Děti ulice

20. duben 2011 | 07.23 |

Děti ulice, neb také "Jak žily děti bez počítače, televize a MP3." Jelikož mám  "fůru práce" sáhla jsem do svého šuplíčku pro vzpomínky z dětství, které bylo bohaté jednak na hry, práci, a volnost v přírodě.

 Děti ulice!
P4070016Jak zima přišla tak i odešla! Šel den za dnem, do řeky se vrátila voda z luk, vysychaly cestičky, chodníky i dvorky se zahradami. Do polí vyjely první povozy, - zem dovolila sedlákům jarní práce s vláčením a setím jařin! Ozimy se zelenaly a houstly, trávu na lukách ještě hospodáři přihnojovali močůvkou, aby byla hustá a vysoká!        
 Tak jak začala ožívat pole, začala ožívat i ulice! Člověk který pracuje v polích se o ně musí starat od nevidím, do nevidím a všechno musí stranou! Děti zůstávají doma a děti hlídají děti! Vždycky v každé rodině mladší staršího, větší – menšího!
 Už v ranních hodinách se první z děti začaly objevovat na ulici! Holčičky nakreslily do udusané hlíny chodníku panáky a hrály s barevnými střípky! Ze zastrčených koutů vyhrabaly malé balónky a hrály s nimi školku o zdi domu! Stejně jako švihadla se probrala ze zapomnění a po chodnících to hopsalo, poskakovalo i přeskakovalo. Hrát si "školku" míčkem mohla i samotná holčička! Stejně tak se švihadlem! Ale skákat panáka, to už potřebovalo alespoň holčičky dvě, jinak hra pozbyla veškerého kouzla! A ta nejhlavnější jarní hra! Cvrkání kuliček se hrála všude! Kramflíčkem vyhloubit důleček a už se tam cvrnkalo!
 Hrát kuličky nebyla jen chlapecká hra, děvčátka je hrála se stejnou chutí jak chlapci! Holčička si s Mílou dokonce i samy kuličky udělaly! Nabraly jílu z břehu řeky, nadělaly kuliček a daly na kamna usušit. Potom vzaly Lidce vodové barvy a kuličky si pěkně nabarvily a byl z toho pěkný mazec! Lidka brečela, křičela: - "Pořád mi berou moje věci! - Mami! Řekni jim něco!"P4070024
 "Vidíte, vidíte!" pokyvovala hlavou maminka. "Stálo vám to za to?"
 Holčička se dívala mamince na pusu, potom do očí a nevěděla jak to myslí. Vždyť jim to přece za to stálo! Nadělaly si kuliček a úplně stejných, jako jsou ty kupované a mají jich plný pytlíček, tak proč by jim to za to nestálo. Ale pusinku neotevřela Lidka pořád ještě brečela a maminka byla taková smutná, že holčička nevěděla, co má dělat, ale nelitovala toho, co s Mílou udělaly nemohla!
 "Na sežer si to," Lidka najednou vztekle vykřikla, hodila po holčičce vodovkama a ty dopadly s křápnutím na zem, aby se z nich vykoulelo několik barevných koleček na podlahu.

 "Liduško" prosebně napomenula maminka.
 "Ještě se jí zastávej!" brečela Lída. "Člověk tady nemůže nic mít" vstala, práskla dveřmi a utíkala po schodech do svého pokojíčku.
 "Vidíte to, vidíte!" na víc se maminka nezmohla, jen se sehnula a sebrala vodovky, posbírala všechny, které se odlouply a rozkutálely po zemi, aby všechno položila na stůl. – Byla to taková naříkající hromádka, jako veliký vykřičník na bílém papíře!
P4090034 Teprve když zas o všechny kuličky přišly, vždyť větší děti ty malé vždycky o všechno obehrály, teprve potom holčička pochopila proč maminka říkala: - "Stálo vám to za to?"
 Ale ani větším dětem to za to nestálo! Usušené kuličky na kamnech se jim v pytlíčkách mezi těmi pravými rozdrobily a všichni měli úplně stejně!
 Jak se jaro pomalinku rozhlíželo po světě, hry dětí se začaly měnit. Umetly celou ulici do čista, vysypaly si pískem hřiště na vybíjenou a celé dny až do pozdního večera ulici naplnil křik, smích, a zápal hry.
 Tahle ulice, která neznala auta, jen koňské povozy, kola a jeden motocykl mladého Janečka, který často večer stál na zápraží jejich domku a troubil do vsi na svou trubku poplašné: - "Hoří!" Tak tahle ulice sympatizovala s dětmi až tak, že jí rozuměly i v tom, když ohlašovala, že právě jejich rodiče se vrací z pole. Tím, že nechávala zvonit podkovy koní o svou dlažbu, každé z dětí poznalo podle kroku, kdo se to vrací ještě dřív, než se povoz objevil na kopci a mohlo proto rychle zaběhnout do domu, aby dodělalo jemu přikázanou práci.
 Všechny děti mají přidělenou práci na dobu kdy jsou rodiče na poli. Ti větší musí vykydat hnůj ze stájí, připravit seno na večerní krmení stejně jako slámu na podestlání! Menší zas musí dbát na to, aby slepice měly stále vodu, aby dostaly zrní, aby uvařily brambory, nebo meltu na kávu! Mnoho práce zastanou děti i docela malé jako je Míla!P4070019
 Rodiče přijedou unavení po celodenním lopocení na poli, dodělají práce ve chlévě vyhubují dětem, že to či ono udělaly ne zrovna dobře, že zapomněly třeba na husu, která seděla na vajíčkách a měla dostat čistou vodu! Vždycky se najde něco s čím jsou rodiče nespokojeni, ale děti to druhý den udělají úplně stejně, mají ve svých hlavách hry, kamarády, volnost a touhu po volném čase!
 Stejně pečlivě jako se ujala dětí ulice, se o ně starala vesnice! Otevřená vrata statků, která tu byla už od rána, kdy hospodář vyjel do polí zvala děti a ony přicházely! Tam kde byli všechni na poli, býval dům zamčený, ale i když každý věděl kdo kam dává klíč, děti zaběhly do jiného domu a dostaly napít, někde i kus chleba, když měl někdo veliký hlad.
 Chleba se krájel v každém domě na "skývy," to byla taková rybička z velikého bochníku, ukrojená ze strany jen s jednou kůrkou a to většinou tou vrchní!
 Jednou si holčička zaběhla kupodivu sama až dolů k Pejznochům, kde neměli malé děti. Jen vekou slečnu Marii a kluka Václava, který chodil na měšťanku! Pejznovchovi byli podle vsi bohatí! I doma holčička slyšela jak jednou tatínek nespokojeně říkal: - "Ten Pejzhoch se musel asi zbláznit, koupil Vaškovi jezdeckýho koně! Na co je takový zvíře v hospodářství, když není k žádný práci! Ten mladej blázen s ním jezdí po polích i v lese, povídal polesný, jak mu tam plaší zvěř! Eště mu někde zláme hnáty."
080509 DRAK+AMAZONKA 006 Tady holčička nevěděla jestli kůň Vaškovi a nebo Vašek koni! Ale nad tím dlouho nedumala, udiveně si musela přiznat, že i když už si myslela, že všechno ví o tom jací koně jsou, teď pochopila že ne! Musela si ještě mezi známé druhy přidat nový a to: "Jezdecký!" Sama sobě musela hubovat vždyť i z pohádek věděla, že jsou i jiní koně, kteří neorají, netahají za sebou žebřiňák, "fasuňek," nebo gumák! – Však se také gumák stal tatínkovou noční můrou, pořád o něm mluvil a mluvil! A tolik ho chtěl! Gumák byl vůz, co měl namísto velikých kol s loukotěmi a ráfky, které nadskakovaly na kočičích hlavách ulice a které hlasitě varovaly děti, že jejich táta už jede z pole domů spolu s podkovami koňů, kteří ho táhli, - gumák měl kola menší a místo ráfků gumové pneumatiky! Proto se mu tak říkalo! Jezdilo se s ním tiše a na valník se naložilo víc jak na fasuňek! To sice tvrdil tatínek, ale holčička věděla, že tatínek nejvíc touží po gumáku proto, aby je překvapil! Gumák jede tiše a nerámusí jako ostatní vozy! Ten gumák přijede jak plíživá žížala a ony budou překvapeni, že rodiče už přijeli z pole a to jen proto, že jim to včas vůz neoznámil. Dál si budou hrát na ulici a táta zas bude rád, že je nachytal a ony můžou dostat vyhubováno! – Vždycky se najde něco, proč!
 Spíše ze zvědavosti než z hladu a žízně se ocitla holčička v domě u Pejznochůl. Marie ji okamžitě popadla za ruku, sklonila se k ní, aby měly obličeje naproti sobě a dívala se, jako kdyby nemohla poznat čí je.  
 Marie byla veliká a hezká, jak si všimla holčička. Měla krásně nakudrnacené vlasy skoro jako paní řídící a neměla na nich šátek, jak mívají ostatní a taky neměla nezbytnou zástěrku, kterou nosila i holčička aby si nezamazala hned první den šatičky, ale jen tu zástěrku. Zástěrku nosila i Lidka do školy a nebylo to nic divného, nosil ji každý, zato tohle divné bylo! P4060003
 "Proč nemáš zástěru?" zeptala se tedy holčička.
 "Když nevařím, tak ji nenosím," odpověděla Marie, podívala se po sobě a přidala: - "Takhle je to hezčí, ne?"
 Ať koukala holčička jak koukala, bylo to hezčí! Marie vypadala jako maminka, když s nimi jde v neděli na procházku, to také nemá ani šátek, ani zástěru.
 "Seš krásná," obdivně zdvihla hlavu holčička k Marii, která už před ní stála. 
 "To ti za to musím něco dát" zasmála se Marie, vzala za stolu bochník chleba a že už ho byla jen větší patka, odkrojila dokolečka krajíček a posypala vysoko cukrem, potom z hrnečku nad kamny kam si cvrkla trošku vody z kohoutku pokapala cukr tou vodou a podala holčičce.
 "Sedni si s tím za stůl, aby ti to nepadalo!"
 Bylo to moc dobrý! Tak dobrý, že ani nelitovala, že se nemohla podívat na toho jezdeckého koně blízka!
 Nikomu o tomhle neřekla sama nevěděla jestli proto, že tam dostala ten chleba a nebo proto, že Marie byla jako princezna, jak si celou dobu, když šla od nich říkala . Před domem seděla na podezdívce u plotu Míla a Maruna Nováková ryla do udusané hlíny chodníku nového panáka! Ten starý už byl hodně pošlapaný a tak se dalo špatně určit, kdo kde přešlápl!
12 "Kdes byla?" zeptala se Míla.
 "Co ti je do toho?" odpověděla holčička a posadila se vedle ni.
 "Maminka říkala," spustila Míla ale holčička spustila zhurta: "Jestli jí to řekneš, uvidíš." A do hlasu dala všechny výhrůžky, kterých byla schopna.
 Začaly skákat. – Maruna samozřejmě první a zdůvodnila to tím, že si panáka sama nakreslila.
 "Já druhá," pospíšila si Míla, žila v domnění, že to je její svaté právo, vždyť ona se nikde necourala jako holčička, které to bylo úplně jedno! Ona měla ještě v pusince onu sladkou chuť chlebíčku a před očima princeznu Marii!
 "Čarovala ryba, aby byla chyba! Čarovala ryb, aby byla chyba!" Odříkávala Míla a když se k ní Maruna otočila s tím: - "Miladice jestli budeš čarovat tak si s váma nebudu hrát!" V tom přešlápla a vypadla ze hry.
 Míla vzala svůj střípek z rozbité skleničky od hořčice a začala poskakovat po jedné noze, ještě se nedostala ani k "rukám" přešlápla i když nikdo nečaroval!
 Holčička vstala a hodila kousíček z rozdrobené cihly do prvního políčka, přeskočila ho a vyskákala bez přešlápnutí celého panáka. Sebrala svůj kamínek a vhodila ho do druhého políčka, aby zas bez chyby proskákala celým panákem. Když sebrala svůj kousek z cihly, kterým házela a vhodila ho do třetího políčka, začala Maruna s čarováním:- "čarovala ryba,..Míla se k Maruně přidala a teď čarovaly obě!
 "Ruším čarování jiným čarováním," řekla holčička a spustila: - " Čaruju, čaruju, nominativ! Čaruju, čaruju genitiv."P4070023
 Dívenky sedící na zídce u plotu zmlkly!
 Když Maruna našla znova řeč měla holčička odskákáné další políčko a chystala se házet do jedné z rozpřažených "ruk" a odříkávala dál latinské pády, které se naučila tím, že se je Lidka přeříkávala polohlasně s rukama přitisknutýma na uších stále dokola..
 Jelikož holčička půjde po prázdninách do školy chtěla se něco naučit "do zásoby!" A je pravda, že pády uměla dřív jak Lidka a tím neustálým opakováním nabyla dojmu že se hodí právě tak akorát k čarování! K ničemu jinému to nebylo!
 Jenže teď když změněným hlubokým hlasem vyslovila: - " Čaruju, čaruju -aku – sa- tiv!" Miládka se začala smát!
 "To není žádný čarování! Já už vím kde si byla! Ty si byla u Šimků! Mně to taky Jiříček říkal!"
 Tímhle poznáním, že malý Jiříček Šimků umí latinsky i když ještě neumí pořádně říct ani táta! Tím holčičku Míla doslova ohromila! – Hra se dočista přerušila!
 "Ale to je latínsky," snažila se holčička, neztratit před dvěma děvčátky svou prestiž.
 "Ále ne! Co si to vymejšlíš? Vždyť to po něm neumíš ani pořádně vopakovat," pohoršovala se Míla.
2 "Jiříček to říká takhle! – "Uku – sal – ty!" A to znamená, že ho kous pes."
 Míla chtěla ještě vysvětlit, že ono "uku," znamenalo "ruku," "sal" zase, že ho pokousal a ty, bylo prosté, vždyť ukazoval na psa, který byl uvázaný u boudy a který ho před chvilkou štípl do ručičky, protože mu bral z misky kost.
 Míla si s Jiříčkem rozuměla a velice často k Šimkům chodila, aby si spolu s Jiříčkem hráli a povídali si po "jejich." Míla potom doma zkoušela podobně mluvit, jenže byla hubovaná jak od tatínka, tak od maminky a Lidka ji dala bez rozmýšlení facku, když na ni jen jednou zašišlala.
 Teď bylo po hraní! Zklamaná holčička se posadila vedle Maruny na zídku a dívala se na střípek, s kterým si hrála.
 "Ukaž," natáhla po něm ruku holčička a Maruna ji ho nechala volně spadnout do otevřené dlaně.
 Byl to kousek z nějakého talířku a byla na něm, krásně vyvedená růžička a z každé strany pár lístečků, které jen naznačovaly, že i tam byly červené růžičky.   
 "Kdes ho našla?" S trošinkou závisti se zeptala holčička.
 "Já ti ani nevím," odpověděla Maruna i když moc dobře věděla! Holčičku pustila touha umět latinsky stejně, jako před časem potřebu uvidět jezdeckého koně, a popadla ji veliká touha po podobném střípku, s kterým by hrála panáka  
6 
  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Děti ulice hospodynka 20. 04. 2011 - 10:18
RE(2x): Děti ulice inenaso 20. 04. 2011 - 13:11
RE: Děti ulice zjihu 20. 04. 2011 - 10:46
RE(2x): Děti ulice inenaso 20. 04. 2011 - 13:12
RE: Děti ulice adil 20. 04. 2011 - 13:12
RE(2x): Děti ulice inenaso 20. 04. 2011 - 15:55
RE: Děti ulice jiřina 20. 04. 2011 - 16:23
RE(2x): Děti ulice inenaso 21. 04. 2011 - 16:47
RE: Děti ulice zdenka"ren" 20. 04. 2011 - 19:26
RE: Děti ulice mi-lada 21. 04. 2011 - 11:49
RE: Děti ulice jája 29. 04. 2011 - 22:01