Opičák

16. září 2010 | 20.13 |

                                                                         Krása je sestrou radosti

Tohle jsem si uvědomila, přesto že i když venku drobně prší - zase! A tak jsem vzala Dnaka a šla hledat tu sestru radosti!  Říkáte si: - Kam, když je všechno mokré,  vesnici se mi obcházet celou nechce, abych došla do lesa a tak jsem si vzpomněla, že už jsme dlouho nebyli na Opičáku! Opičák je takový malý prales uprostřed města. Nevěříte? Je na rozloze asi 42 ha, myslím, že jsem si to zapamatovala docela dobře a je to bývalá cihelna, kdysi, kdysi a díry po dolování zeminy se naplnily vodou z nebe, proto se jim říká "Nebeské rybníčky," je jich tam několik. Byla doba, když jsem tam chodívala téměř každý den, ale od té chvíle, když se na protějších polích objevily bagry,  těžká nákladní auta, když se začala budovat průmyslová zóna, nějak mě bolelo to, že  ticho onoho malého pralesa už   není ticho! Že už se neozývají skříkové, neozývají se vodníci, neozývají se hejkalové, ani má fantasie nedokáže vymyslet všechno co v onom kousku země bylo. Odstěhovalo se kamsi, ale kam se budou stěhovat když na polích máme místo obilí,cukrové řepy  sluneční elektrárny, když se všude roztahují průmyslové zóny,...

Kdysi jsem chodívala kolem Opičáku vyprovázet Andrejku, vždycky kousek já ji a potom zase ona mne a kolem toho pralesa jsme naslouchaly zvukům noci, protože klidně mohu tvrdit, že už to bylo v noci a ze skřeků nám nabíhala husí kůže, ale chodily jsem tudy stále. Už nechodíme! - Každého jsem vodila, aby se podíval na prastarý strom a tvrdila dětem, že už zažil brontosaury a stále tu je, - už je z něho jen pahýl, myslím, že to byla vichřice Ema, která ho tak poznamenala, ale kmeny tam leží jako svědci jeho mohutnosti.

o1

Že by se na nás slunčko zrovna smálo, to se nedá říci. Takhle to u nás vypadá už druhý měsíc a to má mít člověk nějakou radost?

o2

Proto jsme se jí vydali s Dankem hledat. Jakmile vejdeme za bránu, kterou tam ochránci přírody museli nechat udělat už proto, že si lidé z toho kousku země udělali smeťák, pozdraví nás první rybníček. Bývá v něm voda černá a věrně se v ní zrcadlí stromy rostoucí na okraji.

o3

pise.cz/img/190891.jpg">

Následuje vodníčkův rybník, však je také zelený a kdysi sám vodník sedával na vrbě ze které je už jen pahýl trčící z vody.

o4

Pozorovatelna je tu několik let a v jarních dnech se tu ozývá zpěv ptáků, je zde  milé posedět i ten Dabek je hodný a leží mi u nohou, tiše, aby nerušil. Krásně se tu i vzpomíná, krásně se tu i pláče,(nikdo to krom toho psa nevidí.)

o16

Podle tabule si člověk může zpěváčky i přestavit a nejenom je.

o5

Hned pod pozorovatelnou je další rybníček, asi pro hejkala, protože  je divoký i když se tváří napohled klidně, ztrouchnivělé kmeny stromů však napovídají o opaku.

o6

Nemám pravdu? Aby to tady bylo i trošku pro víly, jednoho jara jsem přinesla přebytky sněženek a zasadila je kolem pozorovatelny a když jsem tam přišla další jaro, vítaly mne něžné kvítky a já měla krásné tajemství. U vodníčkova rybníka jsem zasadila bledulky, snad se tam namnoží, snad je neobjeví zahrádkáři, aby si je odnesly do svých zahrádek.

o7

Je tu plničko bláta, ale nevadí i když to klouže, musíme všechy rybníčky obejít. Známe se přece tak dlouho.

o8

I tenhle padlý strom znám a je stále stejný, jen pomaličku víc a víc prohnívá a mizí.

o9

Tady přebývala kačenka se svými maličkými káčátky. Byla celá udivená, že jsem ji házela rohlíky, aby měla snadnější živobytí, nejprve odlákala tu svou drobotinu, ale potom si dala říci a pěkně všechno sezobaly.

o10

Tohle rákosí žlutě kvete a když kvete, vodička mu dělá zrcadlo, aby se mohlo podívat jak je krásné.

o11

Obešli jsme s  Dnakem rybníčky, boty mám zapráskané blátem, Danek bude mít bláto i pod bříškem, ale nevadí. Tohle byla vrba, už takhle dělá bránu nad pěšinkou co ji znám, když  jsem sem prvně vešla. Snad jen několik větví z ní ubylo a válejí se po zemi v kopřivách.

o12

Stromy se naklánjí jako by do nich v mládí floukal pořádně vítr. I nad silnicí se stejně naklání, je to tuším druh topolu.

o13

Pěšinka je nastlaná jasanovými listy stejně jako z oněch topolů  opadávají.

o14

Tady je nádherně když je skutečný podzim, když svítí sluníčko a javory nejen žloutnou, ale jsou rudé jako čerstvě prolitá krev. Snad přijde den, kdy se slunce vrátí a já všechno ještě jednou zobrazím v té plné divoké kráse.

o15

"Danečku, jdeme domů, už leje!" Pohladíme naposledy očima Opičák a vracíme se silncí do vsi.     

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Opičák empress 17. 09. 2010 - 09:10
RE(2x): Opičák nena 17. 09. 2010 - 15:10
RE: Opičák whitebeard 17. 09. 2010 - 13:53
RE(2x): Opičák nena 17. 09. 2010 - 15:11
RE: Opičák jiřina 17. 09. 2010 - 14:12
RE(2x): Opičák nena 17. 09. 2010 - 15:14
RE: Opičák jarmila 19. 09. 2010 - 11:03
RE: Opičák adil 25. 09. 2010 - 00:07