Koťátka a klobouk

20. červen 2011 | 20.22 |

Dnešní děti si těžko umí představit život bez televize, počítače, různých přehravačů a kdoví co ještě za vymoženosti mají. Jednou jsem se tak nad tím zamyslela a pro Vašíka napsala "Rychlokvašky," bylo to o našem dětství, kdy jsme si dokázali najít hračky všude a nepotřebovali jsme k tomu nic jiného než čas, který nám rodiče dopřáli.  A tak dnes to bude maličko vzpomínání, trošicku zlobení a také týrání.

Koťata a klobouk!

26"Naše kočka má koťata" přiběhla s touhle novinou Miládka do světnice a byla celičká rozjařená.

  "Kde se rozsypala?" zeptala se maminka, ale Míla ji okamžitě vyvedla z omylu. – "Není rozsypaná, je úplně celá a má tři koťátka, takový krásný a všechny jsou úplně stejně mourovatý."

  Maminka se tak nějak podivně usmála a zeptala se jinak: - "Kde si viděla Mášu s koťatama"

  "Nahoře u Lidky v pokojíčku! Má je dole v prádle," po pravdě řekla Míla.

Maminka chtěla nejdříve hubovat co dělala Miládka v Lidčině pokojíku a navíc, že se hrabala v jejím prádle, ale zmohla se jen na otázku: - "jak si na to přišla?"

  "Já jsem ji pořád hledala, chtěla jsem vidět, jak se každou chvíli rozsype, jak si říkala a nikde nebyla a tak jsem šla nahoru. Zdálo se mi, že tam něco mňuká,"

  Ona to také nebyla zas tak docela pravda, ale Míla hledala všude, kde jindy Máša lovila, kde spala, kde odpočívala a kde se vyhřívala když svítilo sluníčko.

Maminka poslední dobou pořád dětem nakazovala, aby Mášu nenechávaly samotnou ve světnici. No a jednou řekla to podivné: - "Mohla by se nám rozsypat třeba i v prádle."

  Tak musely pečlivě zavírat prádelník, musely zavírat všechna dvířka u kredence, tam měla maminka dole utěrky a ručníky to, aby se kočka nerozsypala třeba i tam. 15

  Že se může rozsypat mouka, když se nese v míse z veliké bedny na půdě – to se může stát i mamince! Že se může rozsypat strouhanka, když ji dělá Lidka v mlýnku na maso a holčička tam musí strkat tvrdé housky, to se také může stát a také stává! Když rozsypou zadinu pro slepice, to už je tak trošku normální, stejně si ji slepice sezobou a je jedno, jestli to z ošatky rozsypaly už u dveří a nebo u kurníku, ale že by se rozsypala kočka? – To bylo něco tak zvláštního, že si holčička s Mílou řekly: - "nesmíme pustit Mášu z vočí, abychom viděly jak se rozsypává!" A také hlídaly kočku celý dlouhý den – neuhlídaly! Míla prý viděla, jak se mihla u schodů a zmizela někde nahoře. Kde mohla zmizet? – Na půdu je zamčeno! Oba pokoje, jak Velký, tak Malý jsou také zamčené, zbýval jen Lidčin pokojík, který míval někdy dveře dokořán jindy jen tak pootevřeny – to, aby Lidka slyšela, kdyby ji maminka volala.

IMG_1622K velikému zklamání se kočka "nerozsypala", ale zato se jim k ještě větší radosti narodila tři malá koťátka! 

  Kočka musela z prádelníku ještě dřív než se vrátí Lidka ze školy! Maminka dala všechno do pořádku a kočku s koťaty přenesla do světnice ve velké vystlané ošatce a položila  celou rodinku za kamna, kde bylo teploučko a takové přítmí, aby měla kočka trošku soukromí! 

  Děti zatím nesměly na koťátka sahat! Maminka tvrdila, že by je mohla Máša opustit, ale tomu zas tak moc holčička nevěřila. I přes zákaz na ně sahala jedním prstíkem a Máša nejen, že je neopustila, ale nechala se hladit i ona sama!

  Koťátka byla taková maličká a slepá a Máša si je neustále přenášela ve světnici a nejednou se posadila před prádelník a kotě položila na zem, aby mohla zamňoukat: - "Otevřete mi to, já si tam s nima vlezu." Nikdy si koťata neodnesla zpátky do ošatky a zabydlela se s nimi na otomanu, hned zas pod postelí, ale nejraděj by byla, kdyby jí otevřely ten prádelník!

  "Ještě jednou a vyhodím tě s nima ven," řekla maminka, když kočka s kotětem přecházela neustále kolem stolu a otírala se jí o nohy.

  "Vono se jí za kamny asi nelíbí," řekla Míla a maminka broukla cosi, že to mohlo  vypadat i na souhlas.

  "Já jí to dám jinam" nabídla se Míla a vzala ošatku, aby ji položila do rohu pod okno vedle šicího stroje. Dvě malá koťátka začala vřeštět a kočka se k ním okamžitě nastěhovala i s tím, kterého nesla v zubech. – Zvláštní, odtud kočka už netíkala a navíc se dalo kolem koťátek sedět a dívat se jak pijí jak se vzájemně k sobě tulí tak, že nebylo ani poznat, která nožička ke kterému patří.3

  Takový maličký zázrak jsou mláďátka! Děti pozorovaly jak koťátka  prohlédla, jak jejich nožičky začaly prozkoumávat světnici a že to byla tři koťátka a že tu žily tři holčičky, každá si vzala jedno a tvrdila, že to její je nekrásnější! Ke smůle si byla všechna tak podobná., že žádná z děvčátek někdy nevěděla s jistotou, které je skutečně to její. Také jména jim daly a to tak, že jména musela k sobě ladit. Lidka řekla: - "Moje koťátko se bude jmenovat Minka!"

  "Tak já mu budu říkat Micka!" ozvala se holčička a Lidka se začala smát: - "Na Mílu zbyla už jen Sviňka!"  A tak se tři koťátka jmenovala: - Minka, Micka, Sviňka!

  Lidku však koťátko dlouho nebavilo, měla přece jen jiné starosti a tak se maminka rozhodla, že ho dá z domu!

  Dát z domu kotě znamenalo, že si pro něho přijde jiná holčička, která si ním bude hrát a která bude ráda, že koťátko dostala! – Přišla si pro něj Rozmarýna od Výbochů a jen si koťátko pohladila, už ho nedala z ruky i ono se k ní tulilo a otíralo se o dívčí tvářičku.

26  Ani Míla ani holčička nemohla tvrdit, že si Rozmarýna odnesla skutečně kotě, které patřilo Lidce! Koťátka si byla velice podobná, proto Míla už tomu svému neříkala Sviňka, ale Minka! 

  Jednou a žádná z nich nevěděla nebo  - si nechtěla přiznat, kdo na onu hru přišel, ale! – Tatínek míval klobouk na prádelníku nahoře. Když si jej nasazoval na hlavu, vzal ho  za promáčknuté dýnko vždycky pravou rukou, kdy ukazovák mířil na vytvarovaný střed! Pohyb to byl vždycky stejný, až ten jeden den, kdy chtěl jít tatínek nahoru do městečka k sedláři, aby udělal objednávku na novou úpinku k postroji na Fukse!

  Naučeným pohybem sáhl na prádelník, vzal do ruky klobouk a chtěl se ho jako vždycky, nasadit  na hlavu! – Něco nebylo v pořádku!

  Klobouk se podivně příčil jeho ruce, kdyby si nebyl jistý, že je jeho, myslel by si, že ho tu zapomněl nějaký soused! Táta se podíval na dýnko, jeho tvarování bylo velice pošramocené!  - "Kdo s tím co dělal" pomyslel nevrle a opravil si  to. Když si chtěl klobouk  na hlavu nasadit všiml si, že je zespodu kolem dokola nějaký ošoupaný, nějak podivně zašlý, jako by byl plničký prachu!

  "Kerej čerchman," pomyslel a vzal kartáč a začal vykartáčovávat prach, ale na spodní straně to nešlo a nešlo: - "Vono je to snad vodřený" pomyslel vztekle a odhodil klobouk na stůl, že si to potom vyřídí a došel si nahoru do pokoje pro "sváteční" a odešel z domu.13

  Kdopak asi – čímpak asi odřel tatínkovi klobouk?

  Koťátka byla tak akorát! Byla zvídavá, a co bylo nejhlavnější vešla se tam! Jakmile se přiklopilo jedno z koťátek kloboukem, tak klobouk začal okamžitě  pochodovat světnicí! Točil se, - couval, to jak se maličké zvířátko uvnitř ve tmě  pohybovalo. Byla to ta nejkrásnější hra, kterou si kdy vymyslely a že se při ní nasmály, až jim slzy tekly po tvářích! Vždycky pod kloboukem bylo jedno koťátko a když se "vyběhalo a dostatečně si užilo podivného vězení" koťátka se vyměnila.

  Holčičky dávaly moc velký pozor, aby tohle neviděla ani maminka a tatínek už vůbec ne! Nesměla to vidět ani Lidka, zato Maruna Nováková se chodila dívat, před každým "představením" musela přísahat. – "Řekni! Na maminčinou smrt přísahám, že nikomu neřeknu co jsem viděla!" Týrala ji holčička.

Maruna svatosvatě přísahala, aby se stejně jako obě holčičky smála, až z toho škytala!

"To neutíráte prach na tý skříni," zeptal se přísně tatínek, když si vyřídil u sedláře to, co chtěl.

  "Ale to víš, že to utírám," bránila se maminka.

  "Holky ne, ty by tam nedostaly a taky bych se bála, aby ze židle nespadly, tak to dělám sama." Rozvedla do podrobností utírání prachu na prádelníku maminka.

"Tak se podívej, jak se mi tím prachem,  který utíráš, prošoupal klobouk!" Nazlobeně podal mamince tatínek klobouk.

  Maminka klobouk obracela v ruce a divila se: - "To mi pověz, jak je to možný!"

  A že nepřišel ani jeden ani druhý na to jak se mohl klobouk takhle ošoupat řekla maminka. – "Tak si holt musíš koupit nový!"

Obě dcerky, které se strachem přihlížely co se vyklube z poničeného klobouku si oddechly, jen ještě holčička myslela na to, že by měla teď maminka  říci: - "Tenhle starej dáme holkám na hraní!" To, aby bylo všechno v tom nejlepším pořádku – neřekla to!

27

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Koťátka a klobouk tetamildred 20. 06. 2011 - 21:13
RE(2x): Koťátka a klobouk inenaso 21. 06. 2011 - 08:02
RE: Koťátka a klobouk newold®blbne.cz 20. 06. 2011 - 22:09
RE(2x): Koťátka a klobouk inenaso 21. 06. 2011 - 08:04
RE: Koťátka a klobouk sargo 20. 06. 2011 - 22:36
RE(2x): Koťátka a klobouk inenaso 21. 06. 2011 - 08:04
RE(3x): Koťátka a klobouk sargo 21. 06. 2011 - 08:42
RE: Koťátka a klobouk tadyatam 21. 06. 2011 - 01:18
RE: Koťátka a klobouk mi-lada 21. 06. 2011 - 07:46
RE(2x): Koťátka a klobouk inenaso 21. 06. 2011 - 08:05
RE: Koťátka a klobouk adil 22. 06. 2011 - 13:59
RE: Koťátka a klobouk zjihu 25. 06. 2011 - 10:53