Ráno v lese

15. říjen 2010 | 05.56 |
› 

Ráno raníčko jsem vstala, pantoflíčky nazula a na dvorek vyběhla. Záblo to, záblo. Tak honem kočičkám teplou snídani, králíčkům mrkvičku, kousek kapusty, teplou vodičku a něco sena. Potom slípky pustit ven. Okamžitě se rozběhly ke kůlně, vědí, že tam snídají oba kocouři a tak se snaží jim alespoň  jednou do zobáčku ukradnout. Já naberu dřevo na topení a vyženu slípky s otázkou: - "Copak vy nemáte svý?"

  Lojzík se načepýřil, slípky se rozběhly na všechny strany a tak se dřevem do chalupy. - "Daní, venku je zas mráz. Zapomněli jsme uklidit tu bílou fuchsii pod smrkem asi to odnesla." Řekla jsem Dankovi a ten  rozuměl úplně něco jiného a postavil se v chodbě pod zvonečky, kde má vodítko.

 "Jé, ty zas chceš ven?" Povzdechla jsem si, ale potom si říkám, proč ne, alespoň toho psa udělám šťastného, když už nic jiného a sundala jsem vodítko k jeho obrovskéo radosti. Domníval se, že půjdeme jen ke hřbitovu v loukách jako jiné dny, ale i když jsem si to také myslela, napadlo mne, co kdybychom zašli až do lesa? Nikdo nás dnes nečeká, Pepí je v oblacích, vznáší se na perlutích své zamilovanosti a tak je víc u Šáriny jak doma, věřte že  je mu to přáno. Najednou mám tolik času, jenže rýt se mi nechce, ale měla bych! Natírat okapy nemůžu i když se mi také nechce, ale musím to udělat, loni jsem to nedělala a tak si o to už říkají, plechy mám hotové a vařit dnes nemusím, Pepí má slíbené pouze knedlíky s vajíčkem a polévku máme od včerejška, Péťa nedostal! (Myslím tu polévku) Takže jsme šli do lesa a vypadalo to tam přesně takhle. 

1

Přešli jsme louku, byla mokrá jak slunce rozpouštělo námrazu. Ještě nejsme ani v polovině a já mám mokro v botech. Nevadí, něco přece vydržím! Vkročili jsme do lesa a takhle nás přivítal.

2

Potůček nám vyprávěl a já si říkám, měla bych zas Vám povyprávět nějakou podzimní pohádku, třeba by se líbila.

3

Mám ráda když slunce vysílá své paprsky mezi stromy.

4

Mám ráda tenhle potůček, vždycky si vzpomenu na Pepovy oči, na ten jeho poslední pohled, který byl stejný jako průzračná voda v tomhle potůčku.

5

6

7

Po povodni už jsou cesty opravené a Danek dostal svobodu. Zatím jde poslušně vedle mne.

8

9

10

11

12

Vždycky když přicházím k tomuhle viaduktu mívám pocit, že za ním je jiný svět. Na téhle straně, kde rostou vysoké smrky je přítmí a za ním  tolik světla, to není jen dnes, to je pokaždé když tudy jdeme.

13

A tak jsme prošli bránou do jiného světa i ten potůček je tu rychlejší, víc upovídaný a Daníček se šel napít. I já se v létě občas napiju z  potůčku, který má vodu dobrou, studenou a osvěžující.

14

Stále ještě se to nádherně barví, a stojí za to chvilku postát a dívat se na hru světla a stínu, snad i trošku  mlhy.

15

A slunce neustále laská les svými paprsky.

16

17

Podzim míchá barvy jak se mu zlíbí.

18

Mám ráda podzim snad ze  všech ročních období nejvíce, ovšem musí svítit sluníčko.

19

Lesní ticho porušil rychlík jedoucí ke Karlovu.

20

21

22

23

24

26

Ještě zlaté kapradí a pomalu se vracíme domů. Potkali jsme toho samozřejmě daleko víc, ale myslím že tahle ukázka stačí. Les je můj přítel, vždycky je ochoten naslouchat, vždycky je ochoten pohladit duši i nabídnout klid.

27

To už jdeme od hřbitova domů. Na cestě sedělo několik vran, jak jsme se blížili, všechny odletěly až na jednu, která se zvedla až když byl Danek skoro u ní. Takže to nad ním není kus hadru, to je ta odvážná  vrána. - No a doma jsem vylezla na žebřík, Danek si lehl na sluníčko aby dával pozor, aby se mi nic nestalo a práce mi šla od ruky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Ráno v lese mi-lada 15. 10. 2010 - 09:35
RE(2x): Ráno v lese nena 15. 10. 2010 - 20:43
RE: Ráno v lese adil 15. 10. 2010 - 13:44
RE(2x): Ráno v lese nena 15. 10. 2010 - 20:40
RE: Ráno v lese contritus 16. 10. 2010 - 08:59
RE(2x): Ráno v lese nena 16. 10. 2010 - 18:17
RE: Ráno v lese jája 17. 10. 2010 - 21:16
RE: Ráno v lese jája 17. 10. 2010 - 21:17