Naše maminka

25. prosinec 2011 | 07.23 |
› 

PC240026Jsou Vánoce! Vlastně je stále ještě Štědrý večer a já do této chvíle četla novou knihu, kterou jsem nadělila Pepímu a je takúžasná, že jsem se nemohla odtrhnout a ani pohádky v telce mě od četní neodradily. Jenže už je pokročilý večer a trošku mne páli oči, tak jsm s Dankem přešla nahoru, zatopila si v kamenech a maličko zavzpomínala. Jelikož se tady děti střídaly od včerejšího odpoledne a celé dnešní odpoledne, neměla jsem čas na nějaký smutek nebo  zamyšlení, až teď. Zvala jsem si k sobě všechny ty, kteří už přijít nemohou a říkala si o kom si s vámi popovídám. Vyhrála to "naše maminka." Už jednou jsem se přiznala, že "naše maminka" byla maminkou mého Pepy. Myslela jsem na ni dnes víc jak na druhé asi proto, že jsme se prvně setkaly právě o vánočních svátcích. Bylo jí ten rok právě padesát let, měla modrošedé oči, vlasy sepnuté vzadu do drdolu a kolem spánků i nad čelem se jí stáčely do prstýnků téměř dětské vlásky.

PB250029 Neměla to zrovna lehké,  maminčin život bez rodičů dokázal, že v dospělosti nebylo lidského trápení, neřesti, výstřednosti, bolesti, ani radosti, kterou by nedokázala pochopit. Všechno co život přináší, co do něho patří, co do něho vkládá člověk i Bůh pro ni nebylo cizí. Přiznávala se, že ani neví z kolika byla dětí, její maminka zemřela zároveň s dítětem při posledním porodu. Narodila se nám na Vysočině a po smrti maminky si děti rozebrali příbuzní a ona se sestrou Mařkou a bratrem Josefem se dostala do rodiny strýce, který vyráběl fajfky z vyšňového dřeva.

"Z té doby si moc nepamatuju," přiznávala, "jen to jak na dlouhé lavici byly narovnány troubele a my jsme si hráli s odřezky dřeva." Také na to jak často měli hlad vzpomínala, vyprávěla jak chodili na louku, aby si tam trhali jetelové hlavičky a jedli je. "Já s Mařkou jsme si ještě domů odnášely vždycky v zástěrce." Tatínek byl voják rakouské armády, kterého vůbec neznala. "Ani nevím kdo mne odvedl do první služby, jestli to byl strýc a na žádnou tetu si také nepamatuji, že by tam byla." Děti, tenkrát  sloužily na vesnicích jako pasáci hus, později koz, podle toho jak rostly se jim přidávala práce. maminka dělala všechno, byla k ruce paničkám ve městě, v jednom řeznictví myla od krve stoly a rohože, z téhle služby se dostala i do dětského domova. Milostpaní jí dala do vlasů jakýsi hřeben, aby jí nepadaly do očí a ona si ho zlomila. Dostala pohlavek a hřeben jiný se slovy: - "Jestli ho zlomíš, tak tě zabiju." maminka říkala: - " Já jsem ve škole dostala od pana učitele pohlavek a on se mi ten hřeben zas zlomil a já už jsem se viděla jak visím na háku v tom řeznickém krámě, tam se zabíjelo neustále a já jí věřila, že to udělá a tak jsem ze školy šla a šla až mne chytil četník a skončila jsem v domově.

PC240036

  Také když povyrostla byla chůvičkou v jedné rodině. Hlídala klučíka Vašík se jmenoval a hodně často na něj  vzpomínala. Klučík nechtěl večer usnout a tak ho dávaly s milostpaní na polštář a s tím polštářem ho tak dlouho houpaly až konečně usnul. 

"Jednou jsem milostpaní navrhla, že se pokusím Venouška uvozit v kočárku. A tak když jsem vyjela ven, za rohem, kam nemohla milostpaní vidět, jsem vytahla milého Venouška ven a naplácala jsem mu co se do něho vešlo. Potom jsem mu pohrozila, jestli nebude spát, dostane ještě víc a kluk usnul. Párkrát jsem to zopakovala a potom stačilo jen pohrozit a kluk spal. Potom  jsem ho mohla uspávala i doma, ale milostpaní u toho nesměla být. Stačilo jen pohrozit a byl jako beránek. Ale měl mě stejně nejraději, protože jsem si s ním hrála a dělali jsme spolu blbosti."

  Sedávala jsem s maminkou u kamen na stoličce, a ona  vyprávěla a já naslouchala. Probraly jsme všechno z jejího života, všechny ty služby od dětství až po dospělost, všechny ty ústrky, i to jak za ní chodil tatínek, vlastně se příznávala, že za ní chodili vždycky tři, byli to kamarádi, ale pak začal chodit jen ten jeden. Ráda zpívala, dříve se mládež scházela na návsi, maminka s pýchou říkala: - "S tátou jsme zpívali dvojhlasně."  Měli spolu tři kluky a jednu dcerku. Děti pro ně byly vždycky na prvním místě. Když nám maminka zemřela, Irenka napsala do Pasek na matriku a oni nám z ní poslali výpis. 

 Maminka se narodila desátá v pořadí 26. března 1912. 

Krásný zbytek svátků Vánočních.

PC240031  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.25 (4x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Naše maminka zdenka"ren" 25. 12. 2011 - 09:09
RE(2x): Naše maminka inenaso 02. 01. 2012 - 19:36
RE: Naše maminka tales 25. 12. 2011 - 17:17
RE: Naše maminka sv 02. 01. 2012 - 11:30
RE(2x): Naše maminka inenaso 02. 01. 2012 - 19:37
RE(3x): Naše maminka sv 03. 01. 2012 - 15:35
RE: Naše maminka sidy 02. 01. 2012 - 13:35
RE(2x): Naše maminka inenaso 02. 01. 2012 - 19:39