Den pro mou lásku

14. srpen 2010 | 07.17 |

Trochu jsem poklidila chalupu, trošku něco na zahradě a najednou jsem si uvědomila, že potřebuji chvíli jen pro sebe! A tak jsem řekla: - "Ráno půjdu do lesa." Jestli se vzbudím, půjdu s tebou," řekl na to Pepí a já si říkám, - "ty se nevzbudíš a já tě budit nebudu, potřebuju být sama se sebou a s lesem!"

houbyLes mi hodně pomáhal a pomáhá. Když mám dušičku bolavou tak tam zajdu, procházím se cestami s Dankem a vzpomínám a les mi nabízí: - "Tady tudy jste prvně s Pepou šli! - Támhle jsi našla svůj první hříbek!  A pamatuješ, jak se ti tu Pepa ztratil a ty si celá vyděšená běhala po lese a když si potkala houbaře, ptala ses, jestli ho neviděl a on se smál, že v tomhle lese nelze zabloudit." Ano, všechno si pamatuji i to, že měl na sobě monterky a seděl u přejezdu kde se závory nikdy neotvírají a byl rozlobený, že jsem se mu já ztratila. Poznávali jsme spolu tyhle lesy, tohle Ještědské pohoří pomaličku, kousek po kousku. Abychom se lépe oprientovali, začali jsme si věnovat stromy. Já nejprve Pepímu, po kterém se mi moc stýskalo. U cesty byl buk s kořeny které protůstaly do cesty, který byl sukatý, vysoký, a tolik mi ho připomínal. Od té doby už všichni víme, že tady ten strom je Pepího! Vždycky jsme k němu přišli s nějakým dárkem, většinou kamínek, kaštánek, žalud, který jsme pokládali ke kmeni. houby 1

Postupem času každý z našich blízkých dostal strom v různé části lesa a tak když už jsem chodila do lesa sama, vždycky se mne Pepa ptal: - "Kde si dnes až byla?"

houby 3A já spustila: - "Šla jsem kolem Mirky, dál k Pepímu, potom nahru k tobě a dál k Mileně a nakonec jsem skončila u sebe." To Pepa přesně věděl kudy jsem lesem chodila a  ještě když jsem vyndavala z košíčku houby, tak jsem přesně věděla, která a kde rostla. Do lesa jsem chodila snad každý den, houby nakládala do laku, sušila, předsmažila a mrazila, nebo zavářela, abych potom rozdávala.

Les mne znal, les mi rozuměl a já se snažila rozumět jemu. Ještě nikdy jsem nezažila takovou vodu jako v posledních dnech a tak mne samotnou překvapilo, jak se les změnil. Když jsme šli s Vašíkem z Křižanského sedla tolikrát jsem tudy šla a vždycky bez problemů a najednou jsem měla pocit, že to v místech, kde má svůj strom Janíček vůbec neznám. Kdyby tam nebyl ten buk, kdyby nad ním nebyl Matějův a stranou Petříka, myslela bych si, že jsem úplně někde jinde, tak byl ten les  jiný! Tak moc jiný, že jsem potřebovala jít a všechno si projít v klidu sama i bez toho Danka, abych si svou lásku znova přiblížila. Musím přiznat, že se mi líbil, byl rozverný svými potůčky, byl přizdobený kamením, které voda vyplavila z cest, vodní příkop, který si voda vymlela a Vašík v něm šel tou studenou vodou, byl prázdný, jen omyté ještě mokré kamení naznačovalo, že se tudy valila voda.

- nešla jsem na houby i když do lesa nosívám košíček a většinou v něm jablíčka (když ovšem jsou, lestos není nic!) Jablíčka půlím a kladu na pařezy pro zviřátka, jen tak pro radost. Já snad ani houby nehledám, vždycky si říkám: - "Když lesíček chce dát, dá, když ne, tak nedá." a lesíček dává i včera mi dal košíček plný a většinou praváků. Je to krása, když na vás vykoukne takový krásný hříbeček, člověk se u něho zastaví, poklekne, pohladí tu jeho hlavičku, poděkuje lesíčku a očištěného vloží do košíčku.

houby2Jenže příjdu domů a musím ten dar lesa znova čistit, nakrájet, no však víte co je s houbami práce, ale zvláštní je, že i když si říkám, - nebudu nic sbírat, stejně seberu všechno. Kdysi jsem chodila po sousedech a rozdávala tam, kde jsem věděla, že do lesa nemůžou ať už kvůli zdraví, nebo práci. Stejně tak jsem chodila na borůvky. 

Když Pepa zemřel, bývala jsem v lese celé dny, chodila místy, kde jsme chodili spolu a když se vracela, stál v prvních dnech u břízy , která roste u cesty a čekal na mne. Byl ve svém šedém svetru a teplákách, které měl zastrčené v holíkách. Potom břízu pokáceli a on od té doby stojí u plotu zahrady ve stejném svetru, ve stejných teplácích i ty holínky má na nohou. Divné že, ale když jdu cestou od vojenského hřbitova v určitém místě se za tou zahradou objeví a nevidím ho jen já, vidí ho každý kdo jde se mnou. Takhle na mne čekával, když žil a tak na mne čeká i teď.

Nepřišla jsem na to, co vytváří onu iluzi a ani na to přijít nechci. Dívám se a jdu pomaličku domů a on mi zas v určitém místě mizí, aby se tam zas objevil, až půjdem večer s Dankem od hřbitova domů.('Ani nevíš, jak jsem ti za to vděčná!)

V noci neuvěřitelně lilo, teď ještě drobně prší, bouřka byla a tak zatím nevím, jak jsme na tom, ale chaloupku máme suchou, jen ten sklep! Tak snad bude už konečně líp. 

košík        

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Den pro mou lásku newold®blbne.cz 14. 08. 2010 - 09:03
RE(2x): Den pro mou lásku nena 14. 08. 2010 - 19:47
RE: Den pro mou lásku jano 297 14. 08. 2010 - 10:33
RE(2x): Den pro mou lásku nena 14. 08. 2010 - 19:49
RE: Den pro mou lásku jarmila 14. 08. 2010 - 18:14
RE(2x): Den pro mou lásku nena 14. 08. 2010 - 19:53
RE: Den pro mou lásku mi-lada 16. 08. 2010 - 08:39