Matýsek II.

2. prosinec 2010 | 21.04 |

Jak je vidět venku  se snaží nejen Matýsek a jeho tatínek Mráz, ale i maminka Zima, takže  pokračování Zimní pohádky je tady!

  Zimní pohádka

  7 Panečku to byl svět! Matýsek se až zajíkal, když uviděl stromy, jejich krajkové větve, když uviděl keře a co teprve když mu tatínek Mráz ukázal, že může na větvičky dýchnout a ony se obalí jemným jíním a celé tak zkrásní.
 "Tak synáčku," vyzval Matýska tatínek. – "Zkus to také! Pořádně se nadechni, abys do sebe dostal co nejvíce vzduchu a potom si vyber nějakou rostlinku a dýchni na ni zlehounka a uvidíš, že i ty umíš dělat zázraky!"
 Matýsek se nadechl a rozhlížel se kolem sebe, co by tak mohl udělat ještě krásnější. U potůčku rostla maličká Borovička. Byla ještě skutečně hodně malá, bylo jí asi tolik co Matýskovi. A tak se Matýsek nad ni nahnul a zlehounka dýchl do větviček.
 Borovička se celá zachvěla zimou. "Stromečku," řekl jí Matýsek. "Stromečku já tě hezky obléknu, každý ti bude závidět."
 To jí Matýsek sliboval a borovička tenkým hláskem odpověděla: - "Mrazíčku, mrazíčku, prosím jen opatrně. Já jsem slaboučká, jsem mlaďoučká, já nechci zmrznout."
 Tahle odpověď Matýska zarazila tak, že se zamyslel. Otočil se k tatínkovi, aby mu to vysvětlil. Nechápal vůbec o co malá borovička prosí.
 Tatínek Mráz byl v pilné práci. Všechny stromy už měl oblečeny v bílém krajkovém hábitu a právě se chystal, že bude chvilku odpočívat. Matýsek se k němu přitočil a povídá: - "Tatínku, ta borovička se mě bojí," a říkal to velice smutně.2
 Tatínek Mráz se podíval na malilinkou borovičku a pokýval rozvážně hlavou. – "Ona se nebojí tebe, ona se bojí o sebe." Souhlasil po chvíli. "Ona je chudinka nějaká slaboučká, budeš muset dávat dobrý pozor, abys jí neublížil. Pamatuj si! – Kluky a holky můžeš štípat do tváří a oušek jak se ti jen zlíbí, to proto, že tyhle děti když nás mají dost, utečou do těch velkých domů, kde je teplo , kde jim maminka dá horký čaj, kde mají svou postýlku, kam je uloží když hodně promrznou. Tahle borovička i když je tak maličká má za sebou předlouhou cestu. Její maminka byla statná borovice v lese, která svá semínka poskládala pod šupiny šišek a hýčkala je, houpala je, větřík si s nimi pohrával, sluníčko je hřálo a semínka zrála až dozrála. Každé semínko má malé křidélko, za to je uchopí vítr, zatočí jim a zanese daleko do kraje. Tuhle přivál až sem k potůčku, kde je přijala matička zem a od té doby se o ni stará. Dává ji výživu jakou borovička potřebuje, ale co ji nemže dát, to je zahalit a celou přikrýt před námi.

Matka zem všechny svoje děti takhle s podzimem uspává. Ona je začne kolébat, vítr jim k tomu zpívá a sromy jí za to dávají své šaty. Matka zem listí které opadá z keřů a stromů nastele těmhle malinkým, ale není to dost."

 "Tak proto jsou všechny stromy okolo tak nahaté," zasmál se Matýsek a táta Mráz vážně přikývl. – "Ony by své šaty v zimě neunesly. Sám dobře víš, že když se do toho naše maminka dá, když začne sypat sníh, že je to pro lidi a stromy nejednou úplná pohroma. Maminka má mnoho druhů sněhu od prachového, lehoučkého až po ten těžký, mokrý, který dokáže lámat stromy jak sirky, který dokáže nejednu střechu i lidem prolomit. Sám víš, že jak se do práce maminky dají, stojí to vždycky za to. Teď jdi a zlehoučka, ale opravdu jen zlehounka přikryj tu svou borovičku a já zatím dodělám ještě támhle ten les za potokem. Břízky mám nejraději," přiznal táta Mráz a už pracoval jen to kolem něho třeštilo a zvonilo.
4 Svět kolem se pojednou rozzářil i když byl pokročilý večer. To proto, že se v ulicích rozsvítily lampy. Jejich světlo se zvědavě dívalo na proměnu, kterou udělal tatínek Mráz se svým malým synkem. Podívalo se také lidem do oken, kde se rozsvědcovaly vánoční hvězdy a povzdechlo si: - "Proč jen nepadá sníh? Sníh to je něco co se lampám moc a moc líbí a co jim také velice sluší. Celou věčnost by mohly pozorovat jak vločky tančí v kuželu jejich světla, jak jsou krásné, jak jsou něžné a jak je každá jiná! Když se podívaly nahoru na nebe, viděly, že z padání nic nebude, proto jen povzdechly: - "To je zima! Mráz je, až nám výbojky v závitech vzdychají, ale aby si zem mohla odpočinout pod bílou čistou peřinou, to ne!"
 Mráz s mrazíčkem si ani neuvědomili jak jim ten čas utíká. Byla už dávno tma tmoucí, když skončili se svou prací. Byla taková tma, že jen hvězdy na nebi jiskřily a měsíc v úplňku se doširoka usmíval. 
 "Tak synku, dnes už toho necháme a půjdeme si odpočinout." Řekl tatínek Mráz a Matýsek nerozhodně pokrčil rameny, aby se po chvilce přiznal. – "Já nejsem ani trošku unavený, tatínku. Já bych chtěl, moc bych to chtěl, podívat se lidem trošku do oken. Zajímalo by mne, jak pod těmi střechami žijí. Z každého komínu se valí něco o čem jsem byl přesvědčen, že je to mlha na jíní a když jsem to chtěl zmrazit, zaštípalo mne to v nose, zasmrdělo mi to a navíc to bylo nepříjemně teplé." Přiznal se Matýsek a tatínek Mráz se rozesmál: - "To bys tom u dal. Jíní chtít dělat z kouře." A smál se a smál.3
 Matýsek se urazil. – tys také nebyl vždycky tam moudrý," řekl a ukázal na žluté obdélníky, které svítily do tmy.
 "Co to je?" Zeptal se.
 "To jsou okna! Lidé si jimi pouští do domů světlo a také se jimi dívají do ulice, dvora, nebo i zahrádky. Pojď, podíváme se, abys také viděl jak takový člověk žije."
 Oba mrazíčci nahlédli do okna první chaloupky. Na stoličce vedle kamen se rozvalovala šedobílá kočka a o kus dál ležel chlupatý pejsek. Matýsek dostal hrozitánskou chuť pohrát si s těmi zvířátky. Vypadali tak roztomile, proto přitiskl nosík na sklo, ale za okamžik už neviděl nic víc než tabuli skla pokrytou cizokrajnými ledovými květy.
 "Tatínku, tatínku, podívej co dovedu,"pochlubil se a tatínek jen tak na půl úst odpověděl: - "No, je to pěkné."
 Matýskovi se to jako pochválení zdálo málo. Myslel si ,že tatínek mohl toho nadšení ukázat víc, proto nafoukl pusinku a uraženě mlčel.
 "Hele, to jsem udělal já, odpoledne," ukázal tatínek na střechu, odkud vysely dlouhé ledové rampouchy. – "To je délka panečku, úplně mistrovské dílo," pochválil se tatínek sám a Matýsek jen tak malinko: - "No je to pěkné, " víc ani slovíčko.
 Ještě než se stačili oba navzájem nazlobit tak, že by spolu dnes třebas i nemluvili, otevřely se dveře u chaloupky a vyběhla z nich zrovna ta kočka co se vyhřívala u kamen a za ní i chundelatý pes. Navíc je doprovázel hlas tak trošku nazlobený: – "Celý den se doma jen povalujete, koukejte se taky trošku provětrat!" na to se dveře znova zabouchly a kolem bylo zase ticho. 
 Kočka i pes se ocitli na dvorku. Kočka udělala dlouhý skok, ještě jeden a už zapadla do otevřených dveří dřevníku. Pes se začal válet v té trošce sněhu, co ležela na dvorečku. Lehl si na záda a převaloval se s rozkoší z boku na bok.
8 Matýsek se honem běžel podívat, kam se ztratila ta kočička. Tak okamžitě nakoukl do dřevníku. Byla tam. Přikrčená s čumáčkem až u země našlapovala tichounce a opatrně. Matýskovi to bylo velice divné. – "Co tu hledáš, kočičko?" Zeptal se, ale kočka se celá schoulila neodpověděla.
"Co chceš najít kočičko?" Opakoval tedy Matýsek a kočka prskla, otočil se jak na obrtlíku a ven z dřevníku. Přiběhla ke dveřím a začala zoufale mňoukat. Matýsek nerozhodně přešlápl a najednou se podíval na psa, který se ještě válel na zemi ve sněhu.
 "Proč to děláš, pejsku?" zeptal se zvědavě a pes se přestal válet, vyskočil na všechny čtyři, nakrčil čumáček kterým začal nasávat mrazivý vzduch. Matýsek cítil jak ho pejsek táhne do svého nosíku a tak ho pořádně štípl. Pejsek ještě jednou zavětřil, ale to už toho měl Matýsek dost, bylo mu v nose moc těsno, štípl tedy toho psa tak citelně, že zapomněl na chvíli i dýchat a v tom okamžiku se Matýsek ocitl znova na svobodě. To tak, nechat se vcucnout do nějakého psa!
 Pejsek stejně jako kočička začal u dveří chaloupky poštěkávat. Po chvilce se otevřely dveře a hlas z chodby řekl dost vesele: - "To jste si tam moc dlouho nepobyli. Tak pojďte, dneska mrzne jen praští." Po té pochvale pro Matýska a tatínka Mráze se dveře zavřely a bylo zas kolem ticho.
 Tatínku, mně se to tu tak líbí. Můžeme zůstat venku celou noc?" Prosil Matýsek a co měl táta Mráz dělat?
 "Dobrá, tak tedy dnes budeme pracovat až do rána," svolil.
9
Takže zatím "dobrou noc" já na rozdíl od Matýska půjdu docela ráda spát.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Matýsek II. blizenec®blbne.cz 03. 12. 2010 - 05:28
RE(2x): Matýsek II. nena 03. 12. 2010 - 17:01