Zpátky v čase

30. červen 2011 | 21.14 |

Od rána tu máme něco jako  podzim. Mlha, není nikam  vidět, fouká vítr a ochladilo se a to dost. Nevadí, jsem na té naší chaotické zahradě a snažím se jí dát trošku do pořádku. Bříza u silnice mi vypráví, jasany a javory od potoka také a já olamuji uvadlé květy z rododendronu a naslouchám stromům.P6300016

  Když jsme se sem nastěhovali, zahrada byla jen trávník a v něm díry po koňských kopytech. Můj táta miloval koně. Já zas miluji květiny a tak jsem si řekla: - "Chci všude kytky, ať se podívám z kterého-koli okna, musím se dívat na květiny a tak mám skutečně všude květiny, keře a zase květiny a zase keře a příznávám, že na to nestačím, ale když jdu bosa po zahradě a náhodou nešlápnu do slepičáku, mám pocit, že jsem i teď šťastná. Máme kuřátka to je něco co už jsem ani nechtěla, ale máme a jsou moc roztomilá a zas se chodím na ně dívat, zas si povídám s kvočnou a ona hudruje tou svou slepičí řečí. Kdysi jsme mívali "líhniště" venku, byla to prostorná psí bouda ve které nikdy pes nebyl a tak jsem tam dávala sedět kvočnu a byl to jejich první příbytek. Dívali jsme se jak slepička učí kuřátka zobat, pít, jak je zahřívá, jak se o ně stará. Prvních deset kuřátek jsem si objednala okamžitě jak jsme se jen trošku zabydleli. Samici králíka jsme dostali od bývalých sousedů a tak P6300010už jsme měli takové malé hospodářstvíčko. Chtěla jsem po čase kravičku. - "Mami, umíš si  vůbec představit co je  s tím práce," snažil se mi to vymluvit Pepí, který toho času  dělal zootechnika, ale já se nedala a tak mi koupil telátko,  pronajmula jsem si kus pole, nechala  kousek zorat na brambory, řepu, kukuřici, slunečnici, prostě na všechno co Baruška, jak jsem telátko pojmenovala potřebovala.

  Baruška rostla a rostla a najdnou přišel čas, kdy se nám narodil Honzíček, to bylo její první telátko. Takový neposeda, takový rošťák to byl  a zvědavec. Pouštěla jsem je oba ven na dvorek, kde vzala za své moje krásná skalka, protože Bára se na pásla. Malá Lucka mi s pláčem  přišla  žalovat, že ta kráva  okusuje čínské karafiáty. "A ty jí babičko všechno dovolíš." Měla pravdu, všechno jsem jí dovolila, byla přece naše a že byla hodně naše, dokázala nám to jednou, když jsme seděly s děvčaty na dece, a ona  si přišla lehnout k nám a když jsme zašli do chaloupky, šla za námi až do chodby. 

  Bára byla mlsná, chodívala ráda ke králíkárně, tam bylo vždycky něco dobrého k snědku, zrnka pšenice, tvrdý chlebíček a když už nic tak alespoň travička, kterou dědeček trhal králíčkum ručně a vybíral, aby v ní měli všechno možné. Jetelíček, jitrocel, pampelišku, šťovík i tu bršlici, to ona neměla, ona mívala trávu takovou jakou jí nasekala dědečkova kosa a musela se s tím spokojit.

  Vedle králíkárny byla ta bouda s kvočnou, která vyváděla kuřátka také ke králíkárně, ono tam bylo vždycky něco  pro zobáček. Malý Honzík se ometal nějak moc blízko kuřátek, kvočna ho nejprve chtěla zastrašit, roztáhla křídla a natáhla krk, ale Honzíkovi to bylo fuk, chtěl kuřátka a ne jejich mámu, chtěl si hrát.

  "Nech to kuře," poručila mu jeho máma Bára.

  "Nic jim přece nedělám," odpověděl a najednou kvočna vydala  varovný zvuk a kuřátka nebyla, poschovávala se v trávě, nad dvorem totiž letěla poštolka.

  "Vidíš jak umí poslouchat," řekla Bára svému neposluchovi a když poštolka přeletěla, kuřátka zas vyběhla z trávy a batolila se vedle kvočny vesele dál. Honzíček se sehnul, chtěl si tak alespoň jedno kuřátko pořádně očuchat, také možná olíznout, aby vědělo, že se chce kamarádit, Bára opakovala znova to své. - "Nech to kuře na pokoji!" Jen to dořekla, kvočna vyletěla a s křídly doširoka rozevřenými se zlým hubováním vletěla Honzíkovi na jeho sehnutou hlavičku. Dostal klovanec přímo do čumáčku a druhý do nožíčky, na nic dalšího nečekal a  rozběhl se dozadu do zahrady, aby  si pomyslel. - "Taková malá a tak zlá."

  Už dávno po dvorku neběhají s Bárou, už dávno tu není ani dědeček, už dávno tu jsem sama s Dankem, Lojzou a jeho čtyřmi černými slípkami, všechno se změnilo, snad jen ty květiny, které jsou skutečně vidět z každého okna chaloupky zůstaly stejné a bříza, která má v sobě zakletou dědečkovu duši, proto  mi občas vypráví o dnech, které jsou v nenávratnu a já ji ráda naslouchám   

30

P6300001

P6300002

Sluší to Lojzovi v té chaotické zahrádce, že?!

P6300003

P6300004

P6300007

P6300006

Ještě jsem zapomněla, mám kočičku Micinku a kocoura Péťu.

P6300014

Slepičí máma  už svým dětem  ukázala jak a co mají zobat.

P6300009

Volátka mají plná a teď budou zas chvíli spinkat.   

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Zpátky v čase tetamildred 30. 06. 2011 - 21:24
RE: Zpátky v čase hospodynka 30. 06. 2011 - 22:22
RE(2x): Zpátky v čase newold®blbne.cz 01. 07. 2011 - 10:09
RE: Zpátky v čase adil 30. 06. 2011 - 22:26
RE: Zpátky v čase lentilka®sdeluje.cz 01. 07. 2011 - 05:27
RE(2x): Zpátky v čase inenaso 01. 07. 2011 - 06:57
RE: Zpátky v čase kelyš 01. 07. 2011 - 07:50
RE(2x): Zpátky v čase inenaso 01. 07. 2011 - 20:41
RE: Zpátky v čase janaa 01. 07. 2011 - 07:53
RE(2x): Zpátky v čase inenaso 01. 07. 2011 - 20:44
RE(3x): Zpátky v čase janaa 02. 07. 2011 - 09:12
RE: Zpátky v čase am 01. 07. 2011 - 07:58
RE: Zpátky v čase newold®blbne.cz 01. 07. 2011 - 10:11
RE(2x): Zpátky v čase inenaso 01. 07. 2011 - 20:46
RE: Zpátky v čase tadyatam 01. 07. 2011 - 11:56
RE: Zpátky v čase zdenka"ren" 01. 07. 2011 - 13:50
RE(2x): Zpátky v čase inenaso 01. 07. 2011 - 20:47