Dušičky

30. říjen 2010 | 19.56 |

věnecPřiznávám, už po ránu jsem  uronila nějakou tu slzičku. Mohla jsem si to dovolit, viděl to jen Danek, možná i slípky když jsem je pouštěla a tak raději hned za humna pozdravit vycházející sluničko a něco také udělat, už jsem přestala se socialistickými závazky, už budu jen pracovat  v "Akci Z" a tak jsem odvezla několik koleček kompostu, říkaly si o to azalky, rododendrony a také by to chtělo rašelinu nakoupit. Ani jsem se nenadála při té lopotě a už jsem musela z domu. Jsem dohodnutá s Alčou a Slávkou na dvanáct - patnáct a tak honem na dopravu a jdem na hřbitov. - V autobuse bylo dost lidí, jeden kočárek a v něm řvouocí dítě! Skutečně řvoucí, očička mělo do dvou čátek a pusinku obrovskou a hlásek také pěkně silny. Holčička asi roční a předváděla se skutečně dost hlasitě. Seděla jsem o sedačku od ní, mezi mnou a kočárkem její maminka a tak se snažím zachytit pohled těch očiček do dvou čárek přivřených a najednou se mi to povedlo. Křik ustal, oči se proměmily ve  dvě borůvky, mimoděk jsem si uvědomila, že jsou jako naší Agátky a dítě přestalo křičet, díváme se na sebe a najednou sladký hlásek na celý autobus oznámil: - "Babííí."

  Bylo to obrovské pohlazení, moje slzičky si to  v tu chvíli rozmyslely a změnily se v úsměv. Ono se ne nadarmo říká, že úsměv je jen slza, která si to cestou rozmyslela. Díváme se na sebe s tou malou, i její slzičky (žádné neměla, to nebyl pláč, to  byl zlostný křik) se proměnily v úsměv a začaly jsem spolu komunikovat tak, že se na chvilku schovala za maminačin rukáv, potom vykoukla a jasným hláskem řekla: - "Ba," a tak jsem spolu hrály na schovávanou do chvíle, kdy s maminkou vystupovaly.

   Teplo těch dětských očí jsem si ponechala v duši už jen proto, abych mohla navštívit bez slzí nejen rodiče moje, ale i maminku s tatínkem mého Pepy, Jendu, Zděnka, švagři, Jénku synovce, Růženu švagrovou, - moje maminka říkávala: - "Na světě je hezky do té doby než příjdeš o své blízké, pak už ne." Někdy si uvědomuji jak krutá je to pravda.

ráno

Takhle krásně vycházelo dnes slunce. Svítilo celý den ale vítr byl dost vlezlý.

1

Málokde se vidí takováhle krásná ulice, asi že tehle vede ke hřbitovu u krematoria.

2

Listí, všude listí. Mám to tak ráda.

3

I když je 29.10. hodně hrobů je upravených, a hřbitov je plný lidí.

4

5

6

7

8

Nejprve se stavujeme u našich a potom na loučce, kde má můj Pepa téměř celou svou rodinu. Kdysi rušili v České Lípě kus hřbitova, to tam byl zatím jen tatínek a švagr Zdeněk a mamince nabídli rozptyl na loučce v Liberci. Maminka přijala s tím, že i ona si to bude přát a my jsme si to také přáli, jenže já nemohu, proto je Pepa zatím stále se mnou a až se mi zachce jít za  ním, Irenka pro nás má místo tam u nich. Pěkně v rohu v tichu a jen pro nás dva.

9

I Alenka říkala: - "Tak nevím, jestli bych chtěla sem, je tady nějak přehuštěno, raději vysypat někam pod borovici."

10

11

Mají krásně nastláno zlatem listů. 

12

Ještě se zastavit u našich, jestli hoří svíčky a rozloučíme se.

13

14

Patří smrt k životu! Vždycky jsem říkala: - "Smrt je trest pro živé." Večer jsem byla s Dankem na loukách a u památníku na vojenském hřabitově také svítila svíčka. Když byl vnouček Péťa malý, chodívali jsme tam spolu a on rosvítil každým rokem svíčku. A já teď dopíšu, rozsvítím svíčku jako každý den po celých víc jak šest let, to abys věděl, že na TEBE myslím víc jak na živé!!

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Dušičky adil 30. 10. 2010 - 23:41
RE(2x): Dušičky nena 31. 10. 2010 - 18:34
RE: Dušičky whitebeard 31. 10. 2010 - 12:57
RE(2x): Dušičky nena 31. 10. 2010 - 18:32
RE: Dušičky ivaankaa 31. 10. 2010 - 12:59
RE(2x): Dušičky nena 31. 10. 2010 - 18:34
RE: Dušičky mi-lada 01. 11. 2010 - 09:06
RE(2x): Dušičky newold®blbne.cz 01. 11. 2010 - 13:26
RE(2x): Dušičky nena 01. 11. 2010 - 15:04