Je to jen v lidech II.

9. leden 2012 | 13.13 |
› 

090206batikování 014-1Když jsem měla vyjít školu, začal problém co se mnou. Dítě kulaka, navíc dcera, malá hubená, takový kuře neopeřené a bylo mi popuhýcvh 13apůl. Naši byli kdysi  mnou nadšení jak jsem chytré dítě a dali mne do školy dřív. Teď jsem měla vyjít a ne abych o sobě mohla rozhodout sama, rozhodovalo se  na místní schůzi KSČ, proč? Děti zemědělců nesměly nikam jinam než do zemědělství! Jenže, já jsem byla zapeklitý případ, nechtělo mne JZD, jak jsem uvedla , byla jsem mrňavá, hubená, přece na ní nebudeme dělat, - rozčilovaly se ostatní ženské a tak přišly v úvahu  vojenské lesy a statky! Ty mne také nechtěly, měly svých zaměstnanců dost. Doma jsem zůstat nemohla, můj otec nepřítel vesnice by mne vykořišťoval, ale pak se přece jen našlo řešení, šla jsem do učňáku a na internát! - Byla to pro mne úžasná výhra. Jsem původním povoláním  pánská krejčová, které se práce zalíbila, které dokonce říkali, že se neminula povoláním a kterou si po dvou letech při závěrečných zkouškách vybrala zkušební komise složená z odborníků z Prostějova, jako jednu ze čtyř talentovaných do své školy v Prostějvoě po roční praxi v Severce.090206batikování 016-1

  Všechno bylo kouzelné až do doby, kdy jsem musela jak mnoho ostatních na brigádu, tehdy to byla řepná brigáda do JZD nad kterým měla 090206batikování 015-1Severka patronát. Na poli nás honila jedna z největších soudržek, říkalo se jí obecně Cestářka, protože její muž býval cestářem, než se dal na politiku, všechny sochy podle cest poznamenal svou lopatou tím, že jim pourážel hlavy a ruce. Tak ona Cestářka mi nejdříve ukazovala jak mám vytahovat řepu ze země, potom jak ji mám oddělit od chrástu a jako by si vzpomněla kdo jsem polichotila mi: - "Ty seš moc šikovná a pracovitá, navíc se z tebe  v tom učelišti stala hezká holka, víš, že by  ses moc hodila k našemu Pepíkovi? Co kdybyste to dali dohromady?!"  Tehdy jsem udělala obrovskou chybu, na kterou jsem téměř doplatila. Pepík ten její syn byl jeden z největších sígů už ve škole, jaký musel být teď? Synek rodičů, kterých se bála celá vesnice si mohl dovolit všechno a také dovolil a  tak jsem po pravdě udiveně odpověděla: - "Pepíka? Toho ani kdyby byl posledním na světě," a ještě jsem se stačila usmát a to bylo moje poslední pousmání na dlouhou dobu.

  Cestářka si vzpomněla, že jsem jim tak nějak unikla a začala pracovat na tom, aby ta holka toho  kulaka P. vypadla z továrny a šla tam, kam patří. " Dejte jí sem k nám, já si nad ní vezmu patronát." Hřímala na schůzi představenstva, ona byla v onom JZD rostlinářkou.

  Ředitelé továren byli dříve trošičku jiní jak dnes. Dnes by si takový ředitel s nějakou dělnicí nedělal žádnou hlavu, ale ten můj tehdy za mnou přišel s tím, že má na stole požadavek, na mé propuštění a že musím nastoupit do rostinné výroby v JZD tam u nás. - Byl to ČLOVĚK, který se  začal o tu obyčejnou holku prát, i on vyslovil své požadavky a na JZD chtěl vyrovnání za moje vyučení, za ztrátu, kterou tím podnik utrpí a já ani nevím co všechno se tehdy všechno dělo, ale  jednou konečně přišel s tím. - "Už se nemusíš ničeho bát, nikdo si na tebe nároky už dělat nebude, jen s tou školou se musíš rozloučit. Je mi to líto." - Nevím proč se říká tahle fráze, ale myslím si, že tehdy mu to bylo opravdu líto. 

  Je to jen takový malý tehdy v těch letech běžný  příklad z toho, že ne režim, ale všechno je jen v lidech. Dej maličko moci člověku a teprve potom poznáš jaký vlastně je.    

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Je to jen v lidech II. sayonara 09. 01. 2012 - 13:20
RE(2x): Je to jen v lidech II. inenaso 09. 01. 2012 - 21:54
RE: Je to jen v lidech II. apok@lypsÍk 09. 01. 2012 - 18:02
RE(2x): Je to jen v lidech II. inenaso 09. 01. 2012 - 21:54
RE(3x): Je to jen v lidech II. lentilka®sdeluje.cz 11. 01. 2012 - 08:56