Všední vztekání

18. prosinec 2011 | 18.09 |
› 

Začalo v pátek! Ráno se východ zabarvil do rudých červánků, tak jsme rychle s Dankem vyběhli nahoru k "Rusáku," než se ona krásy vytratí. "Bude krásný den," sdělila jsem svému psu a tomu ono sdělení bylo úplně fuk. A tak jsme došli až ke hřbitovu a pak se vraceli pomalu  cestou dolů. Rudá se pomaličku vytrácela, bledla a na nebíčku se utvářely malé ostrůvky modré oblohy. "Uvidíš, že bude hezky," zopakovala jsem to co se nesplnilo ani v nejmenším. 

PC160030

  Když přišel na devátou Pepí, už bylo nebe,  vlastně žádné nebe nebylo, jen všude takové podivné bíložluté světlo a  na zem padaly vločky s deštěm. Pepí byl docela promočený. V poledne, přesně v době, kdy se obě ručičky zastaví na chviličku na dvanácté, my vyrážíme vyprovodit Pepího na odpolední směnu. Venku chumelí. Chumelí a sníh je, ne zrovna přemrzlý, ale bodá do tváří dost nepříjemně. Danek se co chvíli otřepe, ale statečně kráčí. Začíná to nepříjemně foukat.

PC160031

Takhle to vypadalo kolem deváté.

PC160037

Takhle v poledne. 

  V ten čas na horách začal řádit Joachim, a řádil pořádně. Večer jsem nemohla hrůzou usnout, aby mi nespadl kaštan na chalupu a ráno se vydávám na vlak, abych splnila slib, že přijedu na Sibiř. - Dějí se neuvěitelné věci! Že je nový jízdní řád vlakový, to jsem si zjistila, ale že je nový jízdní řád autobusouvý, to mne ani nenapadlo a tak zírám na autobusovém nádraží na prázdné informační tabule. Venku zjistím, že ČSA opět šetří. Autobus kterým pravidelně jezdím prostě nejede. Je půl deváté a první autobus nahoru na Sibiř mi jede až po poledni! - Mám dost těžkou  tašku, ve druhé mám navíc jablka a s tímhle se vydávám pěšky. No co, je to pouhých 12 km. Ve Volfarticích mi vyzvání mobil: - "Kde ses nám zatoulala?"

PC170023

Nemusela jsem šlapat v tom nečase s těžkými taškami další kilometry, Irenka poslala Tomáše, aby mi jel naproti. Prší mezi kapkami poletuje i  sníh a fučí to jedna radost, tak jsem ráda, že už dál nemusím i když mám nepromokavou bundu i když mám na tašce igelit, aby mi dárečky nepromokly. Den jsme si vzájemě užili, kluci přišli všichni, malá Adélka byla u babičky a Agátka přišla po obědě s tatínkem Jankem.  

PC170024

"Holky" vyráběly takové voňavé ozdobičky na stromeček.

PC170025

PC180034

Tohle srdíčko bylo pro mne.

PC180035

I tyhle odlité figurky z mýdla jsou moje.

Potěšila jsem se, Adélka nám zazpívala koledy, udivilo mne, kolik jich umí, některé ani já neznám a byla jsem pozvaná na 20. prosince, kdy bude v kostele dětské představení, Adélka předstvuje Pannu Marii. Kdysi dávno a dávno, ji představovala Irenka a malý Vašík , tehdy miminko, ležel  v jesličkách. 

Cesta domů už byla trošku lepší jak tam i když jsem musela pěšky z hlavního nádraží, ale to je pouhých 3,5km, jenže to čekání na vlak přes hodinu je otřesné. Kdysi dávno navazovaly spoje na sebe, dnes jsme  rádi, že vůbec něco jede i když nás to stojí spoustu času. Pamatuji na vláček, Česká Lípa - Česká Kamenice, ale to už je jen jako sen. Takže v úterý si tohle asi zopakuji!

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Všední vztekání newold®blbne.cz 18. 12. 2011 - 18:23
RE(2x): Všední vztekání inenaso 18. 12. 2011 - 18:35
RE: Všední vztekání zdenka"ren" 19. 12. 2011 - 11:28
RE: Všední vztekání mi-lada 20. 12. 2011 - 11:01
RE: Všední vztekání jarmila 20. 12. 2011 - 13:59
RE: Všední vztekání skaut68-pise®vzpomina.cz 22. 12. 2011 - 06:16
RE(2x): Všední vztekání inenaso 22. 12. 2011 - 07:52