První den májový

1. květen 2011 | 05.15 |

Jelikož nejsem doma, příběh ze vzopomínek na 1. máje je přednastavený.

1. Máj!
P4270010 První den v máji byl snad ještě krásnější jak svátky Velikonoční. To se dalo snadno letos porovnat, vždyť od Velikonoc uplynula velice krátká doba, že ještě ani brambory nebyly v zemi! Nejhezčí na něm bylo, že přišel do uklizeného! Od velikonoc, bylo ještě všude čisto tak se teď nemuselo tolik "šůrovat."
 V předvečer prvního máje byl zvláštní plničký kouzel a ohňů! U jezera plála vysoká vatra ohnivé jiskry létaly do obrovské výše a lidé "upalovaly"
 čarodějnice! Všechna ometená březová košťata byla najednou velice vzácná! Březové koště, s kterým se uklízí v chlévě a je věčně obalené hnojem, takové bylo nejlepší, ono totiž přenáramně hoří! Tohle holčička věděla a bylo jí líto, že oni žádné koště doma dlouho nemají. Maminka vždycky když pekla buchty a takové koště měly, řekla: - "Doběhni pod přístěnek, mám tam koště z chlíva. Už se s ním nedá zametat upečeme na něm buchty!P4270009
 Takže žádné koště u holčičky doma dlouho nevydrželo, maminka pekla buchty neustále a nová košťata přinášel starý Bobek a snad s nimi chodil každý týden! Tatínek se smával: - "Už zas nemá na hospodu tak chodí s košťaty po vsi!" Vždycky však od něho nějaké to koště vzal, moc se jich spotřebovalo: - Na zametání dvora, na zametání ulice, na zametání chodníků a nejvíce do chléva a do maštale ke koňům.
 Však také nejvíce rozšířeným trestem bylo: - "Marš na dvůr! Chytni tam pometlo a koukej ať je všude čisto! Voni tě ty roupy přejdou" Tak tatínek usměrňoval hádky mezi dcerami! Když náhodou zaslechl, že pokračují i při práci, vyšel rozzlobený na dvůr, jednu poslal ke stodole a druhou zametat od vrat a byl klid! Tatínkovi se stačilo jen podívat a už bylo všechno tak, jak si přál. S maminkou se dalo smlouvat i když ta zas nešetřila pohlavky: - "To víš, nikdy pro něj nemusím chodit daleko. Pohlavky, ty já nosím stále sebou" Říkala a byl klid.  
 Tak proto si holčička nemohla vzít k ohnivé vatře ometené koště a vzít si nové, to si přece jen netroufla a tak se jen s maminkou a Mílou dívala, jak velké holky s těmi pometly běhaly, točily jimi nad hlavou a vyhazovaly je do výše.
P4270012

pise.cz/img/226566.jpg"> Maminka k velké lítostí svých dvou menších dcer říkala: - "Ještě byste něco zapálily a bylo by neštěstí hotové!"

 Kdyby to neřekla, tak by se holčička nebála o kino, které stálo na kopci mezi stříbrnými smrky a kam chodívaly v neděli odpoledne děti na pohádky a dospělí večer na filmy! Jenže to řekla a holčička se neustále dívala, kam hořící košťata padala, aby náhodou nezaletěla nahoru ke kinu! – Úplně měla pokažený tím pozorováním celičký večer.
 Děti i mládež možná i ti ostatní se těšili víc na večer předmájový, jak na samotný první máj! Ale i tak domy byly ozdobeny! Lidka do oken natrhala zelenající se hloh, a dala ho do láhví od kompotu, to proto že muškáty byly ještě tak malé, že je nebylo ani vidět! Ulice čistě zameteny, chodníky stejně tak i dvory v každém stavení! Co bylo také zvláštní, že u některých domů do rána vyrostla břízka pěkně opentlená pestrobarevnými fábory z krepového papíru a u jezera vyrostl obrovský smrk až nahoru oloupaný od kůry a vršíček přizdobený buřty, párky celými salámy a tam si mohli kluci nebo i mužští vylézt a co si kdo utrhl to si mohl nechat!
   Nejhezčí však bylo, že maminka přinesla z "malého pokoje" kroje! Na kroji nebylo nic zvláštního, byla to jen červená suknička, bílá halenka se širokými balonovými krásně nažehlenými rukávky a přesto se oblékla taková nádherná temně modrá vyšívaná a celičká z sametu, šněrovačka! Všechno to dohromady tvořilo kroj i když se to samostatně tvářilo jako obyčejná červená suknička s našitými barevnými stužkami u jejího doleního okraje, halenka byla také jen halenka i když měla neobyčejně velké a načechrané rukávy, ale ta šněrovačka! – Ta šněrovačka, to bylo něco tak nevídaného a tak krásného, že už kvůli ní holčička litovala že je prvního máje jen jednou v roce!P4270023
 Co teprve když se do kroje ustrojila Lidka a přišla ze svého pokojíku a v ruce si nesla čelenku, aby ji maminka pomohla s připnutím na hlavu!
 To holčička ani nevěděla, že umí tolik závidět! Čelenku z klasů, chrp a vlčích máků měli doma jen jednu a tu nosila jen Lidka! Když ji maminka upravila vlasy a přivázala čelenku vzadu na veliké mašle, které pečlivě zavázala a rozprostřela Lidce po zádech, když jí ještě připnula několika sponkami, to pro jistotu, jak řekla, aby se čelenka nesvezla tam, kam by neměla, prohlídla si svou nejstarší dceru a jemně se usmívala. – Lidka byla krásná! – Ne Lidka byla víc jak krásná, byla jako... Holčička nevěděla k čemu přirovnat krásu své sestry, vždyť to nebyla víla vždyť to nebyla rusalka, Lidka byla jako zralé pole navíc tak krásně voněla! Ony všechny šaty, které děti měly v "malém pokoji" ve velké třídílné skříni, tak všechny ty šaty voněly levandulí, kterou maminka sušila a vkládala do sáčků a věšela mezi šaty do skříně. Říkala, že proti molům, ale jistě to bylo kvůli té vůni, která v šatech zůstávala.
P4270025 Miládka s holčičkou si také oblékly svůj kroj, ale kvůli té čelence se holčičce už nezdál tak krásný! A také nemohla jít ven sama musela s maminkou a Mílou a musela jít spořádaně, nesměla brnkat prstíky o plot nesměla, sebrat žádný klacík, nesměla kopat novými botičkami do kamínků ani sahat na baráky, kolem kterých procházely. Maminka je na chodníku vystrčila, aby šly s Mílou pěkně před ní a tak ji nic neušlo.
 Holčičku to přestalo bavit už za mlékárnou! To je dost brzo, když se vezme, že mlékárna byla třetí dům od jejich domova! První štulec dostala, když přecházely k Jindrům a ona chtěla vyběhnout schody nahoru a okamžitě je sejít dolů!
 Jindrovi byli staří lidé tak je holčička viděla, měli doma jednu velikou holku Martu a starý pan Jindra měl ještě zahradnictví k hospodářství. Ve vsi se říkalo, že má velkého syna a ten je v Americe, tohle byla od lidí strašná lež, na Americe žádný domy a žádný lidi pořád nejsou! Tímhle si byla holčička jistá! Měli také na Americe pole a nikdy tam neviděla ani ten nejmenší domeček kde by mohl syn Jindrů bydlet a navíc lidi říkali, že se tam má moc dobře a je prej doktorem nějakejch práv! – Takhle to holčička odposlouchala a nemohla se udivit, co si lidi všechno nevymyslej.- na právo nemusíš mít žádnýho doktora, jo tak na zlomenou nohu, jako měl Slávek Nováků v zimě, to musel, ale na to, když máš právo třeba na křemenáče, kterýho sis našel na Lipce, tak na něj máš právo a je tvůj a na co by ti byl nějakej doktor!! Stejně jako když vyhraješ kuličky, tak na ně máš taky právo a někdy k tomu právu ještě přidáváme: - "Svatý!" To aby bylo všem všechno jistý! Nikdo nikdy k tomu nepotřeboval nějakýho doktora!  
 Holčička si myslela, že velký lidi jsou taky velký lháři! P4270035
 Ale na tohle nechtěla myslet, Jindrovi měla moc ráda dávali jim každou neděli odpoledne korunu na loutkový divadlo, který se hrálo v cukrárně naproti kostelu! Jindrovi měly také ty nejzvláštnější schody k domovním dveřím! Krásné zábradlí se zatočenými železnými hady a nahoře kousíček rovně to, aby nikdo kdo k nim šel nespadl a pak zase šly ty schody dolů, to aby se nemusel vracet!
 Holčička nikdy nešla po chodníku, ale vždycky vyběhla schody nahoru a už zase scházela dolů a teď ji to maminka nedovolila! – Zamračila se! Určitě budu mít zkažený celý den! Politovala se.
 Na náměstí bylo lidu! Růžek měl před krámem stůl a v hrnci na vařiči ohříval párky! Teď my měla maminka odčinit to, že má holčička pocit zkaženého dne a měla by říci: - "Chcete párek?"
 "Já bysem chtěla párek," předběhla maminku Míla.
P4270008 "Ne!" utnula v zápětí přání maminka. – "Teď se půjdeme podívat nahoru ke škole na Lidušku."
 Teď i Míla měla celý ten dnešní den dočista zkažený! Žádostivě se dívala na děti, které byly šťastnější jak ony dvě! V jedné ruce bílý papírový talířek, na něm hořčici s párečkem a v druhé ruce rohlík! Někdo měl dokonce i housku a vonělo to tím náměstím tak, že bylo oběma holčičkám k pláči!
 Maminka je "táhla" ke škole, aby se podívaly na Lidušku jak tam stojí s ostatními dětmi a paní učitelka je řadí do čtyřstupu, vždycky dvě a dvě děti mezi dva a dva vojáky!    
 Lidku viděly už doma, tak na co se na ni mají ještě chodit dívat ke škole?:
 Maminka na ni bude koukat a zatím řezník Růžek vyprodá všechny párky!
 Obě se mračily a mračily se tak, že si toho konečně i maminka všimla, ale nezeptala se: - "Copak se vám děti stalo?" – Ne! Ona se smíchem: -"Jen dejte holky dobrý pozor, aby nepršelo! Takhle se mračit! Byla by to věčná škoda tak krásný den!" 
 Když se děti s vojáky vydali od školy k náměstí, šla i maminka s děvčaty a zdálo se, že zas mine stánek s párky nepovšimnutý, když už - už zahýbala ulicí k vedoucí k jezeru, kde měly být kolotoče a houpačky v tu chvilku to Míla nevydržela a zatahala maminku za rukáv: - "Mamíí, já chci párek!"
 "Ale vždyť jste doma jedly." Podivila se maminka.
 "Ta maminka je hloupější než jsem si myslela," neuctivě pomyslela holčička."Copak nějakej párek je na jídlo? Párek je jen na zahnání té zvláštní chutě, která se natrvalo usadila v pusince a živí jí ta vůně, kterou ty párky kolem sebe šíří." P4270062
 Když už si holčičky myslely, že to nevydrží, maminka se vrátila a namířila si to k řeznictví!
 "Dejte jim dva, pane Růžek a můžete jim to dát na jeden tácek."
 Ale pan Růžek se usmál. – "Kdepák na jeden panímámo! Dneska má každý právo na ten svůj" a lžičkou kecl na bílou plochu papírového talířku kopeček hořčice a potom tam položil horký nádherně vonící párek a podal to nejprve mladší Miládce!
 Holčička se dívala na jeho veliké červené ruce a připadalo jí jako kdyby dělal s párky podobný obřad, jako když pan farář v kostele dělá "pozdvihování!" a ona se nemá koukat, jenže kouká! Jinak by nevěděla, že pan Růžek stejně obřadně zaloví ve sklenici s hořčicí, stejně obřadně a s takovým "grifem" ji připlácne na talířek a potom loví v hrnci, aby vytáhl to nejhlavnější, - párek!
 "Já bych chtěla eště," řekla Míla, když měla tácek prázdný, že kdyby na něm nebylo mastné místo a zažloutlá skvrna od hořčice, každý by si mohl myslet, že neměla nic. Maminka však řekla s takovým tónem v hlase – "už ne!" a utřela oběma ručičky do kapesníku a všichni šly dál ulicí k jezeru, kde měla být střelnice s houpačkami.  
 Před Hotelem u jezera na zelenajícím se trávníku stál řetízkový kolotoč, houpačky a střelnice!
P4270029Holčička si hlasitě přála, aby mohla stejně jako velcí kluci a holky sedět na řetízkovém kolotoči a lítat jako v letadle kolem dokola, ale maminka nedovolila, s tím, že je ještě moc malá. – "Copak tam vidíš někoho tak malého, jak si sama," řekla a to byl taky jediný argument, který měla. Možná proto jim dovolila se zhoupnout na houpačce, ale to nebylo ono, tady měla maminka pravdu, že se doma můžou houpat jak dlouho chtějí a je to zadarmo! Tady je opálený chlápek za chvilku zastavil takovou brzdou a musely z houpačky ven. Lepší už bylo dívat se u střelnice, jak tam mužští střílejí na špejle a když se jim povede špejli přestřelit, dostanou papírovou růži! Holčička už věděla odkud mají v Výbochů ten puget zastrčený za zrcadlem a byla ráda, že už o tom nebude muset nikdy přemýšlet.
 Potom se zamračilo a maminka začala spěchat domů. – "Kdyby začalo pršet, namoknou mi krůťata," strachovala se, ale byl tu slib že odpoledne si můžou vybrat! – Můžou jít s Lidkou do kina na pohádku "Kamenný kvítek" a nebo samy na loutkové představení do cukrárny.
 Obě si vybraly "Kamenný kvítek" musely sice poslouchat starší Lidku, ale i tak to byl ten nejkrásnější den, jaký kdy prožily!
P4270024
P4270018
P4270015  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: První den májový lenka* 01. 05. 2011 - 09:16
RE: První den májový newold®blbne.cz 01. 05. 2011 - 09:48
RE(2x): První den májový valach-ostrawski 01. 05. 2011 - 13:59
RE: První den májový mi-lada 01. 05. 2011 - 20:49
RE: První den májový zdenka"ren" 02. 05. 2011 - 16:25
RE: První den májový iva* 05. 05. 2011 - 14:44
RE: První den májový babi maňasová 06. 05. 2011 - 17:39