Neuvážená přísaha

28. listopad 2010 | 17.32 |

Dnes by měla maminka narozeniny a tak celý den vzpomínám na všechno možné, nakonec jsem se "pozastavila " v době, kdy zemřela. Když nám maminka zemřela to nemusím popisovat co to pro nás znamenalo, to ví každý, komu se tak stane. Stáli jsme okolo jejího posledního lože, byla až na ruce zkřížené na prsou zarovnaná květinami od sousedů a známých. Byla to velice skromná žena, život se s ní nemazlil. Teď tu ležela, mírně se usmívala, ona odešla tak, jak odejde málokdo! – Možná se to ještě nikomu nepodařilo.

 Bylo před Velikonocemi, vnoučatům připravila pomlázku, vygruntovala dům, napekla a zbývalo jen pověsit záclonku v kuchyni na okno. Tatínek šel do sklepa přiložit pod kotel, a když se vrátil, našel ji schoulenou na zemi u mycího stolu už bez života.

92 Když jsme stáli kolem ní a bylo to naposledy, kdy jsme ji viděli. Stála jsem naproti otci, ona mezi námi. Už byl čas, zřízenci netrpělivě přešlapovali u vchodu a otec naposledy pohladil matčiny vlasy a když položil svou ruku na její zkřížené, viděla jsem, že se jí nezahojila ranka na ukazováčku, když se řízla nožem při krájení nudlí do polévky.
 "Přísahám, že se nikdy neožením!" Řekl tichým hlasem  a mně se chtělo křičet, ani nevím proč.
 Po obřadu otec velice věcně rozhodl o tom, jak budeme dál žít.
 "Ty," ukázal na mne.
 "Ty se přestěhuješ sem, nájemníkům dáme výpověď a ty se o nás postaráš!"
 Bylo to rozumné. Nejmladší sestra a bratr byli v popubertálním věku, tedy nejmoudřejší na světě, - bylo to možné, ale nešlo to okamžitě jak by potřebovali.
 "To nejde ze dne na den," řekla jsem a vznikla dohoda, že tak za dva měsíce přesunutí naší rodiny uskutečníme.
 Slovo jsme se snažili dodržet. Přijeli jsme, můj muž šel do města obhlédnout vytipovaná místa kvůli zaměstnání a já poklízela.
 Tatínek kolem mne přešlapoval, bylo vidět, že má cosi na srdci a po chvilce mi připadalo, že zase ne, ale přece jen to z něho "vylezlo" až navečer. Sedl si ke mně a moc mu to nešlo z úst..
 Naši měli dům, o dvou bytových jednotkách a ještě jedné místnosti se zvláštním vchodem a právě do této místnosti se nastěhovala rozvedená paní se svou šestnáctiletou dcerou. Táta mi řekl, že se nemusíme měnit bydliště, že se ona paní o ně vzorně stará, že je velice hodná a také mi byla představena.
 Byla mladá, mezi ní a otcem byl veliký věkový rozdíl. Neptala jsem se, jestli si to otec rozmyslel, neptala, on totiž zahořel láskou tak prudce, že ohluchl a oslepl.
 "Je to jeho život!"
 "Je to jeho starost!"
 "Je to jeho radost!"106

pise.cz/img/201614.jpg">

 To řekl můj muž a odjeli jsme. Při občasných návštěvách to bylo fajn. Paní se přesladce usmívala a tatínek zdálo se jen kvetl.Vzali se a nevím proč mi přišla na mysl maminčina oblíbená věta: - "ještě nebudu ani studená a on už tady bude mít jinou!" To ho tak dobře znala?!
 Té chvály co jsme museli vyslechnout o tom, jak je jeho paní čistotná, jak je pracovitá, jaká je oproti mamince,...
 Připadalo mi to vůči mamince nefér a tak jsem ji bránila: - "Tati, až budeš mít s touhle šest dětí, jako s mámou, pak srovnávej!"
 To jsem si dovolila moc! – Rozzlobili se na nás a přestali s námi mluvit. Takže začátek jejich manželství znám jen z vyprávění mladších sourozenců. Byl úchvatný. Během roku rozházela veškeré životní úspory našich a nebylo jich zrovna málo. Všichni jsme se zřekli dědictví.
 Novomanželka vyházela starý nábytek, pořídili si nový, pořídila si novou garderóbu, jeli k moři a najednou přišel čas a táta šel do penze!
 Peníze byly už jen ty co se vydělaly. Aby jich bylo více, otec nepřestal pracovat.
 "Peníze!"
 "Peníze!"
 Tohle slovo se ozývalo dennodenně a přidávalo se k tomu: - "Nejsem tady zaopatřená, ty seš starej, když umřeš, nebudu mít nic!"
 Tatínek prodal svou část domu a za peníze zakoupil chalupu na vsi, kde měl možnost chovu býků, přitom ještě chodil do práce, ale peníze stále chyběly. Sama paní za pouhý rok vystřídala třináct zaměstnání, všude jí bylo ubližováno, proto si najednou uvědomila, že je vlastně nemocná a přestala pracovat úplně. Peníze jí však dál protékaly mezi prsty jak písek a otec se postupně s námi, svými dětmi rozešel pro různé malichernosti a tak jsem ani nevěděli jak žije. Já si uchovala tatínkovu rozhořčenou větu: - "Závidíte mi, ale já si to svoje štěstíčko nenechám od nikoho vzít." Tak jsem doufala, že je šťastný.
 Doufala jsem do té doby, než přijela na návštěvu Lidka. – "Byla jsem u táty." Bylo její první po přivítání. "To je hrozný. "Vona" ho vyhodila, spí někde v konírně na slámě."
 Zlobila jsem se a to nejen na sebe. – "Tos tam nemohla udělat pořádek?"
94 "Já se do ničeho nepletu," odmítla přesvědčivě jakoukoli zodpovědnost.
 Tak jsem se tam rozjela.
 Tatínek byl u sousedů. Byl velice pozdní večer, když jsme u nich zaklepali na dveře.
 "Pojď domů," řekla jsem a on nešťastně: - "Nepustí mě."
 "To bych se na to podívala," rozohnila jsem se a šli jsme. Já, mladší sestra a můj syn, který byl toho času na vojně a měl dovolenou.
 Ťukali jsme na okno. Ozvalo se zlostné: - "Kdo je?!"
 Paní nás moc dobře viděla, viděla kdo přicházel, před domem je pouliční svítilna. Můj syn v uniformě ji zřejmě zmátl, domnívala se, že jsme si sebou přivedli policajta.
 Dál už to bylo jen otřesné, ale dohodli jsme, že  otec může obývat kuchyň. Seděli jsme v té kuchyni dlouho do noci a on zestárlý, nešťastný vyprávěl o peklu, které prožíval. O tom, jak mu dávala provaz na kliku u dveří, aby se už konečně oběsil. Místo dřívějších slov měla jen nadávky, hrozně jí vadilo, že je tak starý.
 "Zbavte mě jí,"prosil v slzách jako malé dítě.
 Šlo to těžko, ale šlo to!
   Pro peníze si ho vzala, za peníze byla ochotná odejít, měla už i kam.87
 Rozvedli  je a s penězi, které dala dohromady celá naše rodina si odvezla všechno, ani hrneček na kávu mu nezůstal. Co na věcech, když chybí vztahy!
 Když se stěhovala, nezapomněla ani na žárovky, ani na kliky u dveří pokojů.. Když se rozhlížela kolem sebe, já si neodpustila: - "Ještě skobičky." Jeden z mužů, kteří ji stěhovali skutečně vzal kleště a vytáhl ze zdi dva ze hřebíčků, přišlo mi to tragikomické a měla jsem strašlivou chuť se smát. - Táta utekl k sousedům.
 Když paní s dcerou konečně odcházely, natáhla jsem ruku. – "Klíče!"
 Hodila mi je pod nohy, proklela nejdříve mně, potom moje děti i to zatracený manželství, které se jí dle jejich slov tolik nevyplatilo.
 "Hlavně že se vyplatilo našemu tátovi," řekla jsem a doprovodila ji přede dveře. Šla s hlavou hrdě vztyčenou, s tou dočervena obarvenou hlavou a já uvažovala o tom, proč si staří muži neuvědomují, že ve vztahu s mladou atraktivní ženou je více jedu, nežli medu. Ovšem pravda je, že to je jejich med i ten jed. Také mne od té doby mnohokrát napadlo, kdyby táta tak neuváženě nepřísahal, třeba vy to bylo všechno i jinak.  

Ty růže jsem chtěla pro maminku, ale tatínek je možná potřebuje víc, prožil si peklo na zemi pro obyčejnou mužskou slabost o které si myslel, že je to nová láska.

Maminka mu  beztak odpustila a dnes jsou opět spolu, bylo až neuvěřitelné jak ona tatínka milovala.

080911zahrada 092

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Neuvážená přísaha garbage®blbne.cz 28. 11. 2010 - 17:39
RE(2x): Neuvážená přísaha nena 29. 11. 2010 - 06:40
RE: Neuvážená přísaha contritus 28. 11. 2010 - 17:59
RE(2x): Neuvážená přísaha nena 29. 11. 2010 - 06:41
RE: Neuvážená přísaha anuska 28. 11. 2010 - 18:02
RE(2x): Neuvážená přísaha nena 29. 11. 2010 - 06:43
RE: Neuvážená přísaha newold®blbne.cz 28. 11. 2010 - 18:32
RE(2x): Neuvážená přísaha nena 29. 11. 2010 - 06:46
RE(3x): Neuvážená přísaha jája 30. 11. 2010 - 19:49
RE: Neuvážená přísaha mi-lada 29. 11. 2010 - 11:04
RE(2x): Neuvážená přísaha nena 29. 11. 2010 - 12:57
RE: Neuvážená přísaha boudicca 29. 11. 2010 - 22:33