tmavohnědý. Byl obdivován kolemjdoucími a že byl důvěřivý, jednoho dne prostě nebyl. Někomu se tolik zalíbil, že nám ho odnesl a Péťa zůstal sám a v tu dobu ho nahradila malá Miňunka, která už se v našem malém hospodářství okoukala a považovala se za jeho součást. Mohli jsme jen vzpomínat jak spolu kocourci spávali stočeni do klubíčka a vypadali jako "Jing-Jang." Jak spolu dováděli a když byli u nás ve světnici, jejich nejoblíbenější místo byla trouba u kamen. Když měli dost dovádění venku a my tam nebyli, tak si vyskočili na okno a bušili pacičkami, abychom je vzali dovnitř. Jen jsme doufali, že ruce které nám Binečka odnesly byly stejně vlídné a starostlivé.

080502 KRYSTOFAK 005-1

sova 020-1

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Koťata adil 22. 01. 2012 - 17:01
RE: Koťata inenaso 22. 01. 2012 - 17:08
RE: Koťata mi-lada 23. 01. 2012 - 16:04
RE(2x): Koťata inenaso 23. 01. 2012 - 18:51