Za humny

27. březen 2010 | 06.06 |
› 

Když jsem ráno vstala, měla jsem dojem, že mi v noci někdo vyměnil tělo a nebo jsem

po nevědomém toulání astrálem sama vklouzla do něčeho, co se mi vůbec nepodobá.

Nohy, ruce, záda, - jak mne bolela záda a každý krok! Honem tedy do koupelny a nakouknout

do zrcadla i když už se tam dlouhou dobu nedívám, ono to co na mne hledí už není to, co bych si

přála, ale bohužel. Stejná, pořád stejná, jen stále starší a starší tvář a neusmívala se jako jindy.

Aha, to ta zahrada! Blesklo mi hlavou, povzdechla jsem a poučila to své tělo. - "Hele, už je konec

lenošení," řekla jsem mu a slíbila: - "Každý den teď musíš něco venku udělat, nebo by to tu bylo jako

 v džungli." A své vyhrožování jsem chtěla splnit, jenže Danek se posadil v chodbě pod vodítko,

které mu tam visí na zvonečku a že se nehne dokuď ho nevezmu ven. Vždycky, nebo většinou mne

"ukecá."A tak jsme šli. Tedy jen za humna. 

"cesta

Za našima humnama to vypadá takhle. Vymáchaná tráva namísto dřívějších polí a uprostřed napohled malý

lesíček. Ovšem to není lesíček, te je hřbotov z první sv. války, jsou tam pochováni zajatci. Zajatecký tábor byl

v místě dnešního letiště. Hřbitov byl kdysi místo velice neutěšené, zarostlé buxsusem, hložinkou, pámelníkem

kopřivou. Sama pamatuji hroby ještě se litinovými kříži.  Můj tatínek mi říkal, že co hrob, to zasazený strom.

Asi to tak dříve bylo a prý co strom, to jiná národnost. Byly tam smrky, břízy, jasany, jeřáby. Před lety se

hřbitov začal upravovat do dnešní podoby.

náhrobek

Tohle je pohled na město z míst hřbitova. Všecho v popředí je průmyslová zóna, který spolykala 67 ha té

nejlepší orné půdy.

před hřbitovem

Hřbitov je dnes obehnán plotem, lavičky před ním, a tabule, kde si každý může přečíst vznik a i to, co se na

hřbitově nachází za ptactvo. Je odtud krásný pohled na okolí. Liberec je obehnán ze všech stran horami

a sám je uložený v dolíku jako uprostřed věnce. Myslím, že dost hezké město.

deska

Tohle nás přivítá, když vejdeme hlavní branou.

památník

Naproti je pomník a za pomníkem hromadný hrob. Lidé sem chodí a zapalují svíčky, chodívala jsem vždycky

 do těchto míst s malým Petrem, který nikdy nezapomněl vzít svíčku a zapálit ji.

hroby

Dnes je to skutečně už důstojné místo, které sice připomíná hrůzy války, ale jak je vidět s lidmi to nic moc

nedělá. Málokdo si uvědomí, že všechno to shánění materiálních požitků, všechen ten shon je k ničemu

vždyť my neskončíme ani takhle, nám bude vyčleněna jen malá  "plechovka" a za čas, jako bychom ani nebyli.

pohled na Ještěd

Chodívám sem často a nemívám z toho žádné mindráky, prostě je to místo, kde odpočívají  pouze muži

a domnívám se, že většinou mladí muži. Byla doba, kdy jsem si s nimi často povídala, kdy jsem jim žalovala

a kdy jsem jim říkala o svém hrozném strachu a pak přišla doba,kdy jsem musela přiznat, že už se nemusím

bát, že to, čeho jsem se tak moc obávala, už se stalo.  

balíky

Danek mi utekl dolu loukou a tak jdu pomalu  za ním. To nejsou  žádné roury, to jsou jen balíky nalisovaného

sena které tu zbyly od senoseče. Ne od otav, ty se nabalíkovaly, ty zůstaly jen jako mulč.

balíky

Nikdo seno nepotřebuje, už se tu nepasou stáda krav, už se nepracuje na polích, už se jen udržuje krajina,

tak se říká tomu dvojímu posekání, které se děje každým rokem. Budovy kravínů se využívají pro jakési

podnikání a po loukách se prohání pouze děvčata na koních z blízkého "Vidlákova" a nebo jako my dva,

pes a jeho pán, jo a občas srnky, ty také jsou k vidění.

psi

Museli jsme zvolnit, co kdyby se do nás tahle čtyřčlenná smečka dala? - Pán je nemá na vodítku, stejně

jako já Danka. Teprve potom jdem domů, přece musíme i dnes něco udělat na té zahradě! 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Za humny konikcz 27. 03. 2010 - 18:36
RE(2x): Za humny nena 29. 03. 2010 - 06:50