Matčina láska

27. březen 2011 | 04.55 |

Matčina láska
080604můrkarník 178 Oblékám si černou punčochu, oblékám si ji co nejpomaleji i když vím, že si musím obléknout ještě tu druhou, že si musím obléknut černé šaty, černý plášť, na obličej nasadit hluboký černý smutek a na čelo vyrýt. - "To já jsem zabila svou matku!"
 Jak to tenkrát bylo? Byla jsem vdaná a nezodpovědná? – Nevím! Já to nevím! Bylo mi šestnáct let, když se mě po prve dotkla láska, ale nedotkl se mě muž, který k ní patřil! Dotýkal se jiné a tak jsem zahodila svůj život, zahodila jsem ho jako starý nepotřebný cár. Život mi byl k ničemu a přece jsem žila, vdala se, porodila syna a tvářila se, jak je všechno v tom nejlepším pořádku!
 Nebylo! Stačilo tak málo, aby se zhroutilo všechno to o co jsem se snažila celých těch šest let! – Co se to vlastně stalo?
 Potkala jsem svých šestnáct let! Podívala jsem se jim do očí, byly tak průzračné, byly tak nádherné, byly tak okouzlující! Poznala jsem ruku, která k těm očím patřila! Byla krásná, byla teplá, byla všetečná! Poznala jsem ústa! Poznala jsem tvoje ústa, lásko, která ses mě dotkla v mých šestnácti! A tak pomalu jsem poznávala tvoje tělo, svěží, mladé silné tělo!
 Líbal si mě, hladil si mě a pak přišlo i to, žes mě miloval! Ach lásko, proč až teď po šesti letech?! Proč ne tenkrát, když každý tvůj dotek mohl být první, každý pohled, který bys mi věnoval by mě naplnil povznášejícím pocitem. Ne!     Tys byl zamilovaný do té druhé! Nechtěla jsem po dlouhých šesti letech vědět, co se stalo s  tou druhou! Nechtěla jsem vědět, co se stalo s dítětem, které si tehdy čekal, nic jsem nechtěla vědět! Chtěla jsem jen  tebe a na chvilku, chtěla jsem poznat jaká je vlastně láska!080604můrkarník 092 Poznání? - Je krásná, - je strašná, - povznáší, - ubližuje, - a zabíjí! 
 Zamotali jsem se do toho oba! To co by bylo před šesti lety jednoduché a velice krásné se stalo dnes neuvěřitelně těžké a nemožné! Milovala jsem tě! Všechno! Tvoje oči, čelo, ústa, ruce! Milovala jsem tě tolik, že bych raději zemřela, než dál žila s mužem, kterému jsem podle zákona patřila. Milovala jsem tě a stal ses pro mne Bohem!
 Byla jsem černou ovcí rodiny! Stala se ze mne odporná skvrna na čistém štítu naší rodiny! Stala  jsem se pro všechny vyvrhelem společnosti! Byla jsem všechno jen ne řádná žena! – Utekla jsem s tebou! Utekla jsem za tebou! - Ne, tak to nebylo, přišel si a odvezl si mě, abych mohla být jen tvoje! A zatím co já se schovávala před celým světem, moje máma ležela s mozkovou příhodou v nemocnici, nezvládla pomyšlení, jak nezdárnou, nezodpovědnou  má dceru!080604můrkarník 094
 "Bože nedopusť, Bože nedopusť, abychom si to nevysvětlily," šeptala jsem po oné zprávě. Bože nedopusť, aby zemřela, nemohla bych potom žít!"
 Bůh nás vyslyšel a maminka se uzdravila! – Nevysvětlily jsme si nic! Žila jsem s novým mužem, zamilovaná, šťastná a tak nebylo třeba nic vysvětlovat! Všichni věděli, že maminka i v té nejkritičtější době, kdy se rozhodovalo o jejím životě neměla strach o ten svůj, ale největší její starost byla, co si počnu já, ta nehodná, nezdárná, - co se mnou bude!? A přitom jsem to byla já, která se tak postarala o ostudu celé rodině!080604můrkarník 158
 Byla jsem v té době šťastná, můj muž byl šťastný, moje děti byly šťastné a já byla milovaná a sama bez podmínek milovala!
 Pět let! Spokojených pět let! A najednou přišel ten telegram! "Zemřela mi máma!"
 Zabila jsem svou mámu před pěti lety! Kdo ze mě sejme tu vinu? Kdo mi odpustí! Kdy mi odpustí! – Oblékám černou punčochu, za ní druhou, šaty, plášť, boty, na obličeji mám už od přečtení telegramu příšerný výraz, a na čele vyryto,- to já jsem zabila svou mámu! Jak budu žít s touhle vinou?!
 Žila jsem! Oblékala se do černého a vyhýbala se lidem! Žila jsem a neustále se týrala větou. – "To já jsem zabila svou mámu!" Byla jsem přesvědčená, že kdyby nebylo mne, nestalo by se to! – Nikdo mi nemohl pomoci! Nikdo! 080604můrkarník 089
 Den za dnem, měsíc za měsícem šel a já se stále nemohla zbavit pocitu viny, že jsem zabila svou mámu! Stále jsem nosila černé šaty, černé punčochy a boty! Stále, a abych na to náhodou nezapomněla si opakovala: - " To já jsem zabila svou mámu!"
  Pak přišla jedna noc! Zvláštní noc to byla. Má mrtvá máma přišla k posteli, zlehka mě pohladila a řekla. – "Dítě moje, nemůžeš se věčně takhle trápit! Pro klid tvé duše, pojď se mnou a já ti ukážu kde dnes žiji." Vzala mě za ruku a pomaličku mi pomohla se posadit, pomohla mi vstát i když moje tělo zůstalo ležet v bílých peřinách. Byla jsem neuvěřitelně lehounká, byla jsem namodrale průsvitná a obě jsme se ruku v ruce vznášely prostorem. Ona bílá a mladá, stejně mladá jako já. Hezká byla, moc hezká, ale nemluvily jsme, jen jsme letěly.080604můrkarník 090
 Když už jsme zase stály, před námi se rozprostírala prostorná stráň rozdělaná bílou pěšinou. Všude kolem kvetly rudé růže. Záplava růží! Růže a růže! Všechny, nádherně rozkvetlé a vybarvené a všechny rudé! – "Tady dnes žiji," mávla rukou matka. "Dobře si 042to prohlédni a už se netrap! Zemřít není to nehorší, nejhorší je, když přijdeš o ty, které miluješ! Smrt je bolestnější pro živé, a já už jsem nemohla snést jak se trápíš." řekla. 
  Dívala jsem se kolem sebe na tu záplavu rudých růží a ona se pomaličku dala bílou pěšinou dolů k řece, která se třpytila jak široká stříbrná stuha. Maminka šla a jak se vzdalovala, byla průhlednější a průhlednější až zmizela docela. Já jsem se ještě jednou podívala kolem sebe na tu nádheru a se zvláštním pocitem úlevy jsem se probudila, abych se udiveně rozhlížela ložnicí. Byl to sen, nebo tu skutečně byla moje máma? Jisté je, že jsem druhý den vyhodila všechno černé a zase jsem žila a na ten podivný sen co možná snem ani nebyl nikdy co živa budu nezapomenu!
080604můrkarník 158
  Stejně nevím jestli mi někdo kdy odpustil, já jsem si však odpustit nedokázala! - Už je to kolik? Maminko, kolik už je to let?
  Dítě moje, - už je to 43 let a to ty sis stále ještě neodpustila?!
  Ano já vím, 23. 3. 1967 se to stalo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Matčina láska valach-ostrawski 27. 03. 2011 - 11:49
RE: Matčina láska zjihu 27. 03. 2011 - 12:35
RE: Matčina láska kelyš 27. 03. 2011 - 15:58
RE: Matčina láska adil 28. 03. 2011 - 07:35
RE: Matčina láska jája 01. 04. 2011 - 22:17
RE: Matčina láska speciallydoll 07. 04. 2011 - 20:02
RE(2x): Matčina láska nena 07. 04. 2011 - 20:55
RE: Matčina láska biny 19. 03. 2015 - 10:04