Zítra začnou starosti

31. srpen 2011 | 05.55 |

Ano zítra začnou starosti a to nejednomu šestiletému dítěti, - začíná škola!

Zítra začnou starosti!
0204"Zítra ti už začnou starosti a těch se už nikdy v životě nezbavíš" řekla maminka, když krájela nití knedlík.
 Holčička to věděla, ale stejně! Když to teď maminka řekla tak nahlas a slyšeli to všichni ve světnici bylo to tak hrozivě veliké! Každý teď ví, že ona jde zítra do školy! Ví to prádelník, ví to stůl, ví to kanape židle u stolu i kytky na oknech, ví to prostě všichni! A ty starosti byly černý a rostly a rostly až zaplnily celičkou světnici a lezly otevřeným oknem ven na zahrádku a rostly na zahrádce mezi kytkama a potom lezly po ulici nahoru a vzaly sebou starosti Lídy a Jany potom počkaly na starosti Mařeny, protože všechny tyhle holčičky jdou zítra do první třídy!
 "Celej den mám zkaženej" pomyslela holčička a vůbec si už nevzpomněla jak se na školu těšila, jak si stále na záda brala tašku po starší sestře Lídě, jak v ní rovnala penál s tužkou a gumu a jak si vyšla i nahoru, aby se shlížela ve Velkém pokoji v zrcadle, které je přes celá jedna dvířka u skříně. Všelijak se tam otáčela, aby viděla tu tašku na svých zádech která se zapínala na dvě lesklé hubičky. To zapínání bylo na tašce nejhezčí. Hubička se zastrčila do takového tunýlku a když už tam byla tak akorát vyskočil takový jazýček , trošku to cvaklo a bylo zavřeno! Mohla s tím lomcovat jak chtěla, taška se neotevřela!
 "Nehraj si pořád s tím zapínáním, ještě než půjdeš do školy si ho rozbiješ a pak si budeš tašku zavazovat provázkem." Řekla ji jednou maminka, když už cvakala uzávěrem hodně dlouhou dobu.
 Holčička poslechla i když nerada, ne proto, že by snad byla tak poslušná, ale proto že nechtěla chodit s taškou ovázanou sisalovým provázkem, které visely v chlévě a byly od balíků slámy.- Jak to, že všechno je teď tak jiné? Jak to, že ji tak podivně pobolívá bříško? Jak to, že se nemůže soustředit na žádnou ze svých her? Jak to, že bloumá sem a tam a pražádnou cenu to nemá?!2031
 Když takhle prolajdala celé to dopoledne, které si měla podle maminky pěkně užívat, vždyť to bylo poslední bezstarostné dopoledne v jejím životě, musela si sednout ke stolu, byl totiž oběd!
 "Nenimrej se tak v tom!" Poručila prvně maminka, když viděla jak nabírá polévku a namísto do pusy ji vylévá zpátky do talíře.

 Holčička se přestala "nimrat" a začala lžící polévku míchat a míchala s takovou vervou, že polévka toho už měla dost a trošku ji vyskočilo na stůl.
 "Že dostaneš pohlavek," ozvalo se z místa, kde seděl táta, který měl talíř prázdný a čekal na další jídlo. Vždycky si u stolu hráli hru na "krále, královnu, králíka a zajíce." Tatínek byl téměř vždycky "král" i když míval polévky vrchovatý talíř. Maminka už nebývala královnou, někdy připadalo holčičce že se schválně loudá s posledními lžícemi plévky jen, aby se královnou mohla stát některá z holek.. Už delší dobu si na tohle dávala holčička pozor, ale dneska jí je jedno že bude zajíc, dneska je jí jedno úplně všechno.
 Maminka udělala to, co snad ještě nikdy! Vstala od stolu posbírala prázdné talíře ostatních a čemu se holčička velice podivila, vzala i talíř, který měla před sebou a ani lžičku z něho neujedla.- Bylo to, jako by ji vzala obrovské závaží.
 "Kolik chcete knedlíků?" Zeptala se svých holek a každá si řekla kolik chce na svůj talíř od maminky dostat. Holčička mlčela. – "Kolik chceš ty?" zeptala se tedy maminka znova.
 "Já nechci," tiše špitla a maminka nespokojeně: - "Něco jíst musíš!"
080604můrkarník 202 "Já nemůžu polykat," přiznala se holčička a maminka se zeptala: - "Tebe bolí v krku?"
 "Nebolí,- škrtí," přiznala po pravdě.
 "To přejde," řekla maminka takovým zvláštním milým hlasem a nabídla: - "Dám ti jeden to zvládneš." A dala na talíř jeden knedlík, který byl veliký jak kolo od vozu!
 Na holčičku se šklebil knedlík, šklebilo se na ni z hromádky vedle zelí a kousek libového masa na ni škodolibě pokřikoval: - "Kyš, kyš, kyš! Jíst musíš!"
 Holčička se podívala na talíř tatínka, kolem dokola se to bělalo knedlíky, uprostřed měl horu zelí a tlusté maso se klepalo pod každým dotekem nože.
 "Já bysem chtěla bejt víla" zatoužila holčička nad tím svým talířem a připomínala si, že víly jedí jen ranní rosu, že se živí měsíčním svitem a že víly nikdo nenutí, aby jedly takový strašlivý věci, které musí někdy ona! Copak dneska by to šlo, kdyby zítra nebyla ta škola - zato jindy! Nejhorší je, když dostane k večeři na talířek sulc a má si na něj dát cibuli a ještě polít octem. Sulc se klepe strachy, je hnusnej od pohledu a když si to dá do pusy, protože už táta zahlíží a z toho jeho pohledu na ni kouká pásek, tak se zvedne dole v bříšku takový divný cuknutí, že si musí dát ruku na pusinku a je okamžitě vyhozená od stolu, aby druhým nekazila chuť.
 "Běž prosím tě," slyšela i teď tatínka.
 "To asi ten zítřek, je nervozní" řekla maminka.
 Aby tedy holčička nebyla nervózní, odešla od stolu, vyšla ze světnice, z domu, ze zahrady a dál aniž by si to uvědomila, došla až k řece. Sedla si tam na břeh a dívala se, jak voda pomaličku plyne, jak se na ni dělají maličké vlnky a u vrby, která máchá své větve až ve vodě se zachycují lístky a žlutá vodní pěna. Jen holčička ví, že právě pod tou vrbou bydlí vodník.
 "Vodníčku, já mám tady takovou velikou díru," ukazovala si na plochý hrudníček.
 "To přejde," těšil ji vodník.080604můrkarník 203
 "Bojím se, že ne," odporovala holčička.
 "Víš co se všechno ve škole naučíš?" možná se neptal možná ji jen tak utěšoval.
 "Já se vodníčku bojím, že mám hlavu už plnou, že se mi tam nic nevejde. Písmenka jsem se naučila už dávno, když byla Lída nemocná a táta jí je psal na černou tabuli bílou křídou. Nejdříve mě zaujalo, jak může ten kousek divnýho klacíku na tu tabuli psát, a potom jsem dávala pozor co to táta Lídě ukazuje. Byly to písmenka! Potom číslice, to se s nima počítá, víš! Já si dokážu spočítat naše slepice i husy a nespletu se, když mi tedy přes sebe nepřebíhají.
 "Spočítat si možná slepice umíš, ale s písmenkama to neumíš. Nevíš, jak je možný, aby se z nějakých obyčejných písmenek dalo složit slovo! To tě všechno naučej ve škole!" Tvrdil vodník.
 "Pamatuješ, jak si mi jednou říkala básničku o tom jak si šiju botičky a jak si vyprávěla jaký jsem na tom obrázku byl hezký a litovalas, že tahle vrba je jen taková obyčejná vrba a ne s takovou velikou "babkou" kde bych mohl při měsíčku vysedávat?"      
 "Pojď, naučím tě plavat!" řekl najednou vodník a holčička se nedala dvakrát pobízet. Dnes u řeky nebyl nikdo. Lufťáci už ze Stráže odjeli a že končí srpen skončilo i koupání v řece, kde je voda studená i při těch největších vedrech.
 Holčička se chystala do řeky a vlezla do ni zrovna v místech, kde byla voda dost hluboká. Ono se nedá říci, že by tam vlezla, ona sjela po jílu, který tu dolovali velcí kluci a mazali si tím svá těla, když si potřebovali hrát na indiány! Ve vodě byla raz-dva! Sjela do ni až na dno!
 Když se s námahou vydrápala, aby se zachytila trsu trávy, prskala vodu na všechny strany. Když už se vzpamatovala z leknutí spustila:   – "Co děláš? Na to sem si tě nevymyslela, aby si mě utopil!?" Začala se rozčilovat. " Říkal si plavat, neříkal si, že mě chceš jak tu, co se pod ní lávka prolomila," zavyčítala a drápala se nahoru na břeh.
080604můrkarník 205 "Když seš nešikovná," teď se zase bránil vodník ošklivému nařčení a zaškemral: - "Až, tě naučím plavat řekneš mi zas tu básničku jako tenkrát?"
 "To víš, že řeknu a ráda ti řeknu," slibovala a chystala se znova do vody.  
 "Tak jdi na mělčinu," poradil vodník a ona teď už se smíchem přiznala: - "To jsem byla vosmělená natošup!"
 Potom to začalo! Vodník říkal jak má dát ruce, co s nimi má udělat jak má přitom pracovat nohama. Všechno tohle holčička měla odkoukané od velkých dětí, všechno mnohokrát viděla, když "frcindy" učily svoje děti plavat a držely je pod bříškem nad vodou, vždycky si říkala: - "Až tady nikdo nebude tak to zkusím a naučím se plavat sama," ale představa, že aby se jí smáli, když by jí to nešlo ji vždycky zadržela. Teď tu byla sama a zkoušela nejdříve s rukama na dně, dělat tempa nohama. "Na nohy si vůbec nevidím tak ať se to nejdřív pořádně naučej voni," pomyslela a trápila svoje nohy jak kopáním do vody tak i žabími tempy. Když už si myslela, že to nohy umí, zkusila to ve větší hloubce s rukama.
 Jedno, dvě tempa to šlo, ale potom nohy na všechno zapomněly a klesaly ke dnu, aby se na něj postavily a tvrdily, že plavou!
 "Podvádět se nemá!" řekla jim přísně holčička. Jak nebudete pořádně plavat zavolám vodníka!" Pohrozila a zkoušela to znova a znova.
 Promrzlá, celá modrá s drkotajícími zoubky konečně vylezla ven, aby si nešťastně uvědomila, že plavat neumí! Buďto neposlouchaly ruce a když je přinutila dělat řádná tempa, zase neposlouchaly nohy. Při "čubičce" se chvilku udržela nad vodou, ale i když ji vodník lichotil, že to umí a umí to pěkně, že by se mu ji nepodařilo utopit, věděla, že to není pravda.080604můrkarník 211
 "Páníčku to je tak strašná zima" drkotala zuby a rukama se chytla křížem za ramínka. Utíkala loukou, utíkala kopcen nahoru zahradou, přeběhla dvůr a namířila se to k sousedovu plotu, a po něm se vyšplhala na sousedovu kůlnu, kde na střeše byla jen černá lepenka vyhřátá sluníčkem. Lehla si nejdříve na bříško, aby ho pěkně ohřála o teplou lepenku a záda ji laskalo slunce. Zavřela oči a za chvilku ji bylo dobře, jenže se vrátila zas ta škola se svým svíravým pocitem v bříšku. Aby to zahnala, vzpomínala jak se jí líbila třída, kam bude chodit, když byla u zápisu. Obrázky po stěnách, plakáty s velikými písmeny, květiny na velikých oknech. Také lavice se jí moc líbily, měly schránku na tašku, měli dírku pro kalamář a místečko, kam se ukládal penál! To ji všechno ukázala maminka, aby nebyla hloupá až tam přijde a věděla co na co je a nemusela se nikoho ptát.
 "Tady se naučíš číst a pak si budeš sama všechny pohádky pročítat, stejně jako to umí Lidka! Budeš číst Míle," s maminkou si tak krátily chvíli než přišla paní učitelka a zapsala si ji na takovou listinu. A pak ještě maminka řekla něco, proč se holčička na školu přestala těšit: - "Máš chytrou hlavičku a máš ji ještě prázdnou tak ti to tam všechno pěkně poleze." Tehdy holčička věděla, že je dočista pro školu ztracená. Ona si maminka myslela, že má čistou hlavičku, že v ní ještě žádné věci nemá, ale to není pravda. Holčička si je jista, že její hlavička je přeplněná vším možným haraburdím, jako kumbál, kde taky vedle sebe leží nepotřebné věci a někdy se zdá, že se tam víc nevejde. "Kdybych já si tam nenastrkala všechny pohádky! Kdybych já si tam nenacpala ke všem pohádkám ještě opravy! Copak jsem musela k Červené Karkulce přidat vlka který byl hodný a s kterým s babičkou pekli bábovku, když měl hlad? Nebo jsem nemusela k Jeníčkovi a Mařence dávat tatínka, který našel peněženku a každý den v ní byl jeden penízek a tak nemusel děti odvádět do lesa?Jezinky jsem taky nechala ohřát a ony za to 080604můrkarník 213Smolíčkovi upletly teplý svetr a uvařily mu dobrou krupicovou kaši!" – Prostě od té věty se začala holčička děsit, že se do její hlavičky už nevměstná nic co se budou učit ve škole! Začala si vyčítat, proč každou pohádku musela předělávat podle svého a také se začala školy strašlivě bát!    
 Tak i teď o všem přemýšlela a nakonec si řekla: - "Už jsem zapsaná, už se s tím nedá nic dělat," a otočila se na záda. Třeba mě tam opravdu naučí číst a ne jak mě jednou chtěla Lidka naučit německy.
 "Chceš umět německy" zeptala a vypadalo to, že to myslí vážně. Když však holčička přikývla, jen krátce poradila: "Tak si vlez pod necky!"
 "Sem seděla pod neckama půl dne a když jsem vylezla, uměla jsem stejně jen to co dřív: - "An-cvaj! Á ještě, - He rajn, majne líbe dubys švajn" a to mě stejnak nenaučily necky, ale panímáma od vedle. Jestli to bude v tý škole stejný, je zbytečný tam chodit" zauvažovala a v bříšku to zaškrundalo.
 "Kručí mi v břiše," řekla si a slézala dolů ze střechy, aby si zašla domů pro kus chleba. "Ještě bych kvůli nějaký škole umřela hlady!" politovala se, když bosé nožky utíkaly dvorem. 
P8130024       

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Zítra začnou starosti mi-lada 31. 08. 2011 - 07:30
RE: Zítra začnou starosti inenaso 31. 08. 2011 - 07:52
RE: Zítra začnou starosti lentilka®sdeluje.cz 31. 08. 2011 - 08:34
RE(2x): Zítra začnou starosti inenaso 31. 08. 2011 - 13:56
RE(3x): Zítra začnou starosti lentilka®sdeluje.cz 01. 09. 2011 - 08:36
RE(4x): Zítra začnou starosti inenaso 01. 09. 2011 - 13:20
RE(2x): Zítra začnou starosti hospodynka 31. 08. 2011 - 19:44
RE(3x): Zítra začnou starosti lentilka®sdeluje.cz 01. 09. 2011 - 08:38
RE(4x): Zítra začnou starosti hospodynka 01. 09. 2011 - 15:08
RE: Zítra začnou starosti soninka 31. 08. 2011 - 10:53
RE(2x): Zítra začnou starosti inenaso 31. 08. 2011 - 13:57
RE: Zítra začnou starosti adil 31. 08. 2011 - 13:51
RE(2x): Zítra začnou starosti inenaso 31. 08. 2011 - 14:00
RE(2x): Zítra začnou starosti lentilka®sdeluje.cz 01. 09. 2011 - 08:37
RE(3x): Zítra začnou starosti inenaso 01. 09. 2011 - 13:15
RE: Zítra začnou starosti iva221 31. 08. 2011 - 19:49
RE(2x): Zítra začnou starosti inenaso 01. 09. 2011 - 13:18
RE: Zítra začnou starosti newold®blbne.cz 05. 09. 2011 - 12:33
RE(2x): Zítra začnou starosti inenaso 05. 09. 2011 - 13:28